Jelikož mi minulý rok k vůli práci nevyšel i páteční program, považuji tento con za můj úplně první kompletní. I letos jsem byl na vážkách, zda LARP uskutečnit. A dobře, že jsem se rozhodl pro ano. Připravil bych se tím totiž o úžasnou akci

Pátek a LARP -
Po tom, co jsme byli rozdělení do skupin, se vyšlo na první stanoviště a hned tam jsem málem šel do kolen, když se asi 50 m. před náma objevil v parku portál, kudyma jsme my poníci, přišli do světa lidí. A tím začalo naše dobrodružství u dvounožců.
Přes stanoviště na Vyšehradě a Folimance, jsme pak došli na Václavák, kde začalo to pravé dobrodružství. A to s lidma kolem nás. Všichni účastníci LARPu totiž dostali poníkovaská ouška a to neušlo turistům, kteří obdivovali krásy Prahy. Zvláště japonští turisté, kteří jsou tak nějak vysazení na ouška.
Ale i češi se zajímali o nás a i někteří byli opravdu rádi, že nás vidí a chtěli si s námi povídat. U orloje se pak nějací dva lidi z ciziny dali s námi do řeči o poníkách a když odcházeli, tak řekli, že jsme jim naší přítomností rozjasnili den, což bylo awesome.
Zde jsem si uvědomil jak krásné je být něčím odlišný.

Došli jsme pak na Letnou ( U Toma! Next stairs! ), kde po dalším úkolu jsme jako správní poníci, zavětřili tu opojnou vůni cideru, která se linula z jednoho stánku. A tak jsme si dali pěknou ciderpauzu. Když přicházeli další týmy, chvílema to u toho stánku vypadalo, jako u sadu Applejack před otevřením prvního letošního sudu. ( Cider, cider, cider)

Když nás úkol zavedl na pražský hrad a i tam ho splnili ( evidentně to byl pro toho týpka, co půjčoval Seegwaye, nadlidský úkol se usmát do objektivu s broníkem ), začali jsme si všímat jednoho muzikanta co hrál na cello různé známé melodie a soundtraky. A to bylo něco pro mě. Zeptal jsem se ho, zda náááhodou nezná znělku z My little pony. On že ne, ale po menším zazpívání úvodní melodie se to naučil a tak po chvilce se celé nádvoří pražského hradu, rozeznělo právě tou naší nejznámější znělkou. Dokonce i sama Octavia ho sledovala, jak mu to jde na cello.

Moc děkuji Krajkhourovi za to, že našel na hradě moji plyšovou Lunu, která mi vypadla z batohu a tak po více než kilometrové chůzi bez Luny, jsem se díky němu opět s ní shledal.

Když jsme pak došli na úpatí Petřína, raději jsme se nechali vyvézt lanovkou, než už notně unavení šlapat nahoru. Po splnění posledního úkolu v parku, jsme pak došli do cíle. Restaurace Petřín! Hurá. Můj první con LARP byl úspěšně za mnou.

Sobota -
Pár minut před otevřením Krakova, se napětí dalo krájet. Tolika broníků a těšili se na to, až se otevřou dveře a konečně to vypukne. Po zahájení se začaly akce a různé doprovodné programy. Zvláště se pak moho bronies těšilo na (bohužel jen videohovor) Joshe Habera a pak už na živo další hosty.
Hodně moc mě pak dostal dokument o českých bronies, který popsal od samého začátku, jak to všechno vlastně vzniklo.
Na začátek večerní párty jsem bohužel chyběl (musel jsem řešit poněkud vážnější věc), ale dostal jsem se tam, když to zrovna rozjížděl DJ Aerial a jeho mixy s tím, jak za ním běžely na dvou projektorech poníci, mě nenechali chladným a dokonce jsem i trochu trsal.

Neděle -
Začátek neděle jsem si nemohl nechat ujít. Jelikož jsem maniak do PMV, musel jsem to prostě vidět.
Pak přišlo ale to, na co jsem se těšil. Helena Brabcová alias CZ Applejack.
Úsměvné momenty se střídaly s poněkud vážnějšími věcmi. Ale já se uvrdil v to, že paní Helena Brabcová je i ve skutečnosti velmi awesome člověkem, který má v sobě opravdový kousek poníka. Za to, že se postavila za stranu pro lepší dabing a přitom tušila, jaké těžkosti pro ni nastanou? Klobouk dolů paní Applejack.

No a aukce a Perry -
Je až neuvěřitelné, co ta drobná postava s obrovským srdcem, dokáže za tak velké věci. Jak může u nás vyvolat z pozvolného tempa, hotovou bouři úžasných emocí, co strhla prakticky celý sál do aukčního šílenství, že?
Když dala svůj klobouk do aukce, tak asi nikdo z nás netušil, co za dalších 10 minut proběhne. Byla to hotová smršť o to, kdo získá tuto cennou trofej do sbírky. Perry je prostě fanta............ moment............stická.
A Honzdire! Ty klobouku jeden!

Závěrečná ceremonie se pak nesla v tom nejlepším duchu. Jako by v každém z nás byl ukrytý poník, co právě zažil tři úžasné dny s těma, které má rád. A ovace mířící k těm, kteří nám dovolili prožít kousek něčeho krásného, to jen dokazovaly.
Já z celého srdce děkuji organizátorům za to, že jsem mohl být na tak úžasném místě a užít si s ostatníma skvělou atmosféru v podobě Czequestrie.
Když jsem viděl ten dokument, uvědomil jsem si, že z tak malého semínka, které bylo zasazené už skoro před čtyřmi lety, vyrostl obrovský strom, co nám dával své plody v podobě dvou Czequestrií.
Nyní záleží na nás všech, abychom ten strom nenechali uschnout a mohli se pak v budoucnu opět těšit na další con.

PS: Fotky ode mě letos nebudou, protože jsem v sobotu tak nějak zapoměl foťák se 300 fotkama v restauraci.