Drabbly - druhá porce

[SecreterceS]

Dlouho jsem si nepísla, tak sem hodím ještě chudáčka.
Chudáček

Znáte mě, jen tak se houpu po městě, pro jednou si všichni zločinci světa dali pokoj, a k čemu se nenachomýtnu: v jednom bytě s prosklenou zdí sedí holka v červenomodrém kostýmu. Fanynka?
Tak jsem se šel podívat. Bylo tam víc dětí, tak jsem myslel, že jim zamávám a udělám radost.
Vtom slyším: "A to fakt myslíte, že maká i v noci?"
"Nejspíš skoro vůbec nespí!" povídá ta holčička. "Navíc musí všechno tajit rodině a kamarádům, a možná chodí do práce. Představte si hlídat děti a zároveň zachraňovat svět!"
"Chudáček..."
To už jsem byl na odchodu. Děcka, nemáte ani páru.

A Nostalgie. Já jsem si myslela, že je to jen velký stesk, ale podle wikipedie: "Nostalgie je původně chorobný stesk po domově, v současnosti obvykle stesk po něčem minulém, zašlém, ztraceném." Takže si dáme chorobný stesk s pizzou, dvakrát, bez oliv.

"Myslíš, že tady jsou někde naši rodiče?" špitla Sunny, když se svým bratrem vlezla rozbitým oknem dovnitř.
"Je jediná možnost, jak to zjistit," odvětil Stripe.
Rozhlédl se po zaprášených ubrusech a prázdném pódiu.
"Víš, Stripe, pořád se mi nechce věřit, že jsem odsud. A že moje máma je ponybot."
Ale Stripe zíral na jednu hru: "Sunny, já si pamatuju, jak jsme tohle hráli. Jsme doma."
Sunny zavrtěla hlavou: "Těžko. Roboti děti nedělají."
"To nemůžeš vědět!"
"Je tu někdo?" ozvalo se náhle. Ze tmy vyšla vysoká postava. Stripe znejistěl, ale byla to Sunny, která se k loutkáři rozběhla a vykřikla: "Tati!"