24.12.2014, 17:55 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 24.12.2014, 17:56 uživatelem Alexie. Edited 1 time in total.)
S úsměvem na tváři,
přeji vám krásné Vánoce čtenáři,
nemůžu vám kvalitu slíbit,
přesto doufám že vám tahle básnička bude líbit
Blíží se Vánoce
Venku padá sníh,
opět po roce,
hříbata jezdí na saních,
blíží se Vánoce.
Veselé vánoční hody,
poníci jdou navštívit své dědy,
u jednoho stolu se sejdou,
čas na přátele a rodinu si najdou.
Applejack s Pinkie už pečou cukroví,
Snad se o tom Spike před štědrým večerem nedoví,
Twilight vše organizuje,
Rainbow Dash na obláčku pochrupuje,
příprava podle ní důležitá není,
přeci své síly nepřecení,
důležité je,
že budou spolu,
sedět u jednoho stolu.
Fluttershy zvířátka učí koledy,
kvůli tomu ze zimního spánku budí medvědy,
naštvaní jsou trochu sice,
však odporovat jí nemohou více.
Rarity šije ozdoby vesele,
Sweetie Belle hned po ránu vyskočí z postele,
s cutie mark crusaders koulují se,
nikdo není smutný více.
Vločky na ulicích se třpytí,
každého kouzlo přátelství za srdce chytí.
I Celestia s Lunou oslavují
s Discordem si na zdraví připíjejí,
i když o tom nikdo neví,
ti tři se báječně baví.
Tohle místo je všechno, co jsem kdy znal, vše co jsem viděl
Svět vypadá mnohem menší, než já vím, že to musí být
Někde za touhle zemí jsou jiní přesně jako já?
No, nic mi nestojí v cestě, jsem svobodný, a brzy uvidím,
(Brzy uvidím všechno)
Prostě za horami, slyším dobrodružství volat
(Brzy uvidím všechno)
A získám odpověď, protože vím, že to nemůže být všechno
Tohle nemůže být všechno, co tu je, (NE)
Tohle nemůže být všechno, co tu je, (NE)
Tohle nemůže být všechno, co tu je, (NE)
Tohle nemůže být všechno, to nemůže být všechno
Tohle místo je všechno, co jsem kdy znal, vše co jsem viděl
Tenhle život je větší, než náš svět předstírá, že je
Nezáleží na tom, kde jsem, mám svou rodinu
A nikde na světě bych nebyl raději, protože nyní vidím všechno
Byl jsem za horami a učil se z toho, co jsem viděl
(Nyní vidím všechno)
Každý den je nové dobrodružství, a vím, že to nemůže být všechno
Byl jsem za horami a učil se z toho, co jsem viděl
Každý den je nové dobrodružství, protože vím, že to nemůže být všechno
Tohle nemůže být všechno, co tu je, (NE)
Tohle nemůže být všechno, co tu je, (NE)
Tohle nemůže být všechno, co tu je, (NE)
Tohle nemůže být všechno, to nemůže být všechno(X2)
A jaká je pravděpodobnost, že bych opět spadl,
do světa, který není můj vlastní ?
A jaká je pravděpodobnost, že skrz to všechno, znovu,
Mohl bych najít sám sebe ?
Ale nemůžeš mě držet dole,
Budu se dívat jak vycházejí hvězdy,
Nad touto třesoucí zemí,
Držím se, prozatím
A nemůžeš mě držet dole,
Budu se dívat jak vycházejí hvězdy,
Nad touto rozbitou zemí,
Držím se, prozatím!
Držím se, prozatím!
(X2)
Již jsem napsal básničku o boji Celestie a Luny proti Sombrovy, tak mě napadlo že bych to mohl vzít maličko z jiného soudku a napsat to z pohledu někoho jiného. Jak víme, aby se sestry vůbec dostaly do jeho říše, musela jim pomoci armáda. Nová básnička je o členovi královské gardy, který se shodou okolností jmenuje Birdy
Užijte si čtení a snad se vám bude líbit
Cena za vítězství
Zpráva v dopisní obálce,
já se jen zachmuřím se krátce,
zase píše mi můj vládce,
že prý schyluje se k válce.
Myslí si, že to nevím ?
Vždy večer na hradbách sedím
a do černočerné tmy hledím,
směle se stínem se bavím,
spoustu tajemství se dovím,
moje srdce rychle bije,
nikdo už tu pravdu nezakryje,
kontrolu ztrácí Celestie.
Nevyhnutelný je boj,
rychle si nandávám zlatou zbroj.
Sombra je chráněný jako kobra,
aby proti němu magie sester něco zmohla,
musíme shromáždit armádu dobra.
Vyrážíme na dalekou cestu,
vrátíme se ?
Je to jako ve snu.
Ve královské gardě milované rodiny doma necháváme,
pro jejich bezpečí všechno uděláme,
za cenu vlastních životů vás ochráníme,
v boji vždycky vytrváme,
mír a pořádek v říši na svých bedrech máme.
Procházíme přes propasti hluboké,
hrozeb mnoho je,
ztráty jsou vysoké.
Do hrudi mi kdosi trefil kopí,
najednou obrovský vztek se mě chopí,
tady tedy končí má cesta ?
