21.03.2016, 15:29 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 21.03.2016, 15:33 uživatelem Mácaman. Edited 1 time in total.)
V poznámách ke svému grafickému románu o Jacku Rozparovačovi "Z pekla" se scénárista Alan Moore zmiňuje, že koňské prostroje londýnských drožkářů často zdobilo mosazné kování se symboly slunce a měsíce. Takové ozdoby se prý často objevují i v jiných evropských městech, například ve Florencii prý ani na jiné nenarazíte. Historicky nepříliš podložená teorie hovoří o tom, že sluneční a měsíční symboly jsou na počest "jezdeckých" božstev Appolóna a Diany. Pokud má někdo lepší teorii, má dát autorovi vědět...
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack
napadlo mě:
když lidi pořád že "udělám to zírta" a pak jsou naštvaní, že to stejně neudělali, ať už je to cokoli
tak si můžou zrovna říct "vyseru se na to zítra"
tímto odpadá jak dnešní činnost, tak zítřejší frustrace a nespokojenost...
04.04.2016, 21:30 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 04.04.2016, 21:31 uživatelem Fun1k. Edited 1 time in total.)
To jsem si zase vzpomněl, že bych si mohl poslechnout Piknik u cesty, tak se dávám onu zajímavou myšlenku:
Citace:A picnic. Picture a forest, a country road, a meadow. Cars drive off the country road into the meadow, a group of young people get out carrying bottles, baskets of food, transistor radios, and cameras. They light fires, pitch tents, turn on the music. In the morning they leave. The animals, birds, and insects that watched in horror through the long night creep out from their hiding places. And what do they see? Old spark plugs and old filters strewn around... Rags, burnt-out bulbs, and a monkey wrench left behind... And of course, the usual mess—apple cores, candy wrappers, charred remains of the campfire, cans, bottles, somebody’s handkerchief, somebody’s penknife, torn newspapers, coins, faded flowers picked in another meadow...
a česky
Citace:Piknik. Představte si les, cestu, palouček. Z cesty sjíždí auto, z auta vystoupí mládež, vytáhnou láhve, koše s jídlem, tranzistory, filmové fotokamery. Za chvíli plápolá táborák, stojí stany, hraje hudba. A ráno zase všichni odejdou. Zvěř, ptáci a hmyz, kteří po celou dobu s hrůzou pozorovali, co se to děje, vylezou ze svých úkrytů. A co nevidí? Tráva je politá olejem a benzínem, někdo odhodil nepotřebnou svíčku. Je tu plno krámů. Baterka, francouzský klíč, popel z táboráku, ohryzky jablek, papírky z bonbonů, prázdné konzervy, láhve, kapesník, kapesní nožík, staré potrhané noviny, drobné mince, zvadlá kvítka z jiných palouků…
Je to pokrok, o tom žádná. Hlavně to zlevní lety do vesmíru. Proč nepoužili padáky už někde psali, ale jakožto laikovi mi uniká, proč to nepřistane normálně do moře a nenafoukne plováky.. vylovit to z pár metrů pod hladinou je ještě snažší než čekat, kdy se to zase převrátí a bouchne po nárazu do plošiny. Jistě se ale nad tím zamýšlela spousta mozků a z nějakého důvodu to zavrhli..