Myšlenka přišla přes noc, teď nad ránem dopilováno.
Někdo zaťukal.
„Dále,“ pozvala je dovnitř. Dopsala poslední cifru a vzhlédla.
Její zorničky se zúžily. Pro Celestii! Co jsem komu provedla? Proč zrovna ke mně?
„Dobrý den!“ pozdravila klientka, „ráda bych si prodloužila pojištění obecné odpovědnosti.“ Jak jí to jen… Ale pokyn vedení je pokyn vedení. Proč to ten její úsměv tak ztěžuje?
„Je mi líto, ale to nebude možné.“ Tak. Rychle a bezbolestně.
A úsměv je pryč.
To ne. Klopí uši. A ty oči… Já to nevydržím! Och, jak jen dělá to s těma očima?!
Zavřela oči a posunula ke klientce papír. „Na rok nebo na dva, paní Muffinová?“
Quint the Wanderer, professional amateur, at your service. Ničit mi tam fény!