17.05.2014, 22:58
V žaláři bylo hrozné ticho a jediný můj společník byl kámen, který stále mlčel .... samozřejmě, že mlčel. Byl to kámen, ani piškvorky se s ním hrát nedaly! Utrpení! Čisté utrpení! K tomu to ponížení .... hrůza.
Po několika hodinách jsem si začala házet s mým společníkem, kamenem. Konečně nějaká zábava, když už musím být tma kde měl být někdo jiný.
<Po několika hodinách>
''195, 196, 197, 198, 199 ... ne!'' Kámen mi spadl mimo mé vězení a já měla po zábavě. Naštvaně jsem si sedla a myslela na to jak se AleXan může dokonale bavit mezitím co já tu sedím a čučím do zdi.
''Ale ne! Já to tak nenechám!'' Vykřikla jsem a pokoušela se najít způsob jak se odsud dostat. I přesto, že jsem stále nenašla nějaký způsob, dále jsem se ho snažila najít, ale bylo to zbytečné. Rozzlobeností jsem kopla do jedné ze stěn.
''Au, to bolelo'' Řekla jsem si pro sebe a chytla se za nohu. Avšak jendé věci jsem si všimal až později. Celá zed' se zbořila a já měla volnou cestu pryč.
''Tuhle zed' měli už dávno opravit! Za to jim snížím jejich plat!'' Řekla jsem a vyšla jsem ven. rovnou jsem zamířila ke schodišti, ale bylo jich tu více. Některé se i křížili ... dokonalé bludiště.
''Jaký idiot to vymýšlel .... a počkat. To jsem vymýšlela já! Tím pádem je to velice úžasná věc!''
<Po 5 hodinách>
Konečně jsem vylezla úplně nahoru do chodem mého úžasného a krásného hradu. Opatrně se potichu blížím k místnosti kde je AleXan.
Nemůžu uvěřit, že si chce ochočit mého draka! Taková drzost! Pomyslím si. I přesto, že bych tam nejraději vtrhla, tak stále čekám.
Po několika hodinách jsem si začala házet s mým společníkem, kamenem. Konečně nějaká zábava, když už musím být tma kde měl být někdo jiný.
<Po několika hodinách>
''195, 196, 197, 198, 199 ... ne!'' Kámen mi spadl mimo mé vězení a já měla po zábavě. Naštvaně jsem si sedla a myslela na to jak se AleXan může dokonale bavit mezitím co já tu sedím a čučím do zdi.
''Ale ne! Já to tak nenechám!'' Vykřikla jsem a pokoušela se najít způsob jak se odsud dostat. I přesto, že jsem stále nenašla nějaký způsob, dále jsem se ho snažila najít, ale bylo to zbytečné. Rozzlobeností jsem kopla do jedné ze stěn.
''Au, to bolelo'' Řekla jsem si pro sebe a chytla se za nohu. Avšak jendé věci jsem si všimal až později. Celá zed' se zbořila a já měla volnou cestu pryč.
''Tuhle zed' měli už dávno opravit! Za to jim snížím jejich plat!'' Řekla jsem a vyšla jsem ven. rovnou jsem zamířila ke schodišti, ale bylo jich tu více. Některé se i křížili ... dokonalé bludiště.
''Jaký idiot to vymýšlel .... a počkat. To jsem vymýšlela já! Tím pádem je to velice úžasná věc!''
<Po 5 hodinách>
Konečně jsem vylezla úplně nahoru do chodem mého úžasného a krásného hradu. Opatrně se potichu blížím k místnosti kde je AleXan.
Nemůžu uvěřit, že si chce ochočit mého draka! Taková drzost! Pomyslím si. I přesto, že bych tam nejraději vtrhla, tak stále čekám.
