Takhle, abych byl úplně přesný, tak pokud se to netýká poníků, nemá to v tvorbě členů co dělat.

Protože to je čistě bez poníků, je to v podstatě offtopic, a protože to jsou hry, dal jsem to raději sem

EDIT: To, že si někdo do své tvorby členů šoupne pár nonpony povídek je jen věc, nad kterou ostatní drobet přimhouří oko, ale správně by tak být nemělo.

EDIT 2 Melgarh: Díky za ten spellcross, aspoň bude co číst

Dik Froldo, to sem chtel vedet - takze do tvorby jen pony (brony) veci....uz mam jasno dik

Období 1721 - 1732: Pruská zrada a Litevská anabáze!

Pruská armáda neměla proti sobě soupeře. Většina severních měst dokonce ani neměla pořádnou posádku. Není proto divu, že hned v roce 1721 bylo dobito přístavní město Gdaňsk, kde byl jen jeden regiment Pandurů, a kde se proti útočníkům zformovaly tři regimenty občanů s mušketami. Bitva neměla žádný delší průběh, Pruská armáda, která šestkrát převyšovala Rakouskou posádku ztratila při útoku jen třicet mužů, kdežto Rakouská posádka byla vybita do posledního muže, tedy včetně občanů 240 zabitých.

Očekávalo se, že Pruská armáda zaútočí dvěma směry. Buď na Prahu, kde nebyla posádka žádná! Nebo na Polsko a oklikou přes Maďarsko a přímo na Vídeň, aby byly Rakouské země rozděleny a zatímco by se navracely armády na pomoc svému hlavnímu městu, Prusové by se postaraly o zajištění měst.

Pruská armáda ale značně přecenila své síly. Třebaže její stavy činily tři plně vyzbrojené a zajištěné armády (pro porovnání, Jedna pruská armáda měla kolem 1500 mužů, včetně jízdy, dělostřelectva a pěchoty, zatímco v tu dobu největší rakouská měla jen 1200!), udělala tu největší chybu, jakou mohla. Zaútočila na všechny.

V tu dobu totiž mělo Rakousko své spojence, Würtenbersko a Bavorsko. Dvě menší území, které ale měli své armády. Rakouský císař Leopold požádal své spojence o pomoc ve válce. Bavorská armáda, která činila sice pouhých 800 mužů (avšak plně vycvičených a vyzbrojených!) poslechla a zaútočila směrem na sever, tedy k Drážďanům. Ve Vídni se začaly cvičit nové jednotky řadové pěchoty (za jeden tah až 3 regimenty), což sice odčerpávalo důležité finance, ale byl stav nouze.

Také ještě v roce 1721 byly po celé zemi nacházeny zbytky vojsk, které v tu dobu byly zapomenuty, nebo ponechány jako posádka, a povolávali se zpět na obranu hlavního města.

Pruská armáda tedy postupovala ze dvou směrů, ale nakonec trochu jiných. Odvrátila se od Polska, kde byla silná rakouská posádka (1000 zkušených a bojem zocelených mužů) a zamířila ke Slezsku. A z druhé strany zamířila k Drážďanům, kde zničila svobodný národ Saska.

V roce 1722 už mělo Rakousko možnost, jak se Prusku postavit. Bavorské armády splnily svůj účel a třebaže byly naprosto zdevastovány, tak zbrzdily Prusy o celý rok. Rakouské nové jednotky byly poslány na obranu Prahy, kde se zakopaly a čekaly na své protivníky.

Ti skutečně přišli, bohužel v mnohanásobně větším počtu. Obavy Rakouska, které se rozhodovalo, zda by jednotky nemělo shromáždit do většího počtu a obětovat tak Prahu a své spojence, se vyplnily. Rakouská posádka byla poražena a i když způsobila nepřátelům určité ztráty, nepodařilo se jim odolat výslednému náporu. V roce 1722 byla Praha dobyta.

Hned rok na to (1723) stály Pruské armády u Mnichova (hlavní Bavorské město) a už v roce 1724 v něm vlály pruské vlajky.

