Tak to mě mrzí, že jsem tě odradil . Vesmír je úžasná věc. Asi nejlepší definice velikosti Vesmíru jsem četl ve Stopařově průvodci po galaxii. Tam evidentně věděli, o čem mluví.

Neodradil Já se o vesmír zajímám pomalu už od děství, ale spíš tak nějak v úrovni teoertické a znalostní. Nějaká vysoká matematika a fyzika? Jen to ne. Abych věděl jak funguje (tak nějak přibližně) černá díra nebo atom nepotřebuji mít po ruce ani jeden vzoreček. Sice nebudu mít v ruce "model", ale pokud jde o nekonečnost vesmíru, tady si může každý věděc vytasit z rukávu těch modelů třeba 20 byť "podložené" vzorci přes půl tabule Bude to mít jen o trochu větší váhu než moje představy (aneb všichni víme kulové).

Stopaře jsem nečetl, ale něco z něj znám (už přišli na definici otázky čísla 42? ) Tohle si vyhledám..

---

Definice vesmíru podle Stopaře stále neřeší můj problém

OK, jinými slovy náš vesmír může být projekce vícerozměrné singularity do méněrozměrného universa.

A máš to bez vzorečků

To radši ty vzorečky Ale výsledek na pochopení bude v mém případě stejný.. Pročetl jsem si, co je http://cs.wikipedia.org/wiki/Gravita%C4%...ingularita protože tomu jedinému slovu jsem nerozuměl a myslím, že asi vím, co tím chceš říct, prakticky bych si to měl i umět představit (pokud je to něco na způsob "jak vidí 2D bytosti na papíře můj prst, který prstrčím papírem").

Ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že i tato teorie musí operovat v určitém prostoru. Chjo, proč jen musí být člověk tak BLBEJ!!!

Každopádně je tohle ten typ "hospodské debaty", jenž je podle méh gusta.

Našel jsem na netu zajímavý hlod "Vesmír končí tam, kde už není žádná hmota, žádný prostor a ani žádný čas." To dává smysl, ale pořád mě uzemňuje ta myšlenka, že si vesmír prostě existuje jen sám pro sebe. Myšleno, že poloha člověka na Zemi je daná jeho polohou v prostoru. Vesmír si defakto polohuje sám sebe, a to nechápu (zkrátka nemá žádný vyšší celkek, jak je třeba prostor sluneční soustavy pro planetu Zemi)

Tady se dostáváme do zajímavé teoretické roviny. Ono totiž jde o to, že pojem "Vesmír" je pojmenování pro všeobsažnost (alespoň z pohledu Slovanů). Samozřejmě, velice často se používá k vymezení prostoru, ve kterém jsou alespoň stejné přírodní zákony. To je zase západní způsob chápání. Anglické "Space" popisuje jen "nějaký prostor". A pojmu prostor se již dají přiřadit lidmi pochopitelné hranice.
Proto mi slovo Vesmír jako takové přijde mnohem přesnější díky všeobsáhlosti. Samozřejmě můžeme z lidského hlediska vždycky narazit na bariéru omezení, alespoň v našich představách. Angličani jednoho dne objeví něco za Space a budou to nazývat třeba Space beyond. My to ale stále budeme považovat za součást Vesmíru, protože jsme neobjevili něco za hranicí, ale jen rozšířili hranice poznání.

Otázka existence jako takové je už otázka pro náboženství a metafyziku. Obecně se dá říct, že existujeme jen proto, že existuje nějaká nerovnováha. Kdyby bylo všecko v absolutní rovnováze, nedošlo by ke změně a tudíž ani například k Velkému třesku. Disharmonie Vesmíru umožňuje shlukování hmoty do jednotlivých částic, protože jinak by byla energie ve Vesmíru rozložena rovnoměrně. Je možné, že jsme produktem toho, co považujeme za zlé v běžném životě? (tedy disharmonie)
Souvztažnost naší polohy a její interpretace vůči vyšším celkům je relativní. Já si dokážu představit polohování vůči nějakému bodu. Je to divné? Asi jo. Atom jako takový ale má svoji existenci jasně vytyčenou, to nejhmotnější, co jej tvoří, je uloženo přesně v jeho středu a prostor kolem něj je jen tak nějak vymezen orbitaly elektronů. Je souvztažný sám vůči sobě, a když k tomu nastanou dobré podmínky, vesele si interaguje s okolím, ale jeho lokalizaci uvnitř to neovlivňuje. No a Vesmír jako takový asi bude pozičně podobný. Možná, že existuje uvnitř Vesmíru nějaký bod, kolem kterého je obtočen.

No vidíš, plácám, plácám a tak mě napadá, že jsem zapomněl na to nejdůležitější. Na člověka (poníka, broníka, podle vkusu).
Vzhledem k tomu, že jsi pozorovatel Vesmíru, dá se říci, že Vesmír definuješ a interpretuješ. Zamysli se nad tím, jestli to, co pokládáš za Vesmír, náhodou jednoho dne nezmizí současně s tvojí smrtí. Víš jak... prostě svým zrozením jsi stvořil Vesmír a ten bude zničen tvojí smrtí.
Člověk (broník, poník) by se měl cítit bohem, protože to, co je za našimi smysly, je přece hranice našeho Vesmíru.
Hm, teď si připadám, jako bych prozradil tajemství života...

