RuBronyCon 2018

[Iluzon]

RuBronyCon 2018 je za námi!

A já se rozhodl sepsat report.
Proč?
Protože se jednalo o jeden z nejlepších conů, které jsem zatím zažil.
Půjdu popořádku:
Na cestu jsem se vydal v pátek v 9tou hodinu ranní, autobusem směrem Bratislava.
Směrem k levnější letence.
Cestou do Ruska se kromě asi 4 přestupů v bratislavské MHD a v letadle zapomenutých sluchátek nic významějšího neudálo.
Ve frontě na moskevkém letišti Vnukovo jsem zjistil, že místní WiFi není zaheslovaná. Což mně překvapilo, neb všude jinde v Rusku je ze zákona potřeba zadat do přihlašovacího webu ruské telefonní číslo pro přístup k veřejné WiFi. Nu což, fakt, že jsem ještě oficiálně nebyl v Rusku s tím možná měl něco do činění.
Po průchodu všemi kontrolami (zavazadlo jsem měl jediné, a to na zádech) jsem zamířil k bankomatu, kde jsem si s kartou Revolut vybral ruské ruble a s nimi zamířil ke kiosku místního operátora pro místní SIMku s daty. 20 GB za 200 Kč. A to se vyplatí. Zatímco mi chlápek z kiosku SIMku aktivoval, tak jsme měli příjemnou konverzaci o tom, jak vůbec Revolut funguje (btw. můžu jen doporučit).
Nastal čas otevřít trusty Google Maps a najít, kudy do hotelu. Cesta vedla vlakem jménem AeroExpress na Kyjevské nádraží, kde jsem přestoupil na metro směrem Partizanskaya.
Tedy, to jsem si aspoň myslel, když jsem nastoupil. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že jedu na opačnou stranu. Na další zastávce jsem tedy přestoupil do linky metra naproti.
Naštěstí jsem si včas uvědomil, že jsem tímto činem přestoupil na úplně jinou linku, proskočil zavírajícími dveřmi a po mostě jsem se přesunul do správného metra.
To už jsem za jízdy zaspával, a tak jsem v panice vystoupil z metra o stanici dřív, než jsem chtěl. Což jsem zjistil až po tom, co jsem vyjel VELMI dlouhým eskalátorem na povrch zemský. Zpátky se mi už nechtělo, a tak jsem ty zbývající 2 km došel pěšky. Společnost mi dělala asi nejlepší schwarma/kebab, co jsem kdy měl. Tence nasekané maso, spousta zeleniny, jemná omáčka a celý wrap byl tak úzký, že jedno sousto dokázalo pojmout všechny chutě najednou!
Po menších peripetiích jsem se dostal do mého hotelového pokoje a konečně padnul do postele.  

***

Druhý den jsem vstal bez budíku a rozhodl jsem se užít si ráno. Po sprše jsem se tedy vydal na hotelovou snídani, která byla vskutku vydatná! MVP této snídaně se stalo Egg Benedict, které jsem měl vůbec poprvé, a skvěle připravené fazole. Mňam!

Po snídani jsem se stavil na pokoji, vzal svoje věci a vydal se na con dřív než zbytek návštěvníků. Ne, tentokrát jsem neměl speciální privilegia.
Měl jsem stánek.
A ne jen tak ledajaký!
Ruské cony mají mimo jiného jedno unikum - kromě normálních stánků, kde se dá všelicos nakoupit, mají i místnost pro "fun" stánky. Tyhle stánky nic neprodávají, ale můžou si připravit nějaký program! Na jednom místě se tedy dají hrát hry s Daring Do, prohlédnout si bastlení místního elektrikářkého klubu nebo si nabarvit vlastního poníka!
Nebo pravidelně málem vyskočit z kůže, když se ozve rána dopadnuvšího kladiva razícího další ze série poníkovských mincí.  
Můj stánek byl zaměřený na CZ/SK Bronies a všelijaké storky, které se nám za ty roky ve fandomu udály. Já jsem přitáhl notebook se staženými Youtube videi

