30.10.2017, 02:41
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 30.10.2017, 02:48 uživatelem Ajdrianpony. Edited 3 times in total.)
Vždy jsem se snažil držet na jisté hranici " normálu " Ještě do dnešního dne by mne nenapadlo, že si budu s figurkami poníků i hrát a česat je... Mno, zdá se, že má posedlost My little pony poníky dosáhla dalšího stupně. Nezbývá, než se ptát sám sebe, kam až může ona již téměř fanatická posedlost zajít? Zdá se, že po mém odchodu ze stájí kde jsem pracoval, se má mysl stále více soustřeďuje na svět "za hranicemi" nežli v realitě a začíná se to již projevovat v práci i v osobním životě a hranice mezi pouhou legrací a šílenstvím je tenčí než jsem si myslel. Říkám naprosto upřímně, mám strach z toho, kam až to může dojít. Na druhou stranu jsem šťastný, šťastnější, než kdy jsem vůbec byl, mám vše a vlastně nemám téměř nic. Otázka je... jak dlouho to takhle jde dělat?, Kde je ta hranice?, Je vlastně vůbec nějáká?
Člen řádu Equestrijských rytířů.
Ve svitu měsíce klaním se tobě mocná Luno, jež chráníš náš spánek a klid.
S příchodem prvních paprsků slunce klaním se tobě mocná Celestie. Nechť teplé paprsky slunce prosvětlují naši cestu životem.
Ve svitu měsíce klaním se tobě mocná Luno, jež chráníš náš spánek a klid.
S příchodem prvních paprsků slunce klaním se tobě mocná Celestie. Nechť teplé paprsky slunce prosvětlují naši cestu životem.