Jsem ateista a už jsem se s několika problémy setkal. Povětšinou to bylo spíše v zahraničí, konkrétně v Itálii a Francii, kde jsem byl na výměnném pobytu a ani jedna hostující rodina si nemohla odpustit otázku, zda-li jsem věřící. Mohl jsem říci ano a celé téma zakončit, ale já jsem člověk upřímný a k lhaní se moc nemám, tak jsem jim na férovku řekl, že jsem ateista. Samozřejmě mě pak začali bombardovat různýma otázkama na které nebylo možné odpovědět tak, aby došlo k uzavření celé věci. Nějak nebyli schopni pochopit, jak můžu jako nevěřící žít.

Ačkoliv nejsem křesťan, tak čas od času do kostela zajdu, je to jen čistě ze spirituálního důvodu. Ale i tady došlo k menším konfliktům, jelikož někteří lidé zase nejsou schopni pochopit, proč by ateista vůbec chodil do kostela. Zkuste jim ale vysvětlit, že ta hodinka v kostele člověka přinutí k zamyšlení o životě a urovnání toho vnitřního chaosu (pokud se proti tomu nebrání).

Já věřícími nijak neopovrhuji, respektuji je a upřimně - z těch mála věřících lidí co osobně znám tak musím přiznat, že jsou mnohem chápavější a vyrovnanější, než typický ateista. Myslím že to bude tím, že víra dává člověku nějakou naději a učí ho respektovat ostatní.