   

a projektor (díky Tome, stále skvěle slouží!) a Jamis měl přitáhnout něco na výzdobu.
Na začátku stánku byly jen dva stoly a židle. Hotel prohlásil, že na zdi nesmí vůbec nic, a tak jsem nevěděl, na co budu promítat.
Do toho přišel Jamis s věcmi a já jsem při pohledu na tu kopu, co přitáh, dostal mírný záchvat paniky.
Nakonec se mi to ale povedlo všechno vyřešit. Stoly jsem dal našířku vedle sebe, na jeden pověsil podpisovou vlajku. Dostal jsem flipchart a stůl, který jsem postavil na výšku. Projektor jsem namířil na horní půlku flipchartu, přičemž dolní půlku a stůl jsem polepil fyzicky vyvolanými fotkami. Nakonec jsem po stolech rozložil zbylé plakáty z předchozích Czequestrií (a pár z té nastávající) na rozdání.
Po chvíli jsem přišel na vcelku funkční systém - Kolemjdoucím jsem nabídl příběh z CZ/SK Bronies fandomu. Jediné, co potřebovali udělat, je vybrat si jednu z vystavených fotek. O té jsem potom řekl nějakou historku. Poté si posluchač mohl vzít jeden z rozložených plakátů. Při jejich výběru jsem ho lákal k návštěvě Czequestrie. A pro ty, kteří slíbili, že se vynasnaží dorazit, jsem měl speciální odměnu - jednu z ražených mincí s Libuší.
Na stánku jsem strávil skoro celý den a celou dobu jsem měl komu vyprávět. Jednou mně zaskočil Dex, který měl stánek hned vedle s hrou Ambient.White, a podruhé Renard.
Zde je pár fotek stánku: CZ/SK Bronies Through The Ages

Před osmou hodinou večerní jsem stánek sbalil, rozdal pár posledních zbylých plakátů kamarádům, které jsem ještě našel na fotkách a vydatně se zasmál Cornelovi, který učinil rozhodnutí, které se dá vidět jako šťastné a smutné zároveň.
Na aukci totiž vydražil plyšáka. Krásného, chlupatého, skoro většího jak on sám:

Cornel je Němec.

Po sprše a chvíli relaxace na pokoji jsem se vydal na večeři do restaurace vzdálené jen pár minut pěšky od hotelu, kam se vydala většina zahraničních hostů/návštěvníků (na ruských conech se mezi nimi příliš nerozlišuje) a organizátorů včetně Elley Ray.
Elley Ray je hlas Mistmane a náhodných změněných changelingů. Je veteránkou voiceactingu a koučem. Kromě řady z MLP voiceactorů jsem se dozvěděl, že koučovala i BlackGryphona a EilyMonty. Což dle mého pár věcí vysvětluje.
Elley se na každém conu, na který dorazí, snaží ze všech sil být zářivé slunce pro každého, kdo to potřebuje. Až ji někdy potkáte (pravděpodobnost je nemalá), tak to poznáte.  
Vzhledem k tomu, že jsem si za celý den nic nekoupil, tak jsem se rozhodl pro více extravagantní chody a neprohloupil jsem.
Tedy až na dezert. Jahodami plněné pečené jablko, které by bylo vcelku dobré, pokud by mi ho nepřinesli až potom, co všichni ostatní odešli.  
Poté už mi nezbývalo nic jiného, než znovu padnout do postele.

