22.11.2012, 23:03
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 22.11.2012, 23:04 uživatelem Drakasin. Edited 2 times in total.)
U té jedničky. Dovolím si, v mém případě, nesouhlasit.
Nejlepší příběh je dle mého ten, který se děje "za běhu". Člověk tak přímo bere (i když nejspíše nevědomně) zkušenosti ze svého života a každodenních situací (nebo přímo ze sitace daného dne, kdy to autor píše), čímž dáva příběhu živější děj. Já to např. taky tak dělám a nemohu říct, že by to nefungovalo. Historii světa si taky vytvářím "za běhu". Stejně, jako když dospíváme a učíme se historii, tak se učí historii i čtenář/postava mého příběhu bez předem nadefinované lajny.
Je sice pravda, že někdy se dostávám do problémů (např. čas, což je zvlášť pravdivé, když se v povídce vyskytuje např. cestování v čase), ale všechno se dá s dostatkem fantazie vyřešit.
Ale tak je pravda, že každému vyhovuje něco jiného. Někdo si rád předem nadefinuje svět, někdo zase rád improvizuje. Např. Já jsem vždycky byl ten typ, který si z pískoviště dokázal vytvořit ve své mysli fungující a živé království s (na dětskou mysl) rozsáhlým dějem.
Tím jsem chtěl asi říct, že jednička nemusí platit vždy. S ostatnímy body ve většině případů souhlasím. Chtělo by to ale trošku rozšířit co se psaní samotného týče (tipy, triky, atd.). Jinak dobře zpracované a stručné/přímo k věci. Jediné, co můžu dodat je: psát, psát a psát. Za svoji první povídku/fanfikci (teď už spíše román, když vezmu vpotaz, že to má už kolem 200 stran) jsem se naučil spoustu věcí co se psaní týče.
Nejlepší příběh je dle mého ten, který se děje "za běhu". Člověk tak přímo bere (i když nejspíše nevědomně) zkušenosti ze svého života a každodenních situací (nebo přímo ze sitace daného dne, kdy to autor píše), čímž dáva příběhu živější děj. Já to např. taky tak dělám a nemohu říct, že by to nefungovalo. Historii světa si taky vytvářím "za běhu". Stejně, jako když dospíváme a učíme se historii, tak se učí historii i čtenář/postava mého příběhu bez předem nadefinované lajny.
Je sice pravda, že někdy se dostávám do problémů (např. čas, což je zvlášť pravdivé, když se v povídce vyskytuje např. cestování v čase), ale všechno se dá s dostatkem fantazie vyřešit.
Ale tak je pravda, že každému vyhovuje něco jiného. Někdo si rád předem nadefinuje svět, někdo zase rád improvizuje. Např. Já jsem vždycky byl ten typ, který si z pískoviště dokázal vytvořit ve své mysli fungující a živé království s (na dětskou mysl) rozsáhlým dějem.
Tím jsem chtěl asi říct, že jednička nemusí platit vždy. S ostatnímy body ve většině případů souhlasím. Chtělo by to ale trošku rozšířit co se psaní samotného týče (tipy, triky, atd.). Jinak dobře zpracované a stručné/přímo k věci. Jediné, co můžu dodat je: psát, psát a psát. Za svoji první povídku/fanfikci (teď už spíše román, když vezmu vpotaz, že to má už kolem 200 stran) jsem se naučil spoustu věcí co se psaní týče.
Autorská tvorba: http://bronies.cz/Vlakno-Equestrian-Myth...c-Boogaloo