PragoFFest 2016

[Jamis]

Našel jsem v přednášce o HSP dvě chybky:

36:50 - místo "za minutu" má být "za sekundu" (a pak ta informace dává smysl)
(nevím kde, ale bylo to tam) - záměna příčiny a následku: správě má být "normální populace řeší se spíš následky, než příčiny", nikoliv naopak

Protože jsem tu včera hodně zabředával do jisté témy, bude fajn to zakončit další Jamisovou přednáškou, tentokrát o HSP (stejně abecedně přišla na řadu).
Toto přednášku jsem musel vidět 3x. Je to odbornější téma, byť podané stravitelně pro běžné diváky, ale i tak jsem měl zprvu pocit, že jsem ne všechno pochopil. Už jen z podstaty a po době strávené zde na fóru mě cokoliv z této oblasti přitahuje, zvlášť pokud to pochází od tebe.

Snažil jsem se to podat co nejvíc pochopitelně a lidsky - byť (jak jsem se v průběhu přednášky zmínil) jsem byl po dni v práci dost vyšťavený, takže přednes nebyl úplně optimální. Na con jsem dorazil půl hodiny před začátkem téhle přednášky, tak jsem se ještě nestačil aklimatizovat díky.

Obsah přednášky byl jak jinak zajímavý, přiblížil mi trochu historii, a hlavně poskytl nějaký ten "lidštější" rozbor. Je rozdíl o tom slyšet od někoho, kdo s tím má zkušenosti, umí dobře přednášet, a nebo o tom číst jen odborný článek na internetu, kde jsou sice občas konkrétní příklady, ale dost často jen obecné info (ke kterým jsi se také zpočátku uchyloval - já třeba Darma neznám, a vlastně mi do toho ani moc není, ale chybělo mi info, za co bys ho "zabil", což je na celé přednášce jen detail, protože z naší interakce mám příkladů více než dost, ačkoliv jen u mála z nich vidím tu "příčinu").

Co se konkrétní situace týče, tak ji lze sice popsat, ale zabralo by to se všemi okolnostmi (které tu situaci popíšou tak, aby to mělo smysl) příliš dlouhou dobu. Jinak ano na těch by se taky dalo popisovat.

Rozhodně mi něco dala (ještě nevím co, nebo to spíš nedovedu popsat, ale určitě se to někam "zařadilo" a použije se později). Já asi nejsem HSP (nebo jen okrajově; jak jsi mluvil o tom citlivějším vnímání více informací, je možné, že člověk s HSP má tendenci jezdit rychleji, protože mu cokoliv pod normální rychlost připadá, jako kdyby stál a nudí ho to, čili polevuje v pozornosti?), ale ve snaze se přizpůsobit budu mezi Darmem a Hellwalkerem. Individualismus dělá své, a já prostě jen čekám, až po dostatečném počtu negativních reakcí mozek sám usoudí, že mu to stojí za změnu, a od té doby se tak snaží lépe chovat sám od sebe bez přemýšlení (nechci jít proti své podstatě tím, že bych memoroval nějaké pro mne nepřirozené chování). Naučit se to dá, ale lidé se mohou také změnit sami (byť to druhé trvá skutečně dlouho; a ještě nějaký čas potrvá, a i tak celkový výsledek nelze předem odhadnout).

Podle reakcí HSP nejsi a kam si myslím, že v tomhle spektru patříš, už jsem se taky zmínil (ohledně té jízdy záleží na okolnostech) - a ano, zařadil bych tě přesně tam, kam jsi zmínil. Co se sklonům individualismu týče, připadá mi to logické: když nevidíš moc z ostatních lidí, víc pozornosti obracíš k sobě. Ohledně těch změn: těch vrstev reakcí a důsledků je tolik, že proniknout až k příčině je sice možné, ale povede se to jen málokdy.

Z té přednášky mi vyplynulo, že HSP a Asperger je v určitém smyslu asi ta nejhorší možná kombinace na vzájemné oboustranné pochopení, ale mnohem méně nebezpečná než totální válka dvou HSP.

Pochopení mezi HSP a ASP je těžké, protože ta komunikace v některých ohledech katastroficky (tzn. víc, než si je jeden ochoten připustit) nefunguje - navíc dost často na to ani jedna strana (z různých příčin) nebere ohled (role diváků je v tom to taky podstatná). Dva HSP se do sebe sice občas pustí, ale ať je to jak chce zničující, jde z hlediska příčin a následků o poměrně symetrický konflikt (postaví se proti sobě a jdou po sobě). U ASP a HSP jsou ta nedorozumění téměř výhradně asymetrická (jeden udělá něco nečekaného a druhý to vyhodnotí jako zákeřný podraz) a proto se mnohem hůř řeší.

V mém případě spíš platí "not sure if asperger or just rude", takže v něčem budu blízko normální populaci a v něčem dál, ale celkově nevidím tolik extrémů jako u lidí se 100% HSP nebo Aspergerem. Ale asi příliš lpím na exatním popisu; ze života: [spoiler: (pak se člověk chytá slovíček typu "byl naštvaný" a dlouho přemýšlí, než to dokáže správně pojmenovat "frustrací", ale zase netrvám na dodržování; s lidmi našeho typu se musí dlouho žít, abyste je poznali, takže pak není divu, že něco řekneme/napíšeme, a lidé si to vyloží jinak, protože podobné reakce třeba znají od "normálních" lidí, a tam je to "naštvanost na jiné"; třeba s matkou si rozumíme perfektně, protože spolu žijeme přes 30 let, ale s otcem je to horší (myšleno, že pronesu něco, co si špatně vyloží, např. "my si dost často nemáme na společné téma co říct", kdy já kladu důraz na to "společné téma" (je tu trochu bariéra ve znalostech, oboru a koníčcích) a on nejspíš toto spojení podvědomě vypustil a pak celá ta věta dává jiný smysl (naštěstí šlo o IRL komunikaci, a dalo se to hned napravit - vypadal skutečně nejprve zdrceně, ale v tomto případě mi došlo, v čem asi leží problém - výhoda proti psanému textu), neboť už přes půl dekády žijeme odděleně a i dřív jsem spíš byl vázaný víc na matku)).]

