Když Země řádu v chaos přerůstá,
z děr vylézávají nesmyslní.
Jedna z nich brnká v letu o ústa,
ve větru hřívy vlny se vlní.
I bez křídel vzlétne hravě,
V očích pár spirál jí pluje,
to, co se jí honí v hlavě
těžko někdo rozšifruje.
Protože nejhlouběji v té mysli leží
čistý zmatek, co pochopíte jen ztěží.