Jak by mohl mít velký objekt (superhvězda) tento posun daný součtem posunů jeho základních částic? Teoreicky min. posun je daný posunem jedné částice (pokud bych bral že tvar obalu např. atomu je dán tím, kde se zrovna nachází elektron), v praxi to bude někde mezi (jak napsáno, v důsledku toho, že se částice pohybují chaoticky - nejsou v mikrovlnce, nemají stejně orientované domény), ale i tak bude tak malý, že bude, jak bylo psáno, nezměřitelný. I kdyby tedy byla chyba měření hmotné hvězdy i několik kilometrů (jakože asi sotva), nepředpokládal bych, že ani ta nejhmotnější galaxie by udělala takový posun, že by si už dávno prošla velkým třeskem (opět, částice by musely mít offset stejným směrem neustále - což je ona zmiňovaná vnější síla - nedocházelo by pak ale k urychlování pohybu na rychlost blízkou nekonečnu/rychlosti světla a tím pádem i zániku objektu jako celku?).

Parametr k (záporné = otevřený vesmír) je ovlivněn kritickou hustotou hmoty, a měla by být 8x10^-30 g/cm3, což jak píšou je 5 atomů vodíku v kubíku. Nemůžu si pomoct, ale to je tak malá hustota, že bych byl opatrný v tom říct, že nikde ve vesmíru neexistuje (dostatečně velká, řádově miliardy sv.let) oblast, kde je průměrná hustota vyšší než tato kritická a tedy bude k>0.

Friedmanův model předpokládá, že se vesmír rozpíná ze stavu "nekonečná hustota, nulový objem" do stavu "maximální objem", a pak se zase smrští do "nulový objem".

"žádný tlak látky vyplňující uzavřený vesmír není schopen singulárním bodům a = 0 zabránit"

"Otevřený Friedmanův vesmír má tedy rovněž singularitu, avšak pouze jedinou - iniciální"

Vůbec celý ten předpoklad, že nastane tepelná smrt vesmíru v důsledku rozpínání pomocí temné energie má jednu krásnou vadu: musíte dokázat, že se vesmír může rozpínat do nekonečna. Ačkoliv nikdo zatím nedokázal, že se tak nemůže stát, naše znalosti nejsou dostatečné (stále nevíme, v čem je vesmír).

"Při zahrnutí nenulové kosmologické konstanty L se ve vesmíru objevuje navíc určitá přídavná síla (odpudivá pro L> 0 a přitažlivá při L< 0), která urychluje nebo zpomaluje rozšiřování nebo smršťování vesmíru. Tato síla nezávisí na hmotnosti a roste se vzdáleností. Z hlediska globální evoluce vesmíru má efektivní energie vakua, generovaná kosmologickým členem, důležitou vlastnost (odlišnou od látkové formy hmoty) - nezřeďuje se ani nezhušťuje při rozšiřováví či smršťování vesmíru, zachovává si konstantní hodnotu."

Hustota při vzniku vesmíru (10^-43 s) byla vyšší než 10^94 g/cm3 (pro srovnání, hustota vody je 10^-1 g/cm3 a rtuti 13^1 g/cm3). znamená, že částečně stabilní může být ještě objekt, který má hustotu o něco vyšší. Takhle hustý objekt ale bude mít rozhodně supergravitaci.

Trochu (vůbec) jsem nepochopil, jak z nehmotných částic (vektorové bosony - částice s nulovou klidovou hmotností) mohou vzniknout hmotné W a Z (vznikem Higgsova pole).

Vznik vesmíru - nepatrná kvantová porucha v dokonalé symetrii. Ano, i vznik hvězdy je dán tím, že do gravitačně vyváženého prachu plynu hodíte větší zrnko a nebo ho stlačíte. Ale to je podnět z vnějšku. Takže i signularita dostala podnět "z vnějšku"? Z jakého? Hmota a částice jsou fragmenty symetrie. Tzn. že vakkum je přirozené, res. rozdělilo "symetrii" na ostrůvky (částice), a díky tomu eexistuje hmota?

Higgsovo pole generuje kosmologickou konstantu (která byla na počátku mnohem vyšší než dnes) a ta způsobuje gravitační odpuzování a tedy inflační expanzi.

Inflace začala 10^-35 s po vzniku vesmíru (toto krátké odbobí, které bylo nutné pro rovnoměrné rozprostředí energie je podle mne tak malé, že ho lze snadno zanedbat, a vzít inflaci jako obyčejnou explozi) a trvala 10^-37 vteřiny (vesmír se za tu dobu zvětšil 10^29 krát (opět, i v běžném životě je exploze relativně rychlá záležitost, a pokud by ji nebrzdila jiná gravitace a hlavně odpor jiných částic, možná by se i ta chovala takto rychle).

Inflace má řešit i záhadu rovinnosti. Teď nevím, možná tuhle rovinnost chápu špatně jako to, že vesmír má podobu disku, ale když se podíváte na jakékoliv uskupení menších částic ve vesmíru, jako je například protoplyn, vždycky se zformuje do podoby disku (a začne rotovat), ať už mluvíme o vzniku sluneční soustavy a nebo spirálové galaxie.

Standardní komologický model se dá snadno napadnout i bez důkazů, protože vědci nedokázali, že závěry vyvozené z pozorovatelné oblasti vesmíru platí i v jeho zbytku (pouze to předpokládají).

"V důsledