Můj příběh s obrázky

[Eugene]

Ahoj, už nějakou dobu tady píšu komentáře, ale ještě jsem nic neřekl o tom, kdo jsem, odkud jsem přišel a co tu dělám.
Poníky jsem začal sledovat před dvěma lety a už od počátku mě začali podněcovat k tvorbě (vektory, sošky, obrázky).

Vždy jsem se chtěl naučit kreslit, jenže chyběl počáteční impulz, bez kterého bych vydržel možná pár dní, případně nezačal vůbec. To se změnilo s MLP. Kreslení nepřišlo hned, nejdříve jsem začal s vektory – vyscreenoval jsem si scénu z 1080p verze a v Inkscape okopíroval poníka. Vytvořil jsem asi 60 vektorů, od jednoduchých po složité, jenže to mě přestalo bavit, jakmile člověk pochopí základy a získá rychlost, už v tom nic víc není.

Přešel jsem k soškám, koupil si Super sculpey, akrylové barvy, drát na armaturu a dal se do toho. Tohle mě moc nechytlo, prvotní nezdary v technice, neznalost anatomie a struktury, akrylové barvy jsem viděl poprvé v životě.. prostě jsem ztratil zájem a doteď mám doma poníky, kteří nejsou dokončení, což se asi nezmění.

Po soškách jsem se chtěl vrátit k vektorům, protože to byla tehdy jediná věc, kterou jsem uměl a byl si v ní jistý. Jenže jsem nechtěl kopírovat pózy ze seriálu, to už mi přišlo laciné. Jediná možnost byla naučit se kreslit poníky, abych mohl tvořit vlastní pózy. A nedlouho poté jsem objevil KP-ShadowSquirrel, který kreslí poníky na profesionální úrovni. Nejvíc mě zaujaly jeho skici a videa, jak kreslí poníky. Zkoušel jsem replikovat jeho tvorbu, používat konstrukční čáry.. pořád to vypadalo příšerně, ani nebylo poznat, že to je poník.

Pro povzbuzení pár mých prvních kreseb neměl jsem ponětí o ničem:

Nevzdal jsem se a postupně poznával další lidi, kteří kreslili poníky a od každého si vzal něco. Kreslil jsem denně několik hodin, takže po čase jsem měl základní představu, co a jak dál.
Naučil jsem se pár důležitých věcí – nikdy neztrácet čas s jedním obrázkem, zapomenout na barvy (proč plýtvat časem vybarvováním špatné kresby?), kreslit pravidelně a vytvořit si z toho zvyk, ale hlavně u každé kresby přemýšlet a snažit se v hlavě vizualizovat, co se chystám nakreslit.

Celou dobu jsem používal tužku a papír, sledoval tutoriály na youtube (perspektiva, struktura, speedpainting, kresby) a pohrával si s myšlenkou, že si koupím grafický tablet. Neměl jsem žádnou potuchu ohledně tabletů, koupil jsem první, který jsem objevil – grafický tablet značky Trust. Nešlo mi to s ním, snažil jsem se, ale papír byl pořád daleko komfortnější a jednodušší. Trénoval jsem každý den, až se jednoho dne tablet rozbil, přesněji pero, hodil jsem tablet do skříně a vrátil se k tužce a papíru.

V té době jsem začal sledovat kdejaký art kanál, nejvíce mě zaujal Sycra Yasin, měl spoustu inspirativních videí, návodů a já si uvědomil, že čistě kreslením poníků se moc dál neposunu. Začal jsem s kdečím, jenže poníci pořád byli moje priorita. Začal jsem uvažovat o dalším grafickém tabletu, tentokrát jsem přesně věděl, jaký si koupím – Cintiq 13HD. S nákupem Cintiqu jsem se odhodlal využívat i barvy. Zkoušel jsem cell-shading, painting, s ničím jsem nebyl spokojen, přišla frustrace a opět jsem se odvrátil od barev.

Jedna z prvních věcí na novém tabletu, kreslení na něm jsem si velmi oblíbil, avšak výsledky pořád nestály za nic...

Pořád jsem kreslil, zapracoval na ponících, poznával nové věci a postupně budoval sbírku inspirativních obrázků na počítači (zatím přes pět tisíc, co se mi líbí, to si uložím do příslušné složky). Vrátil jsem se zpět k barvám a tabletu a zkusil nový styl – kombinace několika aspektů, které se mi na ostatních obrázcích líbily.

Po asi dvou týdnech jsem opět přestat kvůli silným nedostatkům v pochopení struktury, anatomie a póz. Vypracoval jsem několik digitálních archů s poníky, čistě konstrukce a poté na nové vrstvě vyčištěn.

Nyní sleduji na Twitchi P00se2, naučil jsem se od něj spoustu věcí ohledně struktury, vždy jsem se snažil využívat organické křivky místo krátkých přesných rovných čar. Kreslící plocha má pouze dvě fyzické souřadnice X,Y,  jenže je potřeba přidat třetí - Z, jako v reálném světě. V tom je největší problém. S tímhle pokračuji do současnosti, najdu největší problém a snažím se ho vyřešit, pořád kreslím několik hodin denně, po ponících jsem se zaměřil na figuru – struktura hlavy, kreslím podle referencí, najdu si obrázek a ten se snažím popsat geometrií a úhly mezi linkami. Tím vznikne iluze
3D formy, jenže jsem teprve na začátku, znám teorii, ale chybí mi několik tisíc hodin kreslení, což se časem doufám změní.

Čas od času tady rád napíšu pár myšlenek, spíš takový polonávod, všechno se budu snažit přizpůsobit na poníky, aby to našlo aspoň nějaké využití. Časem snad začnu i renderovat, zatím to jen tak oťukávám, jak je vidět.

TL;DR verze

MLP – začal jsem s vektory, přešel na sošky a pak na obrázky, kreslím denně několik hodin(vyjma několika kritických dní za poslední rok), používám Cintiq 13 HD a SAI pro digitál, propisku a jakýkoliv čistý papír, copic CIAO markery, multilinery a Derwent pastelky. Občas nahlédnu do pdf knih o kreslení, co mám – doporučuji knihy od Andrew Loomise, vlastním výtisky How to draw a How to render od Scott Robertsona a jeden díl publikace Digitální malířské techniky. Rád pomáhám lidem, protože vím, jak těžké kreslení může být, zvláště pro samouky.

Doufám, že za rok toho bude daleko víc.

Klidně kritizujte, každý názor uvítám, přečtu si ho a odpovím, pokud bude obsahovat dotazy.
Znám základy, snažím se zlepšit a cestou pomáhat ostatním (alespoň co se MLP týče), klidně s mými metodami nesouhlaste, je možné, že i já časem změním názor na techniky/znalosti, které mám, jestliže objevím lepší/pokročím dál, to je přirozený proces. Já se učil sám a často se dostal do slepé uličky, frustrovaný, nenáviděl jsem kreslení, chtěl jsem s tím seknout, ale vůle zlepšit se mě hnala dál. Tehdy jsem se naučil, že zdravá míra frustrace je potřebná, jinak člověk nepostupuje kupředu, což je alespoň pro mě důležité.

Když se na to teď dívám zpětně... nejsem rád, že jsem tohle téma založil, ale pokud to pomůže alespoň jednomu člověku, tak toho nelituji.

Děkuji za přečtení, mějte se fajn!