Ačkoliv to vypadalo skoro beznadějně, Rakousko se stále nevzdávalo, protože mělo stále velkou sílu. Do Vídně pluly velké zásoby slonoviny a také její nepřítel - Polsko-Litevský stát, který stále ještě měl svou sílu, mu paradoxně velmi pomohl. Pruské město Královec (sousedící s Varšavou a územím Polsko-litevského státu) bylo dobito Polsko-litevskými silami. Jedna z Pruských armád tak musela bojovat s Polsko-litevci a nezbývala jim síla na finální útok na Vídeň.

Prusko vědělo, že nedokáže dojít dál než na současné území. Rakousko už mělo dostatečnou sílu k odražení všech útoků a každý rok přicházely do služby nové a nové regimenty pěchoty a jízdy (a dokonce i dělostřelectva). Nabídlo tedy Rakousku dohodu o mírové smlouvě, pokud jim zůstane veškeré dobité území.

Něco takového ale Rakousko nemohlo přijmout, smlouva nikdy nebyla podepsána a pruští diplomaté byli uražení a vykázáni pryč. Tato urážka způsobila velké příkoří a nájezdy pruských vojsk na Rakouské území. Halstadtské železné doly, Jezuitské školy a orná půda, byly spáleny a rozbořeny.

Otázka náboženství byla v této válce také velmi důležitá. Rakousko i Polsko-litevsko, ti všichni byli katolíci, ale Prusko bylo ryze protestantské. Nicméně oproti reálné historii se nestalo, že by Praha Prušáky radostně vítala jako své spasitele, neboť ve hře už dávno byla rekatolizována a jednalo se o velmi stabilní místo. Stejně tak Balkán, kde byla po Osmanech spousta lidí věrna Islámu (nebo si udrželi své staré ortodoxní náboženství), byl rekatolizován pomocí mnoha misionářů.

V roce 1725 se nestalo nic velmi zajímavého. Prusko jen plenilo pohraniční oblasti a Rakousko budovalo armádu, se kterou by mohlo porazit své uchvatitele.

Avšak v rok 1726 znamenal kolosální obrat. Pohraniční oblasti z Haliče a Moldávie porazili útočící Polsko-litevské jednotky. Tím pádem mohla být Varšavská posádka uvolněna pro válku s Pruskem a tak se také stalo. Rakouské jednotky v roce 1727 opět dobily Gdaňsk a začaly a vrátili se i k dobití Slezska, kde zničili oslabenou Pruskou posádku.

Ve stejném roce z Vídně vyrazila nová čerstvá armáda pod vedením Generála Erika Linze a zamířila si to přes Alpy do Bavorska, které už se ale nechtělo hlásit k samostatnému státu a proto se podvolilo Rakouské vládě. Po dobití Bavorska se osmělily i Würtenberské jednotky, které zničili celou jednu Pruskou armádu, která ohrožovala Bavorsko. (Tím ale jejích přispění válce skončilo).

Zbytky pruských vojsk se stáhly k Praze, kde byla jejich první linie opevnění. Druhá pak byla čerstvě dobité Sasko a třetí samotný Berlín, srdce říše a případně i poslední místo, kde by se dalo postavit na organizovaný odpor.

Před Rakouským generálem Linzem ale stála otázka, zda se připojit ke svému příteli Antonu von Elsnitzovi, vůdci armád přicházejících z Polska, nebo jít trochu jiným směrem a zaútočit na slabě bráněné Sasko a odříznout tak jejich útěkové cesty.

Nakonec zvítězila druhá možnost a v roce 1728 tak získal pro monarchii Drážďany a celé území Saska. Pruská armáda se rozhodla vyklidit prahu a spolu s Berlínskými kolegy dobít zpět Saské území. Anton von Elsnitz tak přes okliku z prahy, kterou bránily jen dva regimenty pruských sympatizantů, zamířil rovnou na Pruskou armádu, které stihl odříznout cestu a zničil ji ještě dřív, než se vrátila k Berlínu. Antonova armáda však byla velmi vyčerpaná a potřebovala svůj odpočinek a doplnit stavy.

Proto Erik Linz s tou svou zamířil rovnou na Berlín a to ačkoliv byly síly značně vyrovnané, spíše nevyhovující pro Rakouskou stranu. Anton von Elsnitz zamířil do Drážďan, kde začal sbírat nové posily.