***

Druhý den jsem zahájil ležérní snídaní v hotelovém lobby s ostatními zahraňáky z hotelu. Čerstvé pečivo a kapučíno mně přijemně nabudilo na cestu na druhý den conu. Ten se nekonal jako předchozí den v hotelu, ale v hudebním klubu pěkných pár zastávek opodál. Dorazili jsme doprostřed již probíhající cosplay přehlídky. Ruské pony cosplaye jsou na velmi vysoké úrovni, ale ještě na vyšší úrovni je jejich roleplay. Každý cosplay měl doprovodnou hudbu, na kterou předvedl scénku nebo alespoň stylově zapózoval. Zvlášť za srdce vzal cosplay rodičů Applejack.
Po přehlídce už byl čas na zahájení koncertu.
Jako první číslo vystoupil EnergyTone, který hrál na kytaru a zpíval, především písničky ze seriálu. Udělal ale jednu fatální chybu.
Začal hrát Country Roads z Fallout 76.
Audio systém to nevydržel a uprostřed písničky sál rozdrnčel ušidrásající zvuk. Byl tak nahlas, že jsem před ním musel utéct do šatny.
Naštěstí po chvíli přestal, ale s ním i veškeré audio.
Ale EnergyTone se nedal. Vzal svou kytaru, seskočil z pódia, nechal se obklopit davem hudbychtivých poníkářů a jal se hrát jen tak. Kytara byla naštěstí akustická, takže poté, co jsem mu na mobilu našel akordy a slova, tak nic nebránilo tomu, abychom si Smile Song nebo Loyalty zazpívali všichni společně.
Jo, a naštěstí jsem měl láhev s vodou, což taky pomohlo.
Po pár písničkách byl audio systém znovu nahozen, EnergyTone vyskočil znovu na pódium a dokončil svůj set. Následně byl vzat jásajícím davem na ramena a stal se prvním z mnoha crowdsurferů toho večera.
Byl následován seskupením SeaPony Orchestra. Velvet z Przewalski Ponies hrála na harfu, Dex hrál na housle, další poník hrál na klávesy a čtvry poník dirigoval. Hráli krásnou poníky inspirovanou klasickou hudbu, na kterou se dalo tančit.
Když začali hrát Lunas Determination, vydal jsem se najít cosplay Princezny Luny, který bych mohl vyzvat k tanci. To se mi nepovedlo. Avšak hned další na řadu přišla Princess Twilight Suite, a Twilight jsem našel snadno.¨
Tahle písnička byla krásná, a po chvíli se k nám přidalo i pár dalších párů. Měla však jednu chybu - asi 5-6 různých konců. Všichni jsme tedy skončili s tancem v různou dobu.  
Poté jsem tančil ještě jednou, neb si nás vytáhla fotografka s tím, že by si nás chtěla natočit ještě jednou, znovu a zblízka. Dokonce jsem pak i jakotančil jen s fotografkou, koukajíc se zamilovaně přímo do čočky fotoaparátu.
Další na řadu přišla úžasná rocková skupina, BroniKoni. Hrají nejen jejich originální brony hudbu, ale i covery všelijakých znělek, od Gravity Falls přes Undertale po Teenage Mutant Ninja Turtles a Pokémon. Mají úžasnou energii na pódiu a na jejich hudbu se tančí samo od sebe.
V jednu chvíli mně dokonce poprosili z pódia, jestli bych nebyl lokomotiva pro Froendship Express.
A tak jsem souhlasil.

Další kapelou byli Převaláci, aneb Przewalski Ponies. Byl to jejich poslední koncert. A já ho neviděl.
Někomu to může připadat hrozné, ale já už je naživo slyšel mnohokrát předtím a v osmihodinovém koncertu je potřeba dát si aspoň někde pauzu (zvlášť když někdo tančí tolik jako já). Pro mně to byli Převaláci. Jejich koncert jsem strávil v Burger Kingu kousek od klubu. Naštěstí jsem tam potkal broníky, kteří uměli anglicky, a tak jsem se při večeři příjemně pobavil.

Návrat mně přivedl vprostřed hudby tria Gryphon Rush. Jejich hardrocková muzika dovedla rozhýbat i již po sedmi hodinách značně prořídlý a unavený dav. Dokonce vznikl i chvilkový mosh pit, rozdávaly se brohoofy a vlála vlajka Konfederace (při písničce o střetu kolonistů s místním obyvatelstvem). Po jejich explozivním zakončení přišlo na řadu vyhlášení cosplay contestu a zakončení RuBronyConu. Na pódium nastoupili cosplayeři, orgové, dobrovolníci i Elley Ray, která všem sze srdce poděkovala. Následně si crowdsurfing vyzkoušeli nejen hudebníci, ale i orgové, včetně skvělého moderátora celého druheho dne conu.
Poté jsem se odebral do ukrajinské restaurace, kterou jsem znal již z loni. Tam už byla Elley Ray, Slaneeshi (skvělý organizátor, který se staral o nás zahraňáky) a pár dalších broníků. Večeři jsme kromě jídla strávili především tím, že jsme Elley ukazovali různé části dabingu MLP. Dostalo se na ruského Discorda, Pony Polka Rotaci, Tricks Up My Sleeve CZ ale i Kačeří Příběhy  
Tentokrát pro mě bylo místo v autě a tak jsem se přidal k jízdě na hotel. Tam na nás kolem stolu v lobby čekali Amíci s pár dalšími návštěvami. Bohužel, v lobby se nemohl pít alkohol a po desáté nebyly dovoleny návštěvy na pokojích. Po chvíli, kdy jsme zkonzumovali takřka všechny dobroty, které Amíci přivezli sebou, se ti, co nebydleli v hotelu, odebrali do postele, zatímco já jsem zamířil k Amíkům na pokoj.
Tam jsme konečně načali medovinu, kterou jsem koupil v Bratislavě na letišti. Amíkům moc chutnala. Zbytek večera byl stráven především dohady, co všechno si Amíci budou schopni sbalit sebou a jak. Kromě alkoholu se jednalo i MRE, vojenské jídlo, které v sobě má palivo na jeho zahřání chemickou cestou a ještě k tomu jsem měl dojem, že v Rusku je zakázané si ho koupit jako civilista.

