Debata o nekonečnosti vesmíru

[Elevea]

Obávám se, že proces interakce fotonu s elektronem, či jinými částicemi, je pro lidstvo momentálně velká neznámá. Už z principu, jakožto elementární částice, jsou pro nás elektron i foton černými skříňkami. Dokážeme změřit jejich vlastnosti a chování, ale co je uvnitř, ví čert. Na rozdíl od jádra, či přímo nukleonů, totiž elektron ani foton neumíme rozbít a je pravděpodobné, že se nám to ani nikdy nepodaří. Stejně tak už taháme za kratší konec u kvarků a jsme rádi, když z nich složíme něco exotického, ale jsou pro nás taky černými skříňkami.
Rozbití elektronu by byl jeden z největších úspěchů, jakého by lidstvo dosáhnulo. Že to jde, naznačují už z principu samotné fotony. Prostě můžeme z elektronu ukrajovat a ukrajovat, až mu ukrojíme vše, co jde z hlediska jeho energie. Možnou cestu naznačují i neutrina a jejich vznik při interakci s nukleony.
Už ale z principu - pokud při srážce elektronu a pozitronu vznikne elektromagnetické záření, musí mít elektron k fotonům a jejich čisté energii sakra blízko. Nebránil bych se ani myšlence, že elektrony vznikají nějakým způsobem samovolně, aby vyrovnávaly náboj protonů. Jinak by vesmírem prostupovalo všeobjímající kladně nabité elektrické pole, které by urychlovalo rozpínání a nepozorovali bychom obecně neutrální náboj. Temnou energii sice známe, ale náboj vesmíru byl podle mě vyřazen nejspíš jako první.
Vesmírná neutralita v oblasti elektrického náboje je taky velká záhada a naznačuje, že každý kladný náboj má k sobě svůj záporný náboj. Měla by tedy existovat jakási provázanost, alespoň co se vzniku týče.