Vezmu jich s sebou do hrobu alespoň dvě sta !
Na těle mám spousty otevřených ran,
nepřítel se valí ze všech stran,
síla nenávisti mne nezradí,
můj ostrý meč spoustu z nich o život připraví.
Již je po boji,
rychle se prohlédnu,
nemám moc času,
za chvíli svým zraněním podlehnu,
na krví nasáklou zem ulehnu,
ještě jednou si hvězdy prohlédnu.
Mám už halucinace,
nebo se v dálce něco pohnulo krátce ?
Ne, oči neklamají,
sestry ke mně přilétají.
Slzy na tvářích mají,
než se s ním utkají,
zkázu, kterou způsobil,
na vlastní oči poznají.
,,Dostaneš se z toho Birdy" !
Kroutím hlavou:,,Konejšivá slova si šetřete na jindy,
Equestrie ještě není venku z bryndy".
,,Pospíchejte a nechejte mě tady,
než si z nás všech udělá otroků řady".
Poslední slova vydechnu pomalu:
,,Máte volnou cestu až ke Crystal Empire".
Páni, tak je pořádně dlouhá A moc se mi líbí Něco bych tam napsal trošku jinak ale i tak, dobrá práce No, plánoval jsem Sombru zapojit do další básničky ale ty jsi byl rychlejší
Sníh vesele padá nad našimi hlavami,
pojďme se radovat,
zahoďme obavy.
Tempo se zrychluje při každém kroku,
co nás asi čeká v tom novém roku ?
Dopřejme si číši moku,
ruka se ti klepe trochu ?
Pokusme se nechat tryzmu,
Birdyy přeje do nového roku hodně optimizmu
Oh, položím se
Ať Země mou duši orámuje
Kde vše, co mohu vidět
Je země přede mnou
Kde červená azalka roste
Jsem sám ve svém klidu
Ráj, ačkoli pomalu roste
Má to život mimo náš vlasní
Udělal jsem si svůj život zde
Myslím, že jsem šťastný
Dole, kde tráva roste
Pryč od všech mých obav
Mezi vrbami
Tam, kde můj sladký mír držím
Tady v dutinách
Místo, které nazývám domovem
Je tu moudrost, ty víš
Ve způsobu, jakým voda teče
Tiše, to větry
Dávají život všemu co najdou
Přinášejí zeleň na všechny stromy
Ložiško ovoce pro tebe a mě
A celou tu dobu, hledají svou cestu
V bouřlivém úpadku
Udělal jsem si svůj život tady
Myslím, že jsem šťastný
Dole, kde tráva roste
Pryč od všech mých obav
Mezi vrbami
Tam, kde můj sladký mír držím
Tady v dutinách
Místo, které nazývám domovem
Všechny hory vysoké
Mraky napříč oblohou
Velký horizont mě vábí
Déšť přichází padat
Na žíznivou zemi,
Smyje mou křehkost
Vítr fouká přes mou hřívu,
Proudí v mých žilách,
Probouzí mě do neviděných světů
Stromy navždy rostou,
Tvorové přicházejí a odcházejí,
Vše spatří jejich majestátnost
Les mě dělá volným
Zvíře ve mně
Všechny instinkty mě sem zavedly
Všechny hory vysoké,
Mraky napříč oblohou,
Velký horizont mě vábí
Déšť přichází padat
Na žíznivou zemi,
Smyje mou křehkost
Vítr fouká přes mou hřívu,
Proudí v mých žilách,
Probouzí mě do neviděných světů
Stromy navždy rostou,
Tvorové přicházejí a odcházejí
Vše spatří jejich majestátnost
Les mě dělá volným
Zvíře ve mně
Všechny instinkty mě sem zavedly
Zase něco o mém životě. Pokud máte dobrou náladu, můžete si jí tímhle zkazit, pozor
Cizinec
Občas se ptám proč dny jsou tak temné,
cítí to každý,
či chyba je ve mně ?
Přikláním se ke druhé možnosti spíše,
nejsem z těch co o naději píše.
Občas se pokusím usmát se na lidi,
bohužel přijde mi,
že snahu nevidí,
chvátají za problémy všedního dne,
neumíme odpočívat,
bledě na tom jsme.
Někteří říkají:,,Pojďme si udělat Equestrii na Zemi",
to není možné přátelé zdá se mi,
jako svět v podzemí je to utopie,
tolik špatných vlastností náš druh nezakryje.
Ve městě rodném připadám si jak cizinec,
,,Nejdeš pít s nimi" ?
Tak nejsi našinec !
Přeci i jinak dá se zabavit,
než se flaškou něčeho vybavit.
Člověk aby bál se tu vyjít z domu,
myslíš, že je tu bezpečno ?
Nevěř tomu.
Mám to tu rád,
ale někdy chci se ztratit,
nebudu za cizí hříchy platit.
Už od dětství nešel jsem se davem,
dávali mi to najevo,
jakým právem ?
Na křídlech fantazie ulétávám do svých snů,
snažím se přežívat samotu dnů.
Tak to se ti hodně povedlo ! 
No, plánoval jsem Sombru zapojit do další básničky ale ty jsi byl rychlejší 