***

Další den už byl čistě relaxační. Začal sbalením a další snídaní v hotelovém lobby. Tentokrát se k čerstvému pečivu přidal i lososový quiche, který byl opravdu skvělý. K snídani se přidala i Elley Ray, kterou jsem i večer předtím poprosil o chvíli ve dvou, neb jsem s ní chtěl probrat friendship problem. Bavili jsem se tak dlouho, že jsem na letiště vyrazil dvanáct minut později, než jsem plánoval. Což však nevadilo, neb jsem vyrazil vcelku brzy.
A dobře jsem udělal. Chtěl jsem totiž zkusit, jestli bych mohl vyzvednout svá v letadle zapomenutá sluchátka ze ztrát a nálezů. Což se nakonec povedlo. I přesto, že jsem se musel ptát dohromady asi osmi lidí a byl jsem posílán sem a tam, přičemž jsem tak šestkrát prošel do chráněné zóny a zpět. Celou anabázi jsem v AJ popsal tady: Lost and Found Heaphonas at Vnukovo Airport

Po získání sluchátek už mi zbývalo jen tak 20 minut do konce boardingu, ale naštěstí potom už vše šlo hladce. Ve frontě na boarding jsem si ještě vzpoměl a koupil jízdenku na autobus zpátky do Prahy. Až po dosednutí v Bratislavě mi však došlo, že se pohubuju zpátky v čase. Ve čtyři jsme vzlétli z Moskvy a v půl páté dosedli v Bratislavě.
Koupě lístku v 11 hodin večer se ve světle těchto faktů zdála poněkud pošetilá. Ups.  
Zkusil jsem se ještě s někým na rychlo potkat na afterparty (stejný víkend se konal Velký Bratislavský sraz), ale nepovedlo jsem, a tak jsem většinu času strávil v nákupáku jménem Avion.
Cestou do Prahy se už nic zvláštního nestalo (kromě toho, že soused na vedlejším sedadle smrděl, ale to se dalo přežít    ) a po příjezdu jsem seboul plácnul ve čtyři ráno do postele.
A tak skončilo mé třetí ruské dobrodružství.

Do smrti na něj nezapomenu.



Můj výběr fotek: RuBronyCon 2018
Můj playlist videí: RuBronyCon 2018
Asi všechny fotky z conu: VKontakte RuBronyCon 2018

[Fun1k]

Trochu mě mrzí, že jsem ani tentokrát nejel, ale možná se časem osmělím, protože to je bombový report. Díky za něj.

[Starfooty]

Našetři 15k (pokud ti nevadí dojíždění, nevim kolik dal Iluzon) nebo 25k (na hotel v místě), rezervuj si týden dovolené a jeď. Já jsem letos nestihl pár věcí (kecání s Ellen-Ray je žroutu času a nesmírně zábavné zlo) a tak chci zase. Zlepším balíček (chápu, že Rusko má jedny z top tvůrců), snad nebudu po sobotě na koncert vyblblý (a tak stihnu rozjezd), a doplním si obíhání. Trochu mne mrzí, že jsem se spatřil na malém množství fotek (ego je hrozná věc) a dvě, kterými jsem si jist, chybí zatím úplně.

[Jamis]

Jako s každým zahraničním conem je to na začátku o tom říct si, zda mám čas a chci ušetřit peníze (obvykle studující) nebo mám prostředky, ale čas je pro mě nedostatkové zboží (obvykle pracující) - pak buď pojedu nízkonákladově a bude to všechno trvat déle, nebo zaplatím víc a věci půjdou rychleji a třeba i komfortněji.

@Starfooty: neboj, tvoje fotky mám - jen mám teď spoustu práce se Zimním Karaoke, takže stále čekají na přetřídění.

[Inlustris]

yep - taky mě mrzí že jsem to musel odvolat... a to už jsem měl pas....

no snad příští rok

každopádně super počtení a jsem rád že jste si to užili

[Starfooty]

Jamisi, ty si nedělej hlavu, tam se fotky v podstatě čekají v rámci hlášení o stavu fandomu na PGF. Naopak mi šlo o jisté týpky s relativně slušnou technikou, kteří fotili mé setkání a pózy s tím fursuitem zlých ranařů z filmu. Je fakt, že na pózu s Tempest jsem si netroufl.