Obléhání Berlína bylo velmi napjaté. Armáda k němu dorazila po velkých obtížích až v roce 1730, kdy Prusko dokázalo získat další posily a síly tak byly 2 ku 3 ve prospěch Pruska. Rakousku ale přišly nové zbraně s novou technologií. Houfnice. Sice s menší ráží než běžná děla, ale s tříštivými střelami, ideálními pro likvidaci pěchoty.

Erik Linz tedy poslal lehké jednotky a jízdu do blízkého lesa, obyčejnými děli vystřílel do hradeb místo k průlomu a nechal ho těmi lehkými jednotkami hlídat. Kdokoliv by chtěl ven, neměl by šanci a byl by pod palbou jak děl, tak mušket. Mezitím přesunul houfnice na lepší pozici a začal ostřelovat nepřátelskou pěchotu na hradbách.

Ostřelování trvalo hodiny, nicméně než rakouským dělmistrům došla munice, zredukovali nepřátelskou pěchotu na méně než polovinu! Lehké jednotky mezitím zničili domobranu, která se snažila utéct.

Nyní, když byl poměr sil sotva 1:2 ve prospěch Rakouska, vydal generál Linz příkaz k útoku. Rakouští vojáci se vydali na steč a během několika hodin Berlín padl a Pruské mocnářství bylo rozmetáno v prach!

V roce 1731 už jen armáda Antona von Elsnitze vyrazila zpátky k Polsku, dobila Královec a vydala se na poslední útok k pokoření Polsko-Litevského státu.

Avšak Berlín se ani dva roky po svém dobití nedočkal klidu. Švédská armáda překročila bývalé Pruské hranice. Švédské království mělo odjakživa expanzivní choutky. A nyní, když vlastnilo celou Skandidávii, Dánsko a i část Severního Německa, a když byla Pruská armáda rozprášena, přišel čas ukousnout si svůj kus koláče.

V roce 1732 propukla ještě jedna věc, mimo Švédského vyhlášení války. Zemřel král Leopold I a začaly války o Habsburské dědictví. Rakousku tedy vyhlásilo válku i Španělsko, Benátky, Francie a dokonce i Italské státy.

Příště bude: Období 1732 - 1742: Studená válka a Habsburské dědictví

FTL

Ve stylu kapitánova deníku. I dare you!

Geniální nápad

To se moc mi nelíbí tenhle nápad tadyhletu. Ona hra se hraje pro hru ne pro psaní že ale chápu docela tvoje hnuty na psaní tohoto tématu, jen to je zvláštní lehce. Já hrála Minecraft pouze ale nevím nejsem si jista zdali by obstálo tohleto takhle dělat že to psát jako povídku to stavění, ale zkusit to by se dalo. No uvidím kdyžtak že ano.

Se zdravím.

(14.02.2015, 19:52)Keranis Napsal(a): FTL

Ve stylu kapitánova deníku. I dare you!

A nyní, první LW na Faster than Light! Dokonce i se screenshoty

Kapitánův deník

V 8:00 jsme vyletěli z hangáru v lodi Kestrel do Sektoru 1. Složení posádky bylo: Emma jako pilotka, Dengler jako technik u motorů a Rynhart jako palubní střelec.

Posádka byla nedostatečně vycvičená, avšak odhodlaná. Je však třeba ji doplnit.

Palubní výzbroj – raketa Artemis, salvový laser druhé úrovně.

Odhodlání – velké.

Úkol – dorazit do sektoru 8, kde jsou zbytky Federační flotily. Nenechat se chytit Rebely ani zničit po cestě. Je třeba pamatovat, že až tam dorazíme, budeme bojovat. Musíme se tedy připravit.


V 9:00 po prvním skoku jsme hned narazili na nepřátelskou fregatu. Začal boj. Nepřátelská loď měla jen dva jednoranné lasery. Přikázal jsem vystřelit raketu na zbrojní systémy a laserem na štítové zdroje. Raketa zasáhla lasery až po jejich první salvě. Jednu ránu vykryl štít, druhá zasáhla záď lodě a ubrala hulu jednu jednotku.
Jakmile byla nepřátelská loď bezbranná a bez štítů, pokusila se utéct FTL skokem. Vystřelil jsem raketu, ale netrefila nepřítele. Přikázal jsem vystřelit laserem a ten nepřátelskou loď zničil. Získali jsme palivo, peníze a součástky dronů. Díky zisku některých nepřátelských součástek jsem nechal vylepšit náš generátor, který tak mohl plně napájet motory.

