K rajčatům jen poznámka: sice se doporučuje otrhávat listy a nadbytečné výhony, ale podle jisté moudrosti z internetu byste měli nějaké listy nechat, jinak budou rajčata sice velká, ale vodnatá a bez chuti (a dá se vygooglit hodně fotek, kde pěstitelé "očesali" rostlinku na násadu od koštěte). Opět je to jen důkaz, že pěstovat se dá i v "pralese" (i ten poslední květák se nakonec začal zavinovat, a to roste v totálním stínu).
Papriky stále nečervenají, ale jak jsem se dočetl, u nich není třeba čekat na změnu barvy, protože jíst se dají i před tím. Zkusili jsme první. Jíst se dá, ale ještě nemá takovou tu plnou chuť.
Nechtěná kukuřice roste jako blázen, i když prakticky nemá v čem (hromada spáleného nepořádku od papírů po suché větve). Je tam hromádka tak max. 5 cm. A to jsem ji postříkal mimoděk hubičem trávy. Tráva okolo je mrtvá, ale kukuřice si asi obal přípravku holt nepřečetla..
Okurky se už také začaly dělat, a jak mají ve zvyku, zvětšují viditelně se snad každou hodinu. Konečně budou kromě jahod v mléce také nastrouhané okurky s vodou (plus samozřejmě jako příloha k prakticky snad každému jídlu - spapám klidně přes sebe kakao, guláš s knedlíkem a nastrouhanou mrkev, takže no problem). Zatím rostou v nouzových podmínkách, ale nakoupím dlažbu, a připravím jim prostor, abychom je nelovili z trávy (to na fotce roste z lavóru). Snědli jsme první. Sice malá, ale chutná.
Kedlubny II ještě nějaký čas nebudou, ale máma objevila v lese u zámku maliniště (je to kousek od výběhu koní - jsem říkal, že největší svině má největší štěstí
), takže je máme s bílým jogurtem, zakysanou smetanou a piškoty (když není bílý, zkusili jsme na druhou várku i borůvkový, a taky to šlo). Taková příprava na dobu, kdy porostou i nám na zahradě (v neděli jsem s krumpáčem připravoval zahradu - zatím to vypadá jako kdyby tam šílenec hledal poklad). Rozhodně je to blíž než jezdit pro ně na kole do lesa k blízkému rybníku (resp. jednomu z nich).
Mimochodem, soused nás pozval na trhání třešní a při té příležitosti nám ukázal i borůvky. My jsme jak blbci hledali na zemi nějaký keřík, a on před námi asi 5 metrový strom obalený jak prase! Chvála bohu, protože ten samý chci (mezi jinými) taky, dokonce ze stejného zahradnictví, a mylně jsem myslel, že "kanadě" bude stačit kousek u zdi. Jako ale, investujete 50-100 Kč do keříku, a za 6 let máte tak 10 kg ročně? Píchnu to vedle broskve, a budu si zadarmo žrát!
Pěstovat saláty blízko sebe se ukázalo jako zajímavý nápad, protože díky tomu nemohou mít listy na zemi a uhnívat
A že vyrostou malé? Ale kuš.. možná menší, ale i tak budete mít co dělat, abyste jeden na posezení nějak rozumně spořádali.
Poznámka na konec: dohňojování skleníku probíhá stylem, že když někde zbyde kus betonu nebo železa, ořezané pastelky či popel z ohniště, hodí se to tam, ať to má nějaké ty minerály. Nevím, zda to pomáhá, ale zatím to nijak viditelně neškodí (nejspíš to rozloží bakterie z ČOVky). Každopádně černotě zeminy v něm po domácku vytvořené se vyrovná snad jen led na některých kometách
Po nedávných přívalových děštích se ukázalo, že současná sestava nádrží bez těch 4 IBC (které zatím nemám, protože jejich ceny šly nějak moc nahoru) to není schopna ustát, takže jsem z Mallu objednal tři další sudy po 200 litrech (poštovné zdarma, celkem něco málo přes 1500 Kč). Normálně bych koupil větší, ale tyto musím napasovat do menších prostorů u okapů.
Sklidili jsme dva květáky, protože se už začaly dělit, mrchy. No co, buď budou smažené nebo polévka. Pórky zatím nejsou dost tlusté. Tak malé by se zatím jen potrhávaly, když by byly víc na husto, ale teď je to škoda.
Vařili jsme první čaj z vlastní meduňky. Na 1 litr a louhování po zalití vroucí vodou je myslím absolutní minimum 5-7 listů, ale příště bych spíš ještě 5 přidal. Ale i s menším množstvím cukru to chutná celkem zajímavě po citrónu.
Čočka se ujala a všechny 3 rostlinky vyrostly z hlíny. Sice z nich asi letos nic nebude, ale jde spíš o takovou zkoušku.
Každopádně, vše, co zatím sklízíme, se dá velmi snadno vypěstovat ve stejném množství i někde ve městě na balkóně.