Ony ty rozdíly nejsou z pohledu první osoby moc patrné (alespoň ze začátku životní pouti). Imho není problém v samotných lidech, ale v předávání informací: komunikaci jsme se naučili už jako děti, nejdřív hlasovou, pak písemnou. Jelikož jazyk a gramatika jsou do velké míry schopné exaktního podání, odráží se to na efektivitě, tak si to zjednodušujeme a na to používáme předpřipravené široce známé vzory ("kompresi"), abychom pořád neopakovali známé věci. A s vysokou úspěšností to s většinou lidí funguje, různé skupiny to používají s různou intenzitou (jakože třeba když mluvím s Corwinem, stačí mi na předání informací půlka slov, než s jinými lidmi a ztráta významu je zanedbatelná). No a pak na sebe narazí lidi, co si nerozumí prostě proto, že nedokáží zprávu správně "dekomprimovat", což vyústí v nepřehledný chaos smysluplných věcí a naprostých blbostí (což se tobě stává u výkladu podobných textů dost často).

Dále.. nechtěl bych to nazývat zápory.. spíše menšími postřehy: i po více násobném sledování jsem se občas nechytal, zda mluvíš přímo o lidech s HSP (k nim, z jejich pohledu), nebo o tom, jak s těmito lidmi jednat, tedy z pohledu těch druhých.

Ano, střídal jsem podle situace popis z pohledu HSP a z pohledu jiných. Původně jsem chtěl tyhle věci v přednášce oddělit, ale už při přípravě se to ukázalo jako neproveditelné. NA tohle by se šiknul třeba barevný ukazatel do videa

Příklady na MLP, včetně vynechaného, mi trochu víc přiblížily chování těchto lidí (navíc to byla jedna z věcí, které jsem FIM vytýkal, tyto extrémní výchylky - ale to může být způsobené jen tím, že seriál věci zveličuje). Každopádně si nevybavuji, že bych se kdy v reálu s podobným chováním setkal. Za sebe vím jeden příklad, kdy se dá užít "byl takový tichý a teď tohle": souviselo to s krátkovou šikanou na základní škole, kde jsem po určitém období pasivity v dílnách sejmul dotyčného kladivem. A pravda, tyto lidi si budu pamatovat po zbytek života. Bůh odpouští, já ne.

Jeden z cílů - přiblížit chování HSP - splněn ano, není to moc často vidět, možná i proto, že se tobě (a dalším lidem s podobným osobnostním rysem) dle mého názoru po prvním setkání mnoho HSP prostě vyhne (because reasons - zmíněno v přednášce). Tím nemyslím nic zlého - prostě selže komunikace a HSP to málokdy stojí za tu poměrně velkou námahu (s krajně nejistým výsledkem).

Nejlepší příklad z přednášky byl ze života. Onu osobu budu "brzy" asi znát lépe než své vlastní příbuzné, a co se týče toho chování, mohu potvrdit. Nechci generalizovat, protože mi není známo, jak to chodí jinde, ale třeba předávání a příjem dárků je u nás zvláště ve vyšším věku (než dětském) značně omezeno, protože například nechápeme, čím konkrétně potěšit, proč vázat dárky na nějaké konkrétní datum, a proč dávat věci, které se nedají prakticky využít (kytky zvadnou a je škoda je trhat). Dále potvrzuji, že alespoň v mém případě ona kolkovaná žádost je velmi žádoucí. Něco chceš udělat, na něco se zeptat, vyplň podobný dotazník a dostaneš to. Mě osobně to brzdí třeba u malování, kdy prostě nevím, co bych sám od sebe vytvořil.

Jop. Když tohle druhá strana ví, není to tak hrozné. Akorát je to velmi nepřirozené, protože z pohledu HSP tohle jednání působí jako krajní bezohlednost (kterou z pochopitelných důvodů nesnáší), ale funguje to. Tedy alespoň v situacích, kdy jde o komunikaci jen mezi dvěma osobami.

Jak jsem mluvil o tom, že bez kostýmu zníš a přednášíš jinak, tak byť je to stále dobré, je poznat trochu pomalejší tempo, delší pauzy, občasné zadrhnutí. Patrně to je spíš tématem, přeci jen mluvit o přednáškách je méně upjatější. Často používáš v místě "hluchého místa" slovo "tak". O tom ale mluvím jen, že jsem si toho všiml. Je to menší zlo, než v psaném textu používat 2-3 stejná slova brzy po sobě, sám v podobných místech používám slovo "Takže", a je to mnohem lepší než 10 "éééééhmm"

Byl jsem extra unavený a těžko jsem hledal slova - proto to pomalejší tempo. Nervózní jsem taky ze začátku byl (je to znát třeba na tom smíchu).


Díky za hodnocení