13.08.2013, 08:23
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 25.01.2014, 23:40 uživatelem Aidrien Assagir. Edited 31 times in total.)
Podobné téma se již řešilo několikrát (viz Spisovatelský workshop nebo Stylistika), ale mému korektorskému já to nedá, aby nevytvořilo toto téma. 90% lidí, kteří nově zveřejňují svá díla, do těchto vláken ani nekoukalo.
Autoři, možná si myslíte, že je formátování a úprava textu něco podřadného, ale mýlíte se! Úprava textu je to první, co po otevření čtenář uvidí. Buď si tím získáte body k dobru (u mě určitě - patřičně upravený text vypadá mnohem profesionálněji), nebo necháte čtenářovy oči krvácet a vyvoláte tím řadu negativních vedlejších reakcí, např. znechucení.
Autoři, možná si myslíte, že je formátování a úprava textu něco podřadného, ale mýlíte se! Úprava textu je to první, co po otevření čtenář uvidí. Buď si tím získáte body k dobru (u mě určitě - patřičně upravený text vypadá mnohem profesionálněji), nebo necháte čtenářovy oči krvácet a vyvoláte tím řadu negativních vedlejších reakcí, např. znechucení.
- Autor nemá o psaní asi hlubší zájem, když se ani neobtěžuje porozhlédnout se někde, jak má text vypadat.
- Je líný se tím zabývat. K čemu taky, hloupý čtenáři? Je to přece moje dílo.
- Autor si to udělá tak, aby se mu to líbilo, ale už ho nezajímá, že se to blbě čte. Je to přece jeho dílo a nikdo nemá právo mu do toho kecat!
V poslední době se rozmáhá nešvar, že autoři odstavce zcela ignorují a z "díla" vytvoří jednolitý text. Co je to odstavec a jak to funguje? Dovolím si použít citaci z článku "Dělení není žádná věda" od Ekyelky: Odstavec má jednotný, ucelený obsah, což znamená, že v rámci jednoho odstavce se například věnujete popisu krajiny jako celku (hypertéma) a to různými prostředky: rozčleněním půdy na lesy a pole, vylíčením celkové podoby a podobně (jednotlivé výpovědi). Jakmile se však soustředíte třeba na určitý bod v popisované krajině a směřujete k němu pozornost, už vám vzniká nové hypertéma a tedy logicky následuje nový odstavec.
Problematika odstavců je učivo základní školy a je to zároveň jedno z nejzákladnějších pravidel pro psaní, jaké vůbec existuje. Měla by to být automatická záležitost, ale očividně na to mnozí autoři kašlou a z lenosti/neznalosti se tím vůbec nezabývají. Neuvědomují si však, jaké utrpení to pro čtenáře vlastně je.
Prosím, dodržujte ODSTAVCE a zarovnání do bloku. Já sama budu upřímná - pokud se přede mnou objeví Google Docs s mizerným formátováním (tzn. dlouhý jednolitý odstavec textu, který svědčí o lenosti a neúctě autora), dostane se autorovi náležité reakce.
Ano, někdy se může stát, že text sice upravíte, ale při odesílání se v něm něco porouchá a dorazí v jiném stavu, než v jakém jste ho posílali. Ale tento případ je svým výskytem tak nízký, že vám to nikdo pravděpodobně nespolkne, s navijákem, nebo bez něj.
Jistě, je otrava mít na všechno kupu pravidel, ale některá pravidla (odstavce a zarovnání) opravdu nejsou na škodu. Koneckonců je čistě ve vašem zájmu upravit si svůj text tak, aby se lépe četl… Text je vizitkou autora!
A ještě závěrem pár slov o literárních soutěžích.
Píšete dlouho a máte chuť porovnat síly s jinými. Jak naformátovat povídku podle (ve většině vyhlášení nepsaných) pravidel, aby byl její obsah pro porotce-čtenáře stravitelnější? Jak to udělat, abyste za odfláknutou práci nedostali penalizaci (viz níže)? Zájemci o toto mohou rozkliknout následující spoiler.
Pokud máte ambice v literárních soutěžích a chcete vzbudit pozornost, skutečnou pozornost bez penalizace, pokud chcete adekvátní reakci na své dílo, řiďte se VŠEMI těmito pravidly. Všimněte si seznamu povídek přijatých do literární soutěže O Dračí řád 2014. Tři povídky byly penalizovány ztrátou bodů, protože autor odflákl formátování. Chápete, o čem mluvím? Mazlíte se, vypipláváte povídku do dokonalosti a pak si šance snížíte vlastní leností a odfláknete formátování. Dokonalá povídka si pak sníží šance na vítězství. Není škoda těch pár jednoduchých pravidel opomenout?
Na samý závěr jedna malá rada - ujasněte si, jakým stylem chcete psát odstavce. Varianta, kdy používáte odsazený první řádek odstavce a navíc vynecháváte řádek mezi odstavci, je nepřípustná. Sikar, jeden ze členů Triumvirátu a porotce v soutěžích, "vzkazuje": Jakmile se s tímhle někde pokusíte vylézt veřejně v něčem seriózním, dostanete čočku. Abyste se tomu vyhnuli, doporučuji klasické odstavce s odsazením prvního řádku bez vynechávání mezer mezi odstavci. Mezery používejte při přechodu do jiné scény, k jiné postavě.
Jistě, je otrava mít na všechno kupu pravidel, ale některá pravidla (odstavce a zarovnání) opravdu nejsou na škodu. Koneckonců je čistě ve vašem zájmu upravit si svůj text tak, aby se lépe četl… Text je vizitkou autora!
A ještě závěrem pár slov o literárních soutěžích.
Píšete dlouho a máte chuť porovnat síly s jinými. Jak naformátovat povídku podle (ve většině vyhlášení nepsaných) pravidel, aby byl její obsah pro porotce-čtenáře stravitelnější? Jak to udělat, abyste za odfláknutou práci nedostali penalizaci (viz níže)? Zájemci o toto mohou rozkliknout následující spoiler.
Pokud máte ambice v literárních soutěžích a chcete vzbudit pozornost, skutečnou pozornost bez penalizace, pokud chcete adekvátní reakci na své dílo, řiďte se VŠEMI těmito pravidly. Všimněte si seznamu povídek přijatých do literární soutěže O Dračí řád 2014. Tři povídky byly penalizovány ztrátou bodů, protože autor odflákl formátování. Chápete, o čem mluvím? Mazlíte se, vypipláváte povídku do dokonalosti a pak si šance snížíte vlastní leností a odfláknete formátování. Dokonalá povídka si pak sníží šance na vítězství. Není škoda těch pár jednoduchých pravidel opomenout?