Drahá Princezno Celestie,
cesta začala naprosto nečekaně.
V půl čtvrté ráno jsem se po celých třech hodinách vzbudil a když mi došlo, že neusnu, vzal jsem si muziku a poslouchal. Jako jednu z posledních písniček jsem poslouchal seriálovou verzi Cupcakes a ještě půl hodiny poté, co jsem doposlouchal a dělal si snídani, jsem si ji notoval.
Pořád jsem si říkal, na co nesmím zapomenout. Kromě obyčejných věcí jsem myslel hlavně na jmenovku a tričko, původně jsem si chtěl vzít i placku, ale nakonec jsem to neudělal.
Ještě za tmy jsem vyrazil na autobus asi dvacet minut pěšky. Pak jsem pár minut čekal a na R7 (rychlostní silnice mezi Slaným a Prahou) a viděl jsem nádherný červený východ Slunce. V podstatě ihned jsem si vzpomněl na Vás, Vaše Veličenstvo
.
Na Dejvické jsem zamířil rovnou do metra a odjel na Hlavní nádraží. Původně jsem očekával, že všichni dorazí až později na sedmou (dorazil jsemv 6:45) a že budu čekat, ale v podstatě jsme všichni dorazili dřív a do 7:15 jsme se sešla celá osmičlená skupina, která takhle i vyrazila do Brna (Poněkud drobné překvapení bylo u ceny lístků. Čekal jsem větší slevu než 91 KČ.)
V kupé jsem zjistil tři věci. Ája prohodila jen devět slov. Black nesnáší český dabing u věcí, kde viděl originál v angličtině, a 90% diskuze na jakékoliv téma skončí u League of Legends.
Když jsme dorazili na nádraží a já zavolal Cocodrillo (Nazdar profesorská, pražští cestující jsou na nádraží a těší se na Bráchoníkoponypopcorncon, kdepak jste?). Přišla mi zajímavá a trochu i děsivá odpověď: Jsme před hlavákem, jo a je nás tu tak osmdesát.
Když jsme přišli před hlavák, bylo to něco masakrozního. Všude byla spousta lidí a s dost lidmi jsem se znal jen přes net
Takže bylo kolo objímání a vítání ať už známých nebo neznámých broníků a pak jsme se přesunuli na LG.
Tam to začalo nejprve docela mírně, ale pro mě největší zážitek byl, když u mě v týmu byl Tuxík s kiltem a poté Taktická aréna, kde se k nám ke Cocodrillo, Sarethovi, Gekonovi a i Tuxíkovi přidal nejprve Pidi a pak AutumnBreeze a Melgarh. (Gekon měl u třetí hry pauzu).
Melgarh, to je prostě střelec, největší skore (čímž mě krásně zastínil
, solamento perfectamento), Breezie jako duch, který se objeví někde ze zdi a tobě najednou bliká vesta. Rychlík Tuxík, Sareth tichý zabiják a Cocodrillo, morální opora týmu. (Jo a Pidi, znamenitý voják a Gekon, ač trochu pasivní, pár dobrých ran určitě měl)
Jak říkám, LG pro mě byly nejlepší zážitek ze dne.
Druhým zážitkem dne byla dražba. Já osobně jsem vydražil akorát tři pohledy a nic víc jsem nechtěl. S Melgarhem jsme pak ještě spojili finance dohromady a zkusili vydražit Blindbag a tuším i samolepky
. Bohužel se nám to nepovedlo.
No a pak jsem měl ještě tři silné zážitky, pokud nepočítám povídání s mnoha lidmi a seznamování s dalšími, které jsem hodně dlouho neviděl nebo jsem je znal jen z netu, jak už jsem psal.
Na posledním pátém místě bylo DDRko, nestál jsem na něm ukrutně dlouho a pokud se dala obtížnost na tři - čtyři, šlo to
. Zkusil jsem i pětku, ale to už jsem nedával.
Čtvrté místo obsadil odjezd vlakem v jednu ráno, kdy jsme se tísnili u vchodu do vagonu a mě do zad tlačil plechový koš a nohy mi drásal schod. Pak jsme se dokázali poskládat tak, abych si mohl lehnout na batoh a i si na pár minut zdřímnout. No, rozhodně to byl zážitek na který se nezapomíná.
Třetí místo byl velice smutný zážitek a radostný zároveň. Bylo to loučení s Cocodrillo, když mi těsně před odjezdem dala obraz Vás, Vaše Veličenstvo, a řekla Všechno nejlepší k narozeninám. Smutné na tom bylo to, že odjížděla a nemohl jsem jí říct, jak moc se mi líbí, do očí. Tak jsem jenom pět minut stál a mával jí přes okno.
Bonusové body si zaslouží projížďka s Bourim, Dumbassem a Blurem, o které už se tu psalo
. Sice se v autech moc nevyznám a sám řidič nejsem, ale ten zvuk toho motoru byl opravdu perfektní. Suprová jízda tunelem a pokecání si o tom, kdo v jakém pivovarnickém průmyslu maká a jak jsou hrozné šestnáctky a dvacítky šichty
.
Zkrátka a jednoduše. Mrzí mě jedna věc. Neměl jsem dost peněz na útratu, abych koupil nějaké Memphisovy knížky a pořádně s Breeziem, Melem a Tuxíkem zapil narozky.
Jo a taky jsem byl rád, že jsem se potkal s Rwakkem
To je ode mně vše, má paní.
Váš Frolda
(Mé panické rozesílání soukromých zpráv kvůli shánění noclehu bylo předmětem hovorů po celý týden.) Ale je pravda, že Flaiming a Xeelee si označení legenda opravdu zaslouží. 
Yay!
) Třetí bitva na taktice byla po pár minutkách pro mě trošičku horší, protože neustálé blikání mé vesty mi už tak trošičku způsobovala lehkou zmatenost a motání hlavy (Jen by mě docela zajímalo, proč zrovna jen tyhle dvě věci a né bolení očí... 
) Nakonec sraz u Hada. Divím se, že jsem nevychlemtal aspoň čtyři/pět půllitrů Kofči jako obvykle 
Aspoň ty dva půllitry tam teda byly. Aukci jsem tak trošičku prošvihl ve vedlejším salónku, tedy krom muffinu, když jsem si šel pro druhou Kofolu 
(Však jen počkejte příště! Si to s Vámi vyřídím! 
