23.09.2016, 21:17
Nejprve chyby:
Nevím, jestli by jim prospěla „ponifikace“. Spíš o tom pochybuji. -> mělo by být spíš ponyfikace ne?
V chaloupce totiž pobývaly dvě bytosti, které se tu scházeli každý z jiného a již úplně dostvořeného světa. -> scházely, (dostvořeného zní divně - co třeba úplného, kompletního, dokončeného, hotového)
Sklonila hlavu a s očima zavřenýma políbila zemi. -> se zavřenýma očima (někde je ten špatný pořádek slov ve větě až příliš do očí bijící)
ostny pokrytýma rukama smísil plameny s -> věcná, mají draci ruce?
Tématicky se mi to líbilo. Přiznám se, že mě k přečtení vyprovokoval Rwakkův komentář. Říkal jsem si, že to už musí být nějaké velké dílo, když k tomu dal tak pěkný komentář.
U delších celků si naplánujte začátek, důležité scény, ke kterým chcete dojít a cíl. Neplánujte, co napíšete v které kapitole, to celé dílo akorát poničí. Dejme tomu, pokud máme jedno dílo, rozdělme si ho třeba na čtyři pět částí. Na začátku to posouváme k cíli jedna, pak k cíli dvě, a to všechno nějak do sebe zapadne a dojde se do finále. Autor se tak vyhne zodpovědnosti uhnat celé dílo ke konečnému cíli, zároveň bude mít dílo svůj spád a bude čitelné (což teda nezáleží jen na výběru cílů, ale i na schopnosti autora a tématu) a bude to dostatečně plné s minimem hluchých míst.
Tu a tam je dobré příběh ozvláštnit a přiblížit čtenářům. Ukázat jim, že to jsou lidé (tvorové), kteří mají vlastní myšlenky a názory a ne ti, kteří se chovají jak ve videohře. Přijď sem, dones tohle, zastřel tamto, postav tohle. Mám v kapse přesně 329 zlatých, osmnáct stříbrných a dvacet jedna a měďáků a jednu zlámanou grešli. Já k tomu používám erotiku a nějaké hlášky. Tu a tam vložím nějakou peprnou poznámku, nebo něco jako - pomyslel jsem si něco o tom, jaký je *píp* a podobně.
No, tl.dr. verze, povídka dobrá, chci další
. Ale raději bych chtěl častější vydávání Ponygrothu, stvoření světa bych vzal za ukončené.
Nevím, jestli by jim prospěla „ponifikace“. Spíš o tom pochybuji. -> mělo by být spíš ponyfikace ne?
V chaloupce totiž pobývaly dvě bytosti, které se tu scházeli každý z jiného a již úplně dostvořeného světa. -> scházely, (dostvořeného zní divně - co třeba úplného, kompletního, dokončeného, hotového)
Sklonila hlavu a s očima zavřenýma políbila zemi. -> se zavřenýma očima (někde je ten špatný pořádek slov ve větě až příliš do očí bijící)
ostny pokrytýma rukama smísil plameny s -> věcná, mají draci ruce?
Tématicky se mi to líbilo. Přiznám se, že mě k přečtení vyprovokoval Rwakkův komentář. Říkal jsem si, že to už musí být nějaké velké dílo, když k tomu dal tak pěkný komentář.
U delších celků si naplánujte začátek, důležité scény, ke kterým chcete dojít a cíl. Neplánujte, co napíšete v které kapitole, to celé dílo akorát poničí. Dejme tomu, pokud máme jedno dílo, rozdělme si ho třeba na čtyři pět částí. Na začátku to posouváme k cíli jedna, pak k cíli dvě, a to všechno nějak do sebe zapadne a dojde se do finále. Autor se tak vyhne zodpovědnosti uhnat celé dílo ke konečnému cíli, zároveň bude mít dílo svůj spád a bude čitelné (což teda nezáleží jen na výběru cílů, ale i na schopnosti autora a tématu) a bude to dostatečně plné s minimem hluchých míst.
Tu a tam je dobré příběh ozvláštnit a přiblížit čtenářům. Ukázat jim, že to jsou lidé (tvorové), kteří mají vlastní myšlenky a názory a ne ti, kteří se chovají jak ve videohře. Přijď sem, dones tohle, zastřel tamto, postav tohle. Mám v kapse přesně 329 zlatých, osmnáct stříbrných a dvacet jedna a měďáků a jednu zlámanou grešli. Já k tomu používám erotiku a nějaké hlášky. Tu a tam vložím nějakou peprnou poznámku, nebo něco jako - pomyslel jsem si něco o tom, jaký je *píp* a podobně.
No, tl.dr. verze, povídka dobrá, chci další
. Ale raději bych chtěl častější vydávání Ponygrothu, stvoření světa bych vzal za ukončené.
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris