12.07.2015, 01:10
Mě hodně.
Vždycky jsem byla hodně starý Twi typ, který radši sedí nad knihou. Čím zajímavější, tím lepší. Kdykoli jsem si řekla, že bych se mohla rozhlédnout po nějakém kamarádovi, ztroskotalo to na tom, že jsem namyšlená a nezametám před svým prahem. Absolutně jsem netušila jak se mám chovat, aby mě lidi měli rádi. Vždycky to vydrželo chvíli a pak BUM. Stala jsem se total introvert a lidi mě spíš ignorovali.
Čím jsme byli starší a čím víc se můj výborný průměr lišil od známek ostatních, tím víc se ignorace mých spolužáků začala měnit v šikanu. Takže jsem se uzavřela ještě víc a odehnala každého, kdo se pokusil o spřátelení. Absolutně každého.
Pak jsem jednou zahlédla ráno v telce první díl s Trixie. A bylo to super. Nechápala jsem, jak se mi to může líbit, ale vlezla sem na net a skoukla tři série za večer (začala jsem v 7 večer a končila kolem 3 ráno
). Hned jsem dohledávala, kdy budou další díly a narazila na tenhle web. Od těch do jsem Brony. Každopádně zpět k tématu. Změna.
Staly se dvě věci.
1, Šla jsem na střední daleko od základky, takže čistý štít.
2, Začala jsem se co nejvíc chovat jako Twi. Pokaždé než jsem něco řekla, nebo udělala, přemýšlela jsem, co by udělala Twi. Zkusila jsem znova si najít nějaké kamarády a pomalu už jsem se nemusela ptát, co by udělala Twi, ale dělala jsem to sama. Víceméně. Tohle není americký film, takže se stále učím.
Stále kritizuji chyby ostatních, i když je dělám taky. Stále jsem krapet namyšlená, ale pomalu se to zlepšuje. Rozhodě jsem trpělivější a na věci se koukám i z pohledu jiných lidí. A celkem to zabralo.
Zní to dost přitaženě za vlasy, já vím. Svou roli v tom asi bude hrát i fakt, že se mnou trochu přestává mlátit puberta, každopádně mi MLP:fim hooodně pomohlo.
Jestli jsi to dočetl až sem, tak Ti gratuluji, protože je to celkem výkon prokousat se mými breky.
Vždycky jsem byla hodně starý Twi typ, který radši sedí nad knihou. Čím zajímavější, tím lepší. Kdykoli jsem si řekla, že bych se mohla rozhlédnout po nějakém kamarádovi, ztroskotalo to na tom, že jsem namyšlená a nezametám před svým prahem. Absolutně jsem netušila jak se mám chovat, aby mě lidi měli rádi. Vždycky to vydrželo chvíli a pak BUM. Stala jsem se total introvert a lidi mě spíš ignorovali.
Čím jsme byli starší a čím víc se můj výborný průměr lišil od známek ostatních, tím víc se ignorace mých spolužáků začala měnit v šikanu. Takže jsem se uzavřela ještě víc a odehnala každého, kdo se pokusil o spřátelení. Absolutně každého.
Pak jsem jednou zahlédla ráno v telce první díl s Trixie. A bylo to super. Nechápala jsem, jak se mi to může líbit, ale vlezla sem na net a skoukla tři série za večer (začala jsem v 7 večer a končila kolem 3 ráno
). Hned jsem dohledávala, kdy budou další díly a narazila na tenhle web. Od těch do jsem Brony. Každopádně zpět k tématu. Změna. Staly se dvě věci.
1, Šla jsem na střední daleko od základky, takže čistý štít.
2, Začala jsem se co nejvíc chovat jako Twi. Pokaždé než jsem něco řekla, nebo udělala, přemýšlela jsem, co by udělala Twi. Zkusila jsem znova si najít nějaké kamarády a pomalu už jsem se nemusela ptát, co by udělala Twi, ale dělala jsem to sama. Víceméně. Tohle není americký film, takže se stále učím.
Stále kritizuji chyby ostatních, i když je dělám taky. Stále jsem krapet namyšlená, ale pomalu se to zlepšuje. Rozhodě jsem trpělivější a na věci se koukám i z pohledu jiných lidí. A celkem to zabralo.
Zní to dost přitaženě za vlasy, já vím. Svou roli v tom asi bude hrát i fakt, že se mnou trochu přestává mlátit puberta, každopádně mi MLP:fim hooodně pomohlo.
Jestli jsi to dočetl až sem, tak Ti gratuluji, protože je to celkem výkon prokousat se mými breky.
Nekráčej přede mnou, možná za Tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná Tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel.