Maturita 2015

[Jamis]

Rain: Co bych já dal za maturitu z informatiky. Bohužel na to potřebuju mít ten předmět alespoň tři roky a my jsme měli základ jenom dva a já si blbec nedal žádný seminář.

U mě to byl taky gympl a stejný problém: nakonec dohoda s vedením školy byla taková, že krom všech dalších předmětů (a dvou povinných seminářů) jsem měl ještě samostudium informatiky, ukončené samostatnou zkouškou před komisí (na kterou se ve finále málem zapomnělo - kdo ví, co by se stalo, kdybych se předvečer posledního možného termínu sám nepřipomněl  ).

Čeština byla patrně nejtěžší na naučení (telefonní seznamy mi prostě nejdou), ale vytáhl jsem si drama od antiky až po 15. století, takže to nebyl takový problém - byla za 3, anžto ve srovnání se zbytkem třídy to na 2 prostě nebylo.

Matematika - no asi největší zklamání. Zbytek třídy štval učitele po mnoho let, tak nám několika maturujícím z matiky u zkoušky zatopil. Nikdo neodešel z jedničkou, což nám zavřelo dveře jít bez příjímaček na VŠ (mě na jaderku, kamarádům na MatFyz). Jeden příklad mi nesedl (druhý byl levou zadní), takže taky za 3.

Angličtina - daleko větší pohoda, než jsem čekal. Vlastně první takový pokec v cizím jazyce pro mě - vytáhl jsem si téma, které jsem čtyři roky předtím zavrhl, jako jediné zcela nepravděpodobné  njn, pravděpodobnost mi dala v životě zabrat později ještě víc. Za 2 (prý ale pěknou, což vám ovšem nikam nenapíšou, ale who cares), prý proto, že těch, kteří jazyk ovládali mnohem lépe bylo ve třídě hodně (což byla naprostá pravda).

Informatika - asi bych měl někde vyhrabat, co tehdy byly maturitní otázky z informatiky, protože to by bylo dneska dost pro pobavení  no ale tehdy to smysl mělo: na papír sekvenci asi 30 příkazů, které vytvoří danou adresářovou strukturu a jeden skript a pár textových souborů. Druhá část byl krátký (cca 50 řádek) kód několika základních algoritmů (psáno na papír, bez jakýchkoliv dostupných zdrojů - jen z hlavy) v různých variantách. Nakonec za 2, protože jsem udělal chybu v předávání parametrů při návrhu rekurzivní funkce počítající Fibonaccioho posloupnost.

Vím kdo je Ladislav Fuks a Bohumil Hrabal, ale fakt netuším kdo jsou Arnošt Lustig, Ludvík Vaculík, Milan Kundera a Josef Škvorecký. Poprvé jsem o nich slyšel u maturity

To je dost škoda no... dneska se zdá, že lokální kultura a lokální historie je v těžkém pozadí zájmu, což je imho velká škoda. Neříkám, že by osnovy měly zůstat stejné, ale tyhle části vypustit je podle mě taky špatně.

Nehodlám tu rozebírat vzdělávací systém a jeho proměny - za těch posledních 15 let, které od mojí maturity uplynuly, se přístup k informacím změnil možná ještě víc než s vynálezem knihtisku a dnešní stesky obou táborů mi přijdou z jedné strany naivní a z druhé naprosto nereálné, co se týče požadavků na rychlost změn.