Po dlooooouuuuuuuuuuuuuhé době mám končně chuť psát a zrovna mám štěstí na takové krasné téma!
“UTÍKEJ, ZAJÍČKU, UTÍKEJ!” Zařval na klisnu, která běžela lesem. Uhýbyla stromům se slzami v očích.
“Nechte mě na pokoji!” Vykřikla se zoufalstvím v hlase na bat poníka, který se nad ní vznášel jako dravec nad kořistí.
Najednou les zmizel a klisna v plné rychlosti uklouzla. Bat poník se v klidu snesl dolů na zamrzlé jezero a pozoroval klisnu, co se snažila za každou cenu zvednou, ale její kopyta jí to nedovolovala.
“Neutekl jsi, zajíčku.” Dlouhé tesáky se zaleskly ve svitu měsíce a bat pony se poklidně přibližoval ke své oběti. Krrrrrch ozvalo se pod ním. Se šplouchnutím zmizel pod hladinou.