V 10:00 jsme přiletěli k neutrální stanici. Ze získaných dat jsme zjistili, že plánují únos. Nabídl jsem pomoc, ale byli jsme odmítnuti. Pokračujeme dál.

V 10:30 jsme narazili na nepřátelské stanoviště. Patrně něco jako celní stanici. Ze získaných peněz jsem rebely podplatil, aby civilisty propustili. Následně jsem lodě kontaktoval. Jedna mi teleportovala krabici s federálními zásobami. Získali jsme raketu, dronové součástky a stejnou sumu peněz, které jsme použili k úplatku.

V 11:00 jsme narazili na piráty v bývalém federálním průzkumném letounu. Nepřátelská loď vypustila sentinel a zablokoval nám dveře. Nicméně naše přesné zásahy raket a laserů zničili nepřítele bez větších ztrát. Jedna zbloudilá střela nám ale poškodila štíty. Rynhart vše poměrně rychle opravil.

V 12:00 jsme našli ilegální obchod s otroky. Byl příliš dobře střežen, abychom na něj mohli zaútočit, ale zdálo se, že jeho provozovatelé nechovají proti Federaci žádnou zášť. Dovolili nám si někoho najmout. Vybral jsem si jednoho Engiho, který si říkal Nikmi. Rozhodl jsem se ho posadit ke štítům.


V 13:00 jsme potkali loď s otroky. Patrně mířila k obchodu. Nabídli nám ke koupi své zboží, ale protože jsme neměli na zaplacení, rozhodl jsem se na ně zaútočit. Pokusili se na nás poslat úderný tým, ale posádka se s nimi rychle vypořádala. Když jsme je srazili na kolena, nabídli nám jednoho Zoltana jako úplatek. Přijal jsem a nechal je žít. Zoltan se jmenuje Yeoz a díky jeho schopnostem vystřídal Nikmiho u štítů. Nikmi pak přišel na pár úprav dveří.


V 14:00 jsme narazili na Federálního průzkumníka, který vysílal nouzový signál. Ohlásili jsme se a zjistili, že potřebuje palivo, celkem tři jednotky. Rozhodl jsem se jim ho dát, neboť jsem měl stále ještě velkou zásobu. Za naši pomoc jsme dostali salvový laser první úrovně.


V 15:00 jsme našli rebelskou fregatu, která ohrožovala neutrální stanici. Rozhodl jsem se zaútočit. Fregata byla silná, ale proti nám neměla dostatečnou účinnost. V průběhu boje nám ale došly rakety, naštěstí se tak stalo ve chvíli, kdy byly nepřátelské štíty a zbraně vyřazeny. Rozstříleli jsme je na kousky a posbírali zbytky. A také jsme dostali odměnu za pomoc, nějaké peníze a hlavně palivo, které pro nás bylo velmi cenné. Nechal jsem vylepšit senzory a zbraně, abychom mohli střílet dvěma lasery. Raketu si nechávám pro případ největší nouze.



V 16:00 jsme narazili na obchod. Nechal jsem opravit loď za cenu zbytku našich peněz. Na další nákupy nezbyly peníze.

V 17:00 jsme narazili na nepřátelský droid, který útočil na senzorovou stanici. Droid jsme napadli a zvítězili, aniž bychom nějak utrpěli. Získali jsme nějaké součástky.

V 18:00 opouštíme Sektor 1. Zamířili jsme na Zoltanské území.

Příště bude - Sektor 2

EDIT: Zatím je to takový pokus. Ještě tomu zkusím dodat nějakou šťávu.

Dobrý začátek! Nemůžu se dočkat, až budeš zápolit se sektory 6-7, kde to opravdu nabere grády

Podle čeho jsi určoval časy? Co skok, to půlhodina?

Když to byl delší skok nebo tam byl delší boj tak hodinu, když to bylo hodně krátký, tak půlhodinu.