02.01.2015, 21:09
Tak toto jsou mé postřehy z téže akce, část toho jsem již vybraným poslal...
Nějak rozumně jsem se vypařil z domova s Lunou v tašce. Po cestě si stihla dvakrát natáhnout do hřívy, takže jsem jí ještě v metru dal do krku kus lepidla. Cesta jinak relativně nudně ok. Vylezl jsem se vší pohodou z metra, dostal se ke kinu, otevřel dveře ... tam banda bronies a v rozhovoru s ní de Lancie. Chvilku jsem tam stál jako sloup. Bohužel ho vzápětí pořadatelé odvolali dolů.
OK, zdravení, nějaký pokec, přeházení věcí (odlehčení) a čekání na omezení provozu u lístků. Hned zkraje mne zaujala nepřítomnost některých (vysvětleno výše), ale neřešil jsem to. Předsálí se pomalu plnilo a čekalo se na vpouštění. Cca čtvrt hoďky před začátkem dorazil Krajkhour a šli jsme si vystát frontu na hlavní lístek. Ty získány v pořádku, akorát jsem je rovnou na stole pro oba rozhazoval.
Po chvíli se nahoře začalo vyprazdňovat a já, když už tam nebyla totální tlačenice, jsem s Lunou sešel dolů. Někdo chybí. Velmi záhy nám došlo, kdo že. Ano, sundal jsem tašku a vyskákal zpět do přízemí. Po chvíli se objevil a já spadl zpátky k hromadě. Následovala zdravice s de Lanciem (Luna ho zaujala, já jsem nedal dohromady anglický výraz pro montážní pěnu) a pak došel Pidi jako předvoj a zahájil Imperial March. Blesky neochvějně zamířily ke schodům.
Po chvíli zábavy jsme se nahrnuli do sálu. Krajkhour našel volné místo dále, takže vedle mne jedno zbylo a tak jsem si od kolegů vyžádal poslání Luny. Na sedačku jsem s ní velmi záhy rezignoval, protože by mne sežrali zezadu, na druhou stranu její roh, pokud se celá zvedne, umí fungovat jako slušný stativ. Samotný panel byl velmi zajímavý, hlavně vysvětlil dost rozdílů v uvažování. Taky na mne zapůsobily některé postřehy. Rád jsem byl i za paralelní překlad, který se ukázal jako fajn po jedné anglické otázce z publika, které nebylo moc rozumět.
Pak pauza a čas do podpisů. Napadlo mne, jestli někdo nemá lahev. Neměl. Tak jsem věci zanechal v sále a dal si rychlou obíhačku vestibulu metra, zda mají lahve Fanty. Děs, všichni neměli nebo měli jenom po jedné
. Vrátil jsem se k věcem, akorát byl zádrhel u vpouštění, protože mi je nechtěli věřit. Opět jsem vše zpřeházel, aby nic nezavazelo, zaplatil rozšíření podpisů a fotek a vrátil jsem se čekat nahoru do přízemí. Po delší době vyvolali naše vysoká čísla a ve skupině jsem šel pro podpisy.
U podpisů Pidi ještě domlouval focení skupinovky a já ho požádal o focení v přesně danou chvíli. Vytáhl jsem jednu z fotek za jeden z lístků na podpisy a druhý lístek jsem předal až na uzávěru lahve se slovy "jméno stačí". Předtím jsem si nechal samozřejmě podepsat vybraný obrázek. Zůstavší broníci, co seděli v první lajně, okamžitě dostali záchvat. OK, další věc za námi. Nějakou chvíli idle diskuze o čemkoliv, přičemž se ukázalo že naše milá Nightmare z Czequestrie je ona překladatelka. Po nějaké době naběhl Melgarth (?), že fotky jedou velmi rychle, tak ať se připravíme.
