To je otázka .
Druhá věc se má tak - kdy ti lidi začnou platit? Když uznají, že to za to stojí. Dá se tedy říct, že jsi dobrý, když ti začnou sami platit za to, že pro ně něco uděláš. Poznáš to jednoduše. Jednou za tebou někdo přijde a řekne, že chce nějaký obrázek. Ty řekneš, že nemáš čas, pač musíš něco jiného dodělat. No a když dotyčný je ochotný zaplatit a přesvědčit tě, abys jej upřednostnil, máš to v kapse .
Samozřejmě, můžeš si vypracovat cenník, který zveřejníš a podobné věci. Ale pokud nenastane předchozí situace, nemůžeš si být jistý, že to má smysl.

Co se týče otázky ceny. Líbí se mi třeba můj avatar. Ale nemám povoleno jej používat. Nabídnul jsem autorovi tohoto avataru, že si zakoupím právo na užívání (tedy ne výhradní užívání). Říkal jsem si, že by dvacet dolarů mohla být docela fér cena. Jenže nechtěl znát ani částku a rovnou mě odmítnul s tím, že prý jde o soukromou tvorbu pro vlastní potěšení (což mimochodem znamená, že se sháním po náhradě). Nechápu to, proč jej tedy vyvěšoval na internet, ale budiž.
Dokáži si představit, že kdybys udělal plakát ve vysokém rozlišení bez interpolace s tiskem, zasláním a následným výhradním užíváním (prostě zakázka a s elektronickou kopií se pak chlubit jen v hodně nízkém rozlišení), cena by se mohla pohybovat v rámci tisíců, ale předpokládám, že to bys spíš šel radši do ruční tvorby a navíc takoví zákazníci se blbě hledají.
Jinak je vidět, že sám nemáš představu, kolik by sis tak mohl účtovat. Důrazně doporučuji započítat veškeré vstupní náklady (barvy, laky, plátno, rozděl náklady na program, ve kterém kreslíš, třeba po 10%, co já vím, v čem všem děláš) a přičíst k nim čas násobený třeba dvěmi sty korunami. Pod tuto cenu nikdy nejít. Vždycky výše. Navyšovat cenu buď pomocí exklusivity a nebo při masovém zájmu počtem.
Je jasné, že ve freečkovém programu zbouchnutý vektor za půl hodiny asi za moc neprodáš a nejspíš bys to ani nepovažoval za morální. Naopak když po tobě někdo chce dvacet hodin práce v softu za deset kolíků, o patlání nemluvě, tak by sis to asi měl nechat ohodnotit.

V každém případě nezapomeň na to, že umění je pro spotřebitele otázka přebytku peněz a potěšení. To první na české scéně často není a to druhé... často leží na zemi a stačí zkopírovat. Takže ti zbývá asi jediná věc: mířit ven. Tam, kde jsou prachy.
Především bych tě však chtěl upozornit, že "nechat si platit za to, co vás baví" může být protimluv. Když najdeš mecenáše, který je ochoten zaplatit za tvou práci, tak z principu budeš dělat to, co baví jeho, ne tebe. Když jej několikrát za sebou odmítneš, protože zadání neodpovídá tomu, co tě baví, může se stát, že se poohlídne jinde.
Na druhou stranu chceš být umělcem a to znamená, že nechceš být svazován. Gratuluji, dostal ses tam, kam se dostala většina umělců.

Předpokládám, že většina těchto myšlenek už ti prošla hlavou. Hm, asi jsem nepomohl...