Jak jde život.

[LEGION_1]

Zdravím vás.
Chtěl bych zde něco napsat, týkajícího se komunity a seriálu samotného.

Před čtyřmi lety, když jsem narazil na komunitu Bronies jsem byl nejšťastnější člověk na světě, měl sem lidi, suprové lidi, se kterými jsem si rozuměl. Seriál byl pro mne vším, žil jsem jím, snil sem o něm, byl to ráj. První Prafgoferst byl pro mne nezapomenutelným zážitkem, jak sme všem vytřeli zrak  Jenže pak začali lidi co jsem znal z komunity odcházet. Nedokázal jsem pochopit, co je vedlo k tomu, aby opustili poníky, které tak milovali a začali se věnovat něčemu jinému a na poníky zapoměli, nesnášel jsem je za to. ¨

S pozdravem Ajdrianpony.

No potiaľto to vidím podobne ako ty, až na to, že ja stále mám tých ľudí rád a keby sa vrátili, tak nemám problém ich objať ako za čias, keď sme boli všetci ešte bronies. Ale ja som skôr začal nenávidieť to, čo tých ľudí odlákalo. Ale to je na dlhú debatu, to radšej nech sa spýta niekto súkromne, lebo príkladov by sa našlo habadej.

A čo sa týka Fallout Equestria, tak to je asi jediné gore v súvislosti s MLP, ktoré môžem. Skvelý príbeh, aj hrdinovia, ale tiež to nepatrí k mojim favoritom. A to pritom milujem postapokalyptické filmy. Ale raz som uvidel obrázok Twi s knižkami a jedna mala názov Fallout Equestria. Tak som si aj vsugeroval, že to sa nikdy nestalo, ani nestane, ale je to príbeh od nejakého poníka priamo z Equestrie

Tuxik: to poznám, do MLP som sa vždy len nenávidel, no keď mi tento seriál nastavil zrkadlo, tak už to nebolo také strašné