03.04.2017, 18:25
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 03.04.2017, 18:27 uživatelem Hwězda. Edited 1 time in total.)
Ahoj, tož jsem si to přečetl a dám trošku zpětné vazby. Teď nevím, co je práce korektora, a co ne, nicméně doufám, že si to částečně pobereš k srdci – mým cílem je tě popohnat vpřed, aby ses zlepšil jako autor. Což myslím chceš, vzhledem k tomu, že sis našel korektora (nebo si on našel tebe 
) a ukazuješ tak, že ti záleží na čtenářích. Za což tě chválím jak cyp.
Má to hlavu a patu, a to je při psaní nejdůležitější. Vidím, že ovládáš alespoň nějaké základy jako dělení textu do odstavců a psaní přímé řeči – pochvala v tomto ohledu. I když ta přímá řeč občas taky ujede, ale není to nic závažného. Z pohledu spisovné češtiny tam máš pár chyb různého druhu, nejčastěji psaní i/y (např. sloveso pravit se píše s měkkým i, tzn. ona/ona/ono praví a ne pravý), nějaké překlepy (doleji místo dojeli), chyba v malých písmenech (píše se Zapovězený les s velkým Z)
Někdy není jasné, která postava promlouvá, pro ukázku příkladu takovéto chybky viz spojler:
Tady v téhle pasáži není na první pohled jasné, jestli promlouvá Pinkie, nebo někdo jiný. Člověkovi, kterému poníci nejsou cizí, taková informace potom vyplyne z té řeči – všichni přece víme, jak se Pinkie chová a mluví. Ale představ si teď, kdyby to četl někdo úplně jiný. Nebylo by vůbec jasné, kdo mluví. Takováto chyba se dá snadno opravit, např. „Mezitím Twilight dorazila k Pinkie Pie, která řekla...“
A ještě jedna zásadní chyba: když píšeš literaturu, tak se drž jednoho času, když vypravěč vypráví příběh (přímá řeč postav může samozřejmě být v jakémkoli čase, který chceš, záleží na kontextu). Většinu času užíváš času minulého, nicméně občas ti to ujede a používáš čas přítomný – nejčastěji se ti to stává u uvozovacích vět k přímé řeči.
Jo a nezakončuj nikdy nic literárního slovem konec. To je jak pěst na oko.
To je z mojí strany vše. Ty se jen drž a nepřestávej psát. Na začátečníka je toto dílko úctyhodné (věř mi, literární sekce tady měla i začátečníky, kteří byli...nic moc). Jseš na správné cestě stát se dobrým autorem, jen to chce psát a psát, protože nijak jinak se z tebe dobrý autor nestane. A ještě to chce hodně číst!
) a ukazuješ tak, že ti záleží na čtenářích. Za což tě chválím jak cyp.Má to hlavu a patu, a to je při psaní nejdůležitější. Vidím, že ovládáš alespoň nějaké základy jako dělení textu do odstavců a psaní přímé řeči – pochvala v tomto ohledu. I když ta přímá řeč občas taky ujede, ale není to nic závažného. Z pohledu spisovné češtiny tam máš pár chyb různého druhu, nejčastěji psaní i/y (např. sloveso pravit se píše s měkkým i, tzn. ona/ona/ono praví a ne pravý), nějaké překlepy (doleji místo dojeli), chyba v malých písmenech (píše se Zapovězený les s velkým Z)
Někdy není jasné, která postava promlouvá, pro ukázku příkladu takovéto chybky viz spojler:
Tady v téhle pasáži není na první pohled jasné, jestli promlouvá Pinkie, nebo někdo jiný. Člověkovi, kterému poníci nejsou cizí, taková informace potom vyplyne z té řeči – všichni přece víme, jak se Pinkie chová a mluví. Ale představ si teď, kdyby to četl někdo úplně jiný. Nebylo by vůbec jasné, kdo mluví. Takováto chyba se dá snadno opravit, např. „Mezitím Twilight dorazila k Pinkie Pie, která řekla...“
A ještě jedna zásadní chyba: když píšeš literaturu, tak se drž jednoho času, když vypravěč vypráví příběh (přímá řeč postav může samozřejmě být v jakémkoli čase, který chceš, záleží na kontextu). Většinu času užíváš času minulého, nicméně občas ti to ujede a používáš čas přítomný – nejčastěji se ti to stává u uvozovacích vět k přímé řeči.
Jo a nezakončuj nikdy nic literárního slovem konec. To je jak pěst na oko.
To je z mojí strany vše. Ty se jen drž a nepřestávej psát. Na začátečníka je toto dílko úctyhodné (věř mi, literární sekce tady měla i začátečníky, kteří byli...nic moc). Jseš na správné cestě stát se dobrým autorem, jen to chce psát a psát, protože nijak jinak se z tebe dobrý autor nestane. A ještě to chce hodně číst!
