Komunismus

[Elevea]

Dát lidem svobodu a říct jim, že si mohou dělat, co chtějí, ale bez toho, abys jim dal alespoň výchozí pozici, je ten největší zločin proti lidskosti, jaký můžeš udělat. K tomu došlo během zrušení nevolnictví, kdy polovina populace najednou zjistila, že jediná věc, kterou mají, jsou ruce. Jinak byli úplně bez majetku a bez člověka, který je zaměstnával. Nějakého vzdělání se obyčejnému člověku nemohlo dostat. Ano, čtení, psaní a počítání bylo od terezínského období, ale jinak neměli vůbec nic.
Mít svobodné lidstvo je totiž kapitalistův sen. Představ si tu situaci - máš otroka a tomu musíš dávat stravu, oblíkat ho, ubytovat ho a pokud myslíš dopředu, nechat ho rozmnožit... Podnikatel v té době tohle řešit nemusel. Prostě vyšel na ulici, sebral pár lidí z fronty, postavil je k pásu a na kocni dne jim dal tak akorát, aby se ten den najedli. Žádné odbory (nějaký hladový stávkokaz se vždycky našel), žádné sociální služby a podobně. Dělník onemocněl na zápal plic? No problem. Vyneseme jej na ulici a přivedeme si někoho jiného. Lidí je dost.
Pokud tedy zavedeme svobodu, není to dar lidu, ale především zbavení se zodpovědnosti. Komunismus přinesl jiný druh svobody. Situace lidí v Sovětském svazu se rapidně zlepšila po nástupu revoluce. Lenin dal veškerou půdu lidu. Každý, který byl nějak svázán se zemědělstvím, dostal kus země a tím novou šanci, stejně jako dělníci v továrnách dostali fabriky pod vlastní správu. Platby daní probíhaly v naturáliích. Nebyl zde ale řádně vyřešen systém jištění pro případ neúrody. Tak se stalo, že ti, kterým se urodilo, skupovali půdu od těch, kterým ne, místo toho, aby zavedli společný fond a spolupracovali. Pokusili se tedy zavádět kapitalismus v komunistickém systému. Následovala kolektivizace, která tento problém měla vyřešit.
Co se týče volení a odvolávání funkcionářů, je vidět, že jsi nikdy neoperoval v žádné organizaci. Je to jednoduché. Jednou za čas se sejde všedělnický odborový senát, kde se představí kandidáti na pozici předáka, fukcionáře... prostě čehokoli. Nejdřív se navrhne a odhlasuje předseda, který vede diskuzi, pak se navrhne a odhlasuje program schůze, následuje plnění programu schůze, který má třeba jediný bod - vyslání zástupce do vyšší organizace. Představí se kandidáti, ti jsou zapsáni, každý člen schůze odstane hlasovací lístek, ten vyplní, odevzdá, hlasy se sečtou a voila... Tímto okamžikem skončil mandát starému zástupci a začíná plynout mandát nového zástupce. Není v tom žádná věda. Prostě demokracie, jak má být.
Rusové pomocí tohoto systému tedy vládli decentralizovaně a centrální vláda organizovala státní záležitosti (armádu, výstavbu dopravních cest, investice atd.). Ze začátku po nástupu komunistů v Rusku tedy tento systém skutečně fungoval a jediný, kdo skřípal zuby byli ti, co půjčili carovi a zjistili, že půjčky jsou nedobytné.
Iluzone, máš dle mého názoru jednu potíž - pochopit, co je vlastně stát. Ty si nejspíš myslíš, že stát je nějaké území obšancované hranicemi. Není to pravda.
Stát je organizace lidí, kteří se shodli na tom, že budou státem. Bez lidí stát nemá smysl. Stát je prostě vyšší stavební prvek složený z lidí, jako je organismus složený z buněk. Někteří jsou v něm nedobrovolně, ale neopustí jej, protože by bez něj zemřeli. Někteří si možná myslí, že toto přirovnání je demagogické. Nuže ať každý člověk, který si myslí, že je schopný, se odstěhuje sám na pustý ostrov. Možná si postaví dům, možná si sklidí pole, rozdělá si oheň, ale veškeré civilizační výdobytky mu budou odepřeny, protože nebude moci těžit z toho, že ve společnosti žije.
Organizace lidí, potažmo stát, je tedy něco, co člověka pozvedává. A proto je jedno, jestli je člověk hloupý, nebo chytrý, moudrý nebo neznalý. Volební právo musí mít každý dle dohodnutých pravidel (ideálně počínaje okamžikem, kdy se stává produktivním), protože je součástí společnosti. Kdyby to tak nebylo, moc by se soustředila do rukou několika málo vyvolených a jednoho dne bychom zjitili, že jsme opět otroky, jen o trochu více svobodní, aby se o nás nemuseli starat.

Co se týká přistěhovalců, netvrdím, že bychom je měli vítat s otevřenou náručí. Jen jsem tím poukazoval, že to se svobodou a konkrétně volností pohybu nebude žádná sláva. Státy totiž nerespektují svobody člověka, ale občana a to je velký rozdíl.
Pokud nebudeme tedy dále sklouzávat k normalizaci, kterou osobně taky považuji za špatnou, věnoval bych se volnému trhu, ale až za chvilku. Teď mám nějaké povinnosti...