20.02.2014, 02:05
Trochu rozšířím, co pravila Aidrien. V literatuře se odstavce typicky dělají odsazením a jak sama říkáš, Winter, jedná se o první kapitolu knížky, tudíž pokud plánuješ podporu i jiné verze než elektronické (u elektronické verze přeskočení řádku kvůli odstavci tolik nevadí vzhledem k tomu, že nespotřebuješ tuny papíru) měla bys text vsadit do klasického formátu.
V literatuře se způsob vynechání řádku užívá, ale jinak než to teď děláš ty. Většinou se strukturují odstavce, které se točí kolem jedné tématiky a jakmile se potebuješ přesunout ve scéně, přeskočí se řádek. Ukážu to na příkladu, jak by to mohlo fungovat:
Mějme kapitolu, která bude mí tři scény:
1) Lov zvěře
2) Pečení masa
3) Spánek
První část se bude týkat lovce, který stopuje zvěř, aby ji následně mohl ulovit. V jednotlivých odstavcích popíšeš celý průběh: co se mu honí hlavou, co vlasně loví, popis samotného lovu. Tohle je první scéna a jakmile ji dopíšeš, můžeš pokračovat dále v psaní odstavců na nový řádek a nebo jeden přeskočit a dát tak čtenáři najevo, že došlo k ukončení nějakého děje. Druhá scéna bude mít obdobný postup a jakmile dopíšeš i tu, opět vynecháš řádek a zase uděláš to samé.
Teď jsem se s tímto principem opět setkal a jako čtenáři mi to vůbec nevadilo ba naopak, docela jsem ocenil, že jsem věděl, že se něco událo a v momentě, kdy jsem došel k prázdnému řádku, jsem si mohl v klidu promyslet, o čem celá scéna byla, než jsem se vrhl na další.
Doufám, že jsem ti trochu pomohl osvětlit, proč je styl odsazení a vynechání řádku pro každý odstavec z funkčního hlediska nepatřičný.
[spoiler: Psáno pozdě večer, omlouvám se za případnou nesrozumitelnost a chyby.]
V literatuře se způsob vynechání řádku užívá, ale jinak než to teď děláš ty. Většinou se strukturují odstavce, které se točí kolem jedné tématiky a jakmile se potebuješ přesunout ve scéně, přeskočí se řádek. Ukážu to na příkladu, jak by to mohlo fungovat:
Mějme kapitolu, která bude mí tři scény:
1) Lov zvěře
2) Pečení masa
3) Spánek
První část se bude týkat lovce, který stopuje zvěř, aby ji následně mohl ulovit. V jednotlivých odstavcích popíšeš celý průběh: co se mu honí hlavou, co vlasně loví, popis samotného lovu. Tohle je první scéna a jakmile ji dopíšeš, můžeš pokračovat dále v psaní odstavců na nový řádek a nebo jeden přeskočit a dát tak čtenáři najevo, že došlo k ukončení nějakého děje. Druhá scéna bude mít obdobný postup a jakmile dopíšeš i tu, opět vynecháš řádek a zase uděláš to samé.
Teď jsem se s tímto principem opět setkal a jako čtenáři mi to vůbec nevadilo ba naopak, docela jsem ocenil, že jsem věděl, že se něco událo a v momentě, kdy jsem došel k prázdnému řádku, jsem si mohl v klidu promyslet, o čem celá scéna byla, než jsem se vrhl na další.
Doufám, že jsem ti trochu pomohl osvětlit, proč je styl odsazení a vynechání řádku pro každý odstavec z funkčního hlediska nepatřičný.
[spoiler: Psáno pozdě večer, omlouvám se za případnou nesrozumitelnost a chyby.]
"You want dubbing quallity? Bah! It´s the quantity what earns money!"