Nebylo to až tak rychlé. Focení probíhalo v salonku. Opět jsem šel téměř na konci, protože jsem se nechtěl s Lunou někde tlačit. Strážný vybírající lístky se mne pokusil osočit, že Luna lístek na focení nemá, tak jsem mu jenom odpověděl, že jeden na focení je dle pravidel pro dva a teď tam nikoho dalšího nemám. Nebyly další námitky. Po první otáčce na sólo jsme se seřadili a počkali na skupinovku a všichni se shodli na nevhodné volbě místa. Odevzdal jsem druhý lupen, naskládali jsme se na hromadu a po chvíli tetrisu to mohl fotograf cvaknout. Klasické "úsměv" nebo "sýr" nestačili, naše magické slovíčko ano. (Osobní názor: výsledek s ohledem na techniku stojí za prd, fotit na míň jak 3 pokusy je v takové bandě blbost.) Pak už jenom rychlý odchod ze salonku a čekání na vypakování někam.
Cesta do vybrané číny by byla bez problémů, tedy pokud by se celý dav netrhl na tři skupinky a pak jsme se nelovili mobily. Samotná hospoda má kladné body za to, že nosila ve chvíli, kdy to měla, a ne až pro celý stůl, jak je obvyklé. U malého stolku jely japonské animáky, co se probíralo u velkého, mám jen v mlze.
Zbývá návrat domů. Přišel jsem zpátky na metro a překvapení... Do prvních dvou souprav, co přijely, jsem se nemohl nacpat! WTF?! No nic, ona tam nějaká prázdnější bude. Mezitím jsem ale zmerčil na baťohu kohosi placky. A na nich prohlížeče - jako poníci (!!!). No ale než jsem se stačil zase vzpamatovat, tak přijela souprava, která nebyla až na strop a šlo se do ní vměstnat. Pánové s baťohem otevřeli pusy a jasně mi došlo, že je to východ. Evidentně si Luny všimli, ale než jí stačili obdivovat, už jsem se s ní dral do vagonu. Po broohoofu přes sklo jsem už odjel.
Jamis: To video je jenom kus celého rozhovoru, další část je v papíru. Kupodivu je rozhovor velmi korektní (s ohledem na médium a palcový titulek).
wolfrin: Tohle bylo hezky popsáno v jedné z pony přednášek na PGF2014. "Poníci všude." ... "Ať vlezete kamkoliv, neschováte se."
Nějak rozumně jsem se vypařil z domova s Lunou v tašce. Po cestě si stihla dvakrát natáhnout do hřívy, takže jsem jí ještě v metru dal do krku kus lepidla. Cesta jinak relativně nudně ok. Vylezl jsem se vší pohodou z metra, dostal se ke kinu, otevřel dveře ... tam banda bronies a v rozhovoru s ní de Lancie. Chvilku jsem tam stál jako sloup. Bohužel ho vzápětí pořadatelé odvolali dolů.
OK, zdravení, nějaký pokec, přeházení věcí (odlehčení) a čekání na omezení provozu u lístků. Hned zkraje mne zaujala nepřítomnost některých (vysvětleno výše), ale neřešil jsem to. Předsálí se pomalu plnilo a čekalo se na vpouštění. Cca čtvrt hoďky před začátkem dorazil Krajkhour a šli jsme si vystát frontu na hlavní lístek. Ty získány v pořádku, akorát jsem je rovnou na stole pro oba rozhazoval.
Po chvíli se nahoře začalo vyprazdňovat a já, když už tam nebyla totální tlačenice, jsem s Lunou sešel dolů. Někdo chybí. Velmi záhy nám došlo, kdo že. Ano, sundal jsem tašku a vyskákal zpět do přízemí. Po chvíli se objevil a já spadl zpátky k hromadě. Následovala zdravice s de Lanciem (Luna ho zaujala, já jsem nedal dohromady anglický výraz pro montážní pěnu) a pak došel Pidi jako předvoj a zahájil Imperial March. Blesky neochvějně zamířily ke schodům.
Po chvíli zábavy jsme se nahrnuli do sálu. Krajkhour našel volné místo dále, takže vedle mne jedno zbylo a tak jsem si od kolegů vyžádal poslání Luny. Na sedačku jsem s ní velmi záhy rezignoval, protože by mne sežrali zezadu, na druhou stranu její roh, pokud se celá zvedne, umí fungovat jako slušný stativ. Samotný panel byl velmi zajímavý, hlavně vysvětlil dost rozdílů v uvažování. Taky na mne zapůsobily některé postřehy. Rád jsem byl i za paralelní překlad, který se ukázal jako fajn po jedné anglické otázce z publika, které nebylo moc rozumět.
Pak pauza a čas do podpisů. Napadlo mne, jestli někdo nemá lahev. Neměl. Tak jsem věci zanechal v sále a dal si rychlou obíhačku vestibulu metra, zda mají lahve Fanty. Děs, všichni neměli nebo měli jenom po jedné
. Vrátil jsem se k věcem, akorát byl zádrhel u vpouštění, protože mi je nechtěli věřit. Opět jsem vše zpřeházel, aby nic nezavazelo, zaplatil rozšíření podpisů a fotek a vrátil jsem se čekat nahoru do přízemí. Po delší době vyvolali naše vysoká čísla a ve skupině jsem šel pro podpisy. U podpisů Pidi ještě domlouval focení skupinovky a já ho požádal o focení v přesně danou chvíli. Vytáhl jsem jednu z fotek za jeden z lístků na podpisy a druhý lístek jsem předal až na uzávěru lahve se slovy "jméno stačí". Předtím jsem si nechal samozřejmě podepsat vybraný obrázek. Zůstavší broníci, co seděli v první lajně, okamžitě dostali záchvat. OK, další věc za námi. Nějakou chvíli idle diskuze o čemkoliv, přičemž se ukázalo že naše milá Nightmare z Czequestrie je ona překladatelka. Po nějaké době naběhl Melgarth (?), že fotky jedou velmi rychle, tak ať se připravíme.
Nebylo to až tak rychlé. Focení probíhalo v salonku. Opět jsem šel téměř na konci, protože jsem se nechtěl s Lunou někde tlačit. Strážný vybírající lístky se mne pokusil osočit, že Luna lístek na focení nemá, tak jsem mu jenom odpověděl, že jeden na focení je dle pravidel pro dva a teď tam nikoho dalšího nemám. Nebyly další námitky. Po první otáčce na sólo jsme se seřadili a počkali na skupinovku a všichni se shodli na nevhodné volbě místa. Odevzdal jsem druhý lupen, naskládali jsme se na hromadu a po chvíli tetrisu to mohl fotograf cvaknout. Klasické "úsměv" nebo "sýr" nestačili, naše magické slovíčko ano. (Osobní názor: výsledek s ohledem na techniku stojí za prd, fotit na míň jak 3 pokusy je v takové bandě blbost.) Pak už jenom rychlý odchod ze salonku a čekání na vypakování někam.
Cesta do vybrané číny by byla bez problémů, tedy pokud by se celý dav netrhl na tři skupinky a pak jsme se nelovili mobily. Samotná hospoda má kladné body za to, že nosila ve chvíli, kdy to měla, a ne až pro celý stůl, jak je obvyklé. U malého stolku jely japonské animáky, co se probíralo u velkého, mám jen v mlze.
Zbývá návrat domů. Přišel jsem zpátky na metro a překvapení... Do prvních dvou souprav, co přijely, jsem se nemohl nacpat! WTF?! No nic, ona tam nějaká prázdnější bude. Mezitím jsem ale zmerčil na baťohu kohosi placky. A na nich prohlížeče - jako poníci (!!!). No ale než jsem se stačil zase vzpamatovat, tak přijela souprava, která nebyla až na strop a šlo se do ní vměstnat. Pánové s baťohem otevřeli pusy a jasně mi došlo, že je to východ. Evidentně si Luny všimli, ale než jí stačili obdivovat, už jsem se s ní dral do vagonu. Po broohoofu přes sklo jsem už odjel.
Jamis: To video je jenom kus celého rozhovoru, další část je v papíru. Kupodivu je rozhovor velmi korektní (s ohledem na médium a palcový titulek).
wolfrin: Tohle bylo hezky popsáno v jedné z pony přednášek na PGF2014. "Poníci všude." ... "Ať vlezete kamkoliv, neschováte se."