Bojím sa.. (___)

[someone]

Jisté divné věci. Jednou jsem šel po ulici a viděl barák. Není to nic neobvyklého, kolem jich bylo dost, ale tenhle neměl střechu. Proč, to jem nevěděl. Zmatení vystřídal strach. Co když se ta střecha vrátí? Viděl jsem totiž spoustu řemeslníkú kteří kuchtili novou střechu, ale nemysleli na tu starou. Co když bude plakat? Co když se urazí a už se nevrátí? Bylo mi z toho blbě. Nebo z toho jídla, co jsem snědl. Vypadalo jako by prošlo trávicím traktem ale chutnalo dobře. Připomělo mi jeden den, kdy jsem se účastnil přepadení. Chtěl jsem ukradnout kabelku jedné paní. A já ji fakt vzal, ale pak jsem se rozbrečel. Bylo mi ji líto, ale možná to bylo tím pepřákem kterým mi postříkala obličej. Tak jsem tam stál a plakal a ona mi vytrhla tu kabelku. V tom se stalo něco neuvěřitelného. Kolem šla stará, tak osmdesátiletá paní která se zeptala jednoho Teenagera jestli nemá cigáro. Neměl. Toho kluka dodnes nenašli, ale povídá se že ho spálila a pak šlukovala ten kouř. To mi připomělo jeden drogový zátah když jsem býval u policie. Zabavili jsme kila a kila sušené marihuany, a zbavili jsme se ji tak že jsme ji spálili. Ten den jsem viděl červené trpaslíky. Už chápu co maj hipíci na tom hulení. A když jsem tam tak seděl a smutnil nad tou střechou, vzpoměl jsem si že plechové konzole rozbouří salámy a rozřechtal jsem se jak debil. Ale jenom jak debil. V hlavě se mi vybavilo jak jeden chlap v bombardéru letí nat koreou a řve SCHOĎTÉ BOMBÝ!! A chudáci žlutí severokorejci kteří si přejou býti červení jak komouši byli nakonec červení, ale od jejich vlastní krve. Nojo.. červená je asi jejich oblíbená barva. A když jsem se tak smál na té silnici slyšel jsem v dáli slova já tě miluji a mužský hlas říkající Já mám AIDS. A zase sem se smál. V tom přijelo bílé auto se dvěma bílími chlapy co se mě zeptali jestli pudu dobrovolně nebo budu kopat a křičet a já se zase rozesmál. Kopat a křičet, řekl jsem. Oni mě vzali a dali mi drogu. Tady to končí...

Bojím se...