Jistě jste si všimli, že poslední dobou se literární tvorbě o ponících prakticky nevěnuji. Samotného mě to velice mrzí, ale život se se mnou poslední dobou zrovna nemazlí. Stále jen řeším jeden problém za druhým a pak nemám na ně ani čas a ani náladu. A já prostě nedokáži věnovat svou tvorbu někomu, kdo si žije šťastným, spokojeným a barevným životem, když ten můj se mu vůbec nepodobá. Ani na samotný seriál už se skoro nedívám.

A je tu opět další povídání ze série Zatmění s názvem Barva šedi Te, Sm.

Asi bych se měl od poníků opravdu raději držet dál, když na ně nemám vhodnou náladu. Takhle to pak dopadá.

Emoce této povídky se prolínají v různé míře do každého života. Pochyby, nespokojenost, zde je ale vše přivedeno až na hranu a troufnu si i říct šílenství.
Šestero Rivelovi temnoty - tak v duchu označuji tyto povídky. Temná stránka tvorby kterou jednou stvoří všichni, i když někdy jen ve svém srdci.

Konečně tu máme jednu další povídku o jisté veršující zebře. Nese název Zebří píseň Zž a snad se vám všem bude líbit. Bylo to totiž opravdu velmi vyčerpávající. A to nejen kvůli tomu jak Zecora mluví, ale i z jiných důvodů.