Froldovy Let´s Writy

[Frolda]

Období 395 n.l. - 396. n.l.

Je třeba pořádek!

Hned na začátku své vlády se mladý Flavius Honorius Augustus rozhodl skoncovat s roztahující se mocí církve a proto vydal edikt, který v celé Západořímské říši rušil všechny státem financované a štědře honorované kostely, kláštery, a další náboženské budovy. Od tohoto kroku si slibuje především dostatek peněz na nábor nových kohort do legií a také peníze na investice do oprav, či znovuvybudování funkční kanalizace. Císař potřebuje, aby regiony nepřímo ohrožené válkou ekonomicky prosperovaly a mor nebo souchotiny by nejen narušily veřejný pořádek, ale také by snížily další státní příjmy.

Dalším velice nepopulárním rozkazem bylo stažení VI. Legie Victrix ze severní Anglie zpět do Galie (aka Francie). Ponechání Británie na pospas je sice nehumánní a císařově popularitě to nepřidá, zároveň ale zvýší obranyschopnost říše jako takové, neboť do Francie už pronikly hordy Svébů a další barbarské hordy se těší, až budou moci překročit Rýn a vezmou si svůj díl z Římského bohatství.

V zahraniční politice se císař angažoval především jako obchodník. Z nových smluv s africkými kmeny a s Maury plynou do prázdné říšské pokladny nějaké drobné příjmy za vývoz zboží, hlavně keramiky, ale i vzácných zdrojů, třeba barev. Od afrických kmenů zase do Říma plují diamanty.

Ze střední Evropy přicházejí nepříjemné zprávy o dalších hordách barbarů. Z toho důvodu došlo ke stažení dvou legií z území dnešního Rakouska a Maďarska směrem k Alpám, kde budou značně oslabené legie mít větší prostor k obraně a doplnění posil.

Dále došlo ke stažení legie ze severního Španělska směrem k jižnímu Španělsku. Císař se tak pojišťuje pro případ, že by Maurové začali pohrdat zbožím a chtěli by si ukousnout kousek Říše pro sebe.

Dále došlo k dosazení několika schopných guvernérů do oblasti Narba (jižní Francie), Severní Afriky, konkrétně do Kartága a samozřejmě do Říma. Byly vydány edikty o Chlebu a hrách, které zlepšují veřejný pořádek i příjem potravin a též i edikt o ekumenických záležitostech, kdy se ruší rozdíly mezi nelatinským a cizím křesťanstvím a drobně snižuje korupce. I přes výrazné nepřátelství k latinskému křesťanství (a plánu přejít zase zpátky k řeckořímskému pohanství) se stále jedná o státní náboženství.

Ještě stále v roce 395 došlo také k prvním výpadům na hranici. Kvádové vypálili několik pohraničních osad, Svébové začali drancovat okolí a utábořili se nedaleko Lugduna a Vizigóti vkročili do Severního Řecka.

Následující měsíce se nesly v čilém stavebním ruchu. Po celé Říši (s výjimkou Británie, se kterou už se nepočítá. Navíc ve Walesu už se objevili první kmeny, které začaly drancovat a plenit okolí) se stavěly vodárny, které do měst přinášely čistou vodu a tím zlepšovaly celkovou hygienu. Toto "očištění" sice bylo pouze na začátku, ale poskytne tak základ k budoucí bezpečné industrializaci.

Na východě se též na místě bývalých kostelů začaly stavět Strážnice, budovy, které ubytovávají posádky nepatřící k legiím, ale zlepšují respekt z místní vlády a tím i veřejný pořádek a zároveň i obranyschopnost země. Poněvadž na některých místech začínají být problémy s potravinami (což má dopad na veřejný pořádek i na daňové příjmy) rozhodlo se o vytyčení nových polí. Prozatím pouze v malém měřítku a bez větší specializace.

Zima prvního roku vlády přinesla první vážné problémy. Panónie (území bývalé Jugoslávie - Maďarsko a tak) je pod neustálými nájezdy Kvádů a Vizigótů. Některá území byla vypleněna a jsou nyní pod Kvádskou vládou.  I. Legie Adiutrix, jediná větší vojenská síla na východě, připravovala na střet (verbovala nové jednotky) dosud k tomu nedostala příležitost. Již brzy bude ale tato situace změněna, jakmile bude legie v plné síle (zatím je cca na 70% stavů - ostatní legie jsou mezi 20 - 50, vyrazí na odvetnou výpravu.
A též situace v Galii není úplně příznivá. Legie z Británie se zpozdila a teprve dorazila na místo své budoucí posádky (ve Švýcarsku). Nelze ji tedy zatím nasadit proti Svébům. Ti zatím jen plení své okolí a k Honoriově štěstí dosud nenapadají žádná větší města.

Nový rok byl katastrofický. Polovina Británie je nyní v barbarských rukou a více než půlka Panonie patří barbarským kmenům z východu a severu. Též se z východu začínají hnát neštovice. K císařově štěstí, pouze v Narbu zatím existuje riziko nemocí, jinak jeho program vodáren značně eliminoval případné riziko. Legie nabírají na síle, lidé opět budují a i přes neustálé problémy a špatné zprávy, zdá se, že na Říše čekají lepší časy. Zbývá už jen zhodnotit síly, vydat povel a vydat se na tažení.