07.06.2013, 22:14
Tu první část si dokážu velice živě představit. Myslím, že by se to dalo poměrně slušně přirovnat k abusive relationship, protože emočně z toho člověk vyjde dost podobně. Akorát že v abusive relationship se obvykle oběť udržuje v pokračování vztahu kvůli slibům násilníka/strachu, zatímco v tomto případě přikládá polínka ohně to, jak se komu zdá být který poník úžasný.
Druhou část si ovšem představit nedokážu. Z racionálního hlediska to postrádá logiku. Nechci ukazovat prstem, ale vždycky se najde tolik důvodů proč žít (i v našem světě plném špatných a ještě horších věcí, ale na druhou stranu i spoustu věcí dobrých), to je taky důvod, proč bych neodešla do Equestrie, kdybych dostala možnost tam jít za podmínky, že bych musela odejít rovnou bez rozloučení a už nikdy se nemohla vrátit...
Možná je na vině moje celková neschopnost porozumět lásce v tom absolutním slova smyslu, což vyznívá mnohem víc banálněji, než jsem zamýšlela, ale z principu mi prostě připadá láska k neexistující osobě absurdní.
Druhou část si ovšem představit nedokážu. Z racionálního hlediska to postrádá logiku. Nechci ukazovat prstem, ale vždycky se najde tolik důvodů proč žít (i v našem světě plném špatných a ještě horších věcí, ale na druhou stranu i spoustu věcí dobrých), to je taky důvod, proč bych neodešla do Equestrie, kdybych dostala možnost tam jít za podmínky, že bych musela odejít rovnou bez rozloučení a už nikdy se nemohla vrátit...
Možná je na vině moje celková neschopnost porozumět lásce v tom absolutním slova smyslu, což vyznívá mnohem víc banálněji, než jsem zamýšlela, ale z principu mi prostě připadá láska k neexistující osobě absurdní.