26.03.2014, 19:49
Tady se dostáváme do zajímavé teoretické roviny. Ono totiž jde o to, že pojem "Vesmír" je pojmenování pro všeobsažnost (alespoň z pohledu Slovanů). Samozřejmě, velice často se používá k vymezení prostoru, ve kterém jsou alespoň stejné přírodní zákony. To je zase západní způsob chápání. Anglické "Space" popisuje jen "nějaký prostor". A pojmu prostor se již dají přiřadit lidmi pochopitelné hranice.
Proto mi slovo Vesmír jako takové přijde mnohem přesnější díky všeobsáhlosti. Samozřejmě můžeme z lidského hlediska vždycky narazit na bariéru omezení, alespoň v našich představách. Angličani jednoho dne objeví něco za Space a budou to nazývat třeba Space beyond. My to ale stále budeme považovat za součást Vesmíru, protože jsme neobjevili něco za hranicí, ale jen rozšířili hranice poznání.
Otázka existence jako takové je už otázka pro náboženství a metafyziku. Obecně se dá říct, že existujeme jen proto, že existuje nějaká nerovnováha. Kdyby bylo všecko v absolutní rovnováze, nedošlo by ke změně a tudíž ani například k Velkému třesku. Disharmonie Vesmíru umožňuje shlukování hmoty do jednotlivých částic, protože jinak by byla energie ve Vesmíru rozložena rovnoměrně. Je možné, že jsme produktem toho, co považujeme za zlé v běžném životě? (tedy disharmonie)
Souvztažnost naší polohy a její interpretace vůči vyšším celkům je relativní. Já si dokážu představit polohování vůči nějakému bodu. Je to divné? Asi jo. Atom jako takový ale má svoji existenci jasně vytyčenou, to nejhmotnější, co jej tvoří, je uloženo přesně v jeho středu a prostor kolem něj je jen tak nějak vymezen orbitaly elektronů. Je souvztažný sám vůči sobě, a když k tomu nastanou dobré podmínky, vesele si interaguje s okolím, ale jeho lokalizaci uvnitř to neovlivňuje. No a Vesmír jako takový asi bude pozičně podobný. Možná, že existuje uvnitř Vesmíru nějaký bod, kolem kterého je obtočen.
No vidíš, plácám, plácám a tak mě napadá, že jsem zapomněl na to nejdůležitější. Na člověka
(poníka, broníka, podle vkusu).
Vzhledem k tomu, že jsi pozorovatel Vesmíru, dá se říci, že Vesmír definuješ a interpretuješ. Zamysli se nad tím, jestli to, co pokládáš za Vesmír, náhodou jednoho dne nezmizí současně s tvojí smrtí. Víš jak... prostě svým zrozením jsi stvořil Vesmír a ten bude zničen tvojí smrtí.
Člověk (broník, poník) by se měl cítit bohem, protože to, co je za našimi smysly, je přece hranice našeho Vesmíru.
Hm, teď si připadám, jako bych prozradil tajemství života...
Proto mi slovo Vesmír jako takové přijde mnohem přesnější díky všeobsáhlosti. Samozřejmě můžeme z lidského hlediska vždycky narazit na bariéru omezení, alespoň v našich představách. Angličani jednoho dne objeví něco za Space a budou to nazývat třeba Space beyond. My to ale stále budeme považovat za součást Vesmíru, protože jsme neobjevili něco za hranicí, ale jen rozšířili hranice poznání.
Otázka existence jako takové je už otázka pro náboženství a metafyziku. Obecně se dá říct, že existujeme jen proto, že existuje nějaká nerovnováha. Kdyby bylo všecko v absolutní rovnováze, nedošlo by ke změně a tudíž ani například k Velkému třesku. Disharmonie Vesmíru umožňuje shlukování hmoty do jednotlivých částic, protože jinak by byla energie ve Vesmíru rozložena rovnoměrně. Je možné, že jsme produktem toho, co považujeme za zlé v běžném životě? (tedy disharmonie)
Souvztažnost naší polohy a její interpretace vůči vyšším celkům je relativní. Já si dokážu představit polohování vůči nějakému bodu. Je to divné? Asi jo. Atom jako takový ale má svoji existenci jasně vytyčenou, to nejhmotnější, co jej tvoří, je uloženo přesně v jeho středu a prostor kolem něj je jen tak nějak vymezen orbitaly elektronů. Je souvztažný sám vůči sobě, a když k tomu nastanou dobré podmínky, vesele si interaguje s okolím, ale jeho lokalizaci uvnitř to neovlivňuje. No a Vesmír jako takový asi bude pozičně podobný. Možná, že existuje uvnitř Vesmíru nějaký bod, kolem kterého je obtočen.
No vidíš, plácám, plácám a tak mě napadá, že jsem zapomněl na to nejdůležitější. Na člověka
(poníka, broníka, podle vkusu).Vzhledem k tomu, že jsi pozorovatel Vesmíru, dá se říci, že Vesmír definuješ a interpretuješ. Zamysli se nad tím, jestli to, co pokládáš za Vesmír, náhodou jednoho dne nezmizí současně s tvojí smrtí. Víš jak... prostě svým zrozením jsi stvořil Vesmír a ten bude zničen tvojí smrtí.
Člověk (broník, poník) by se měl cítit bohem, protože to, co je za našimi smysly, je přece hranice našeho Vesmíru.
Hm, teď si připadám, jako bych prozradil tajemství života...
Elevea zdejší, Elevea webový
Ten, kdo historii nezná, je nucen ji opakovat. Ten, kdo historii nemaže, je nucen ji vysvětlovat.
Sborník, sborník, sborník!
Ten, kdo historii nezná, je nucen ji opakovat. Ten, kdo historii nemaže, je nucen ji vysvětlovat.
Sborník, sborník, sborník!