Drahá princezno Celestie,
vcera jsem se naučil něco o přátelství. Když jsem se svěřoval kamarádům se svými starostmi, byli z toho smutní, měli o mě starost a to mě trápilo. Proto jsem si řekl, že si budu raději svoje problémy nechávat pro sebe, bál jsem se, že tím své přátele obtěžuji. No a včera jsem zjistil, že jeden můj kamarád je smutný, protože má nějaké potíže. Nechtěl se se mnou bavit, že prý mě nebude otravovat svými trablemi. Že prý raději půjde a bude sám. Nedokázal jsem ho nechat jít, chtěl jsem, aby se mi svěřil, chtěl jsem mu nějak pomoci, nechtěl jsem, aby byl sám a smutný. Pak jsem si uvědomil, že přesně tak jsem se choval já. Takže jsem se naučil nebát se svěřit kamarádovi s problémy. Od toho kamarádi jsou. Jednou pomůžeš ty jim a jindy oni tobě.
S úctou Váš oddaný služebník
Mácaman