"Od těch dob, co sleduji seriály typu Dallas, Dynastie, Tak jde čas, připouštím, že by i vesmír mohl být nekonečný. "

Dneska na prima Zoom zrovna dávali dokument o tom, že náš vesmír je jen jeden z mnoha dalších vesmírů, které se mohou prolínat mezi sebou. Říkali tam taky, že pokud je takto spojeno celé společenstvo vesmírů, tak je opravdu nekonečné a defacto by mohly být v těch sektorech stejné svazky částic, jako jsme my. Tudíž na některém z těch dalších vesmírů může ve stejné době žít stejná bytost, jako já a i stejný život.
Bylo to hodně zajímavý, jak tam popisovali teorii plovoucího vesmíru, jakož to nějaká vzdouvající se plachta, která má své záhyby v podobě zakřivení vesmíru, dilatací času a podobně.

Mohli by to mít ve svém archivu, nebo by to mohli opakovat. Já stihl jen druhou polovinu.

Paralelní vesmíry jsou také zajímavá myšlenka.
Protože podle mě je možné i to, že v případě existence multiversa(teď se nebudu zajímat o to "kde" jsou uloženy ty vesmíry) by tam taky mohla být Země, ale ve vesmíru X tam třeba kvůli jinému "rozhodnutí" nebude život, ve vesmíru Y šlo všechno v pohodě ale třeba Hitler vyhrál válku a tak. Prostě že se tam akorát věci dějí jinak. Třeba tam je jinak vyvinutá rasa která vznikla z neandrtálců a Homo Sapiens vyhynul, a řeší tu samou myšlenku jako teď já. Ve vesmíru Z teď třeba obsazujeme Mars..prostě tak, podle mě je ta myšlenka z určitého hlediska možná.
(snad jsem to sepsal nějak srozumitelně)

Fast Bolt: Našel jsem ji. A dokonce i v našem

Blue Storm: to se mi nezdá, protože pokud jsou poníci schopni ze své hvězdy vidět mlhovinu, které připomíná koně, musí od ní ležet přibližně tak daleko, jako my, navíc stejným směrem

---

Fast Bolt: jj, to je myslím založeno na možnosti, že počet atomů ve vesmíru je nekonečný a tedy i počet možných stavů vesmíru je nekonečný.

---

Blue Storm: Něco podobného jsem kdysi viděl, ale bylo to myslím na ČT. Ale třeba je těch dokumentů víc. Každopádně i kdyby existovalo více vesmírů, stále máme problém s místem. Je možné, že "singularita" s více prostory se prostě chová jinak a defakto nezabírá žádný prostor, který bychom mohli "změřit" nebo vymezit, ale rozhodně to v mých očích nezyšuje pochopitelnost nekonečnosti prostoru (je fuk, jestli je vesmír nekonečný nebo jich je víc konečných, ať už se prolínají nebo ne - když nasypete zrníčka soli do plecehovky, taky můžete říct, že jí máte plnou vesmírů, jenže ta plechovka někde končí. Je samozřejmě umístěna v našem světě, který je v poměru k jednitlivým vesmírům "nekonečný", ale i on musí někde končit a pak budeme zase ve vesmíru mimo Zemi, a takhle můžeme jít do nekonečna).

---

Elevea: ano, můj problém nestojí na definici slova "vesmír". I když zatím beru "vesmír" jako to, co vidíme (14 miliard sv.let) a to co ještě nevidíme (možná až 60 miliard sv.let), pokud někdo prokáže, že existuje něco za vesmírem, jednoduše rozšířím pojem i na to. Každopádně pořád bude přetrvávat problém prostoru. Snad ještě horší než v čem se tohle všechno nachází (včetně více dimenzí, singularit a podobně) je to, z čeho a "kdy" to vůbec vzniklo (těžko se chápe, že prostě něco existuje věčně, vždy bylo a vždy bude). Vysvětlení zakroucenou osmičkou, tj. že se vše "pochybuje" v času po kružnici a "recykluje" nedává odpověď na to, co určtilo kolik energie a hmoty ve vesmíru bude, nebo jak se vytvořila ona singularita a podobné neřádctvo Teoreticky se dá napsat, že náš prostor je vytvořený "uměle" ze singularity, která dost možná žádný prostor nepotřebuje a prostě existuje, ale nedá se to pochopit, když berete všechno jen z pohledu 3D prostoru a času který běží od bodu T1 do bodu T2.

---

Na tom, že to, co vidím okolo, vlastně ani nemusí existovat (ála matrix), že si třeba teď možná píšu sám se sebou, není nic až tak zvláštního Ale i kdyby fyzicky nic neexistovalo a všehno bylo jen přestava mé entity, která je dost možná buď energie nebo ještě něco víc abstraktnějšího, nechápu (a dost možná to asi nechápe nikdo ve vesmíru) KDE a KDY vlastně jsme. A snad ještě horší, PROČ a JAK?

Proč? Odpověď je snadná: Protože máme v DNA naprogramováno množit se.
Jak? Na to musím odpovídat?