07.05.2015, 12:26
Těžko určit, co je správně.
Jde ale o to, že když jsem se svými známými, tak si s nimi pořád nemůžu rozumět, jak bych rád, protože pořád visí ve vzduchu otázka ''kdy se konečně zbavím toho, to co tu nechceme''. A naopak ani k bronies nemůžu mít takový vztah, jak bych rád, protože stejně tak neustále cítím nutnost na ně nahlížet i z vnějšího pohledu člověka, kterému taková skupina připadá nepatřičná. Ten ''duhový fandom'' je pro mě osobně něco, co si opravdu přeji aby tu bylo jako ostrůvek co nejhezčího mezilidského chování bez předsudků, ignorance, egoismu a nepochopení v dnešním světě, kde jsou tyto vlastnosti životní nutností (fajn, je to venku, bijte mě
), ale z objektivního pohledu si většina normálních dospělých opravdu nehraje s barevnými poníky.
Nevím, čeho můžu dosáhnout nějakou snahou ''odlišit se'', ale není tak snadné se pokoušet ''nezapadat'', protože vždy bude člověku někdo říkat, co má a nemá dělat - celá lidská kultura a civilizace je založena na plnění rozkazů, bez toho bysme se mohli vrátit zpátky do jeskyně. Rozbíjet si nos v zájmu vypořádání se s nějakou složitější situací možná má smysl, ale má to smysl kvůli mojí zálibě? Vždy platilo a bude platit, že hřebík, který vyčnívá, dostane kladivem, jinak by konstrukce nedržela pohromadě - tak funguje fyzikální i společenská realita.
Dobrý člen by sice měl být schopen dělat i těžší rozhodnutí pro dobro skupiny, ale co má dělat když je jeho sympatie rozdělena mezi více skupin? Nemít hloupé nápady a zalézt zpátky do řady?
Jde ale o to, že když jsem se svými známými, tak si s nimi pořád nemůžu rozumět, jak bych rád, protože pořád visí ve vzduchu otázka ''kdy se konečně zbavím toho, to co tu nechceme''. A naopak ani k bronies nemůžu mít takový vztah, jak bych rád, protože stejně tak neustále cítím nutnost na ně nahlížet i z vnějšího pohledu člověka, kterému taková skupina připadá nepatřičná. Ten ''duhový fandom'' je pro mě osobně něco, co si opravdu přeji aby tu bylo jako ostrůvek co nejhezčího mezilidského chování bez předsudků, ignorance, egoismu a nepochopení v dnešním světě, kde jsou tyto vlastnosti životní nutností (fajn, je to venku, bijte mě
), ale z objektivního pohledu si většina normálních dospělých opravdu nehraje s barevnými poníky.Nevím, čeho můžu dosáhnout nějakou snahou ''odlišit se'', ale není tak snadné se pokoušet ''nezapadat'', protože vždy bude člověku někdo říkat, co má a nemá dělat - celá lidská kultura a civilizace je založena na plnění rozkazů, bez toho bysme se mohli vrátit zpátky do jeskyně. Rozbíjet si nos v zájmu vypořádání se s nějakou složitější situací možná má smysl, ale má to smysl kvůli mojí zálibě? Vždy platilo a bude platit, že hřebík, který vyčnívá, dostane kladivem, jinak by konstrukce nedržela pohromadě - tak funguje fyzikální i společenská realita.
Dobrý člen by sice měl být schopen dělat i těžší rozhodnutí pro dobro skupiny, ale co má dělat když je jeho sympatie rozdělena mezi více skupin? Nemít hloupé nápady a zalézt zpátky do řady?
Prominutím schvaluješ to, co jsi prominul a souhlasíš, aby se to stalo znovu.
Člověk by si měl nechat zajít chuť na vracení facek, dokud není schopen si sehnat drátěnou rukavici.
Spravedlnost je víc než vztah.
Člověk by si měl nechat zajít chuť na vracení facek, dokud není schopen si sehnat drátěnou rukavici.
Spravedlnost je víc než vztah.