Tak poslední letošní drabble, mimořádně nonpony (i když by se to tak s velmi přimhouřenýma očima dalo taky představit ): Postav se a zakřič.
Jakmile se učitel posadil za katedru, otevřel si notes, který u sebě nosil. Všichni se zatajeným dechem vyčkávali, kdo se stane první obětí večerního zkoušení.
„Lomozník,“ vyvolal konečně učitel.
Lomozník nasucho polkl. Vstal a došel před tabuli.
„Tady se postav a zakřič. Základní děs.“
Nadechl se. „EAIIIIAAAAEEE!“
„No fuj, tomuhle ty říkáš děsivý křik? Znovu.“
„EIIIIAAAAEEEAAEE!“
„Čtyři mínus. To si říkáš hejkal? Tebe by si člověk se sojkou spletl!“
Lomozník odešel shrben na své místo. „Kdybys přestal nahánět bánší, určitě bys měl na cvičení víc času!“ volal za ním učitel.
„Proč to musela být zrovna jeho dcera...“ zamumlal si Lomozník.
Quint the Wanderer, professional amateur, at your service. Ničit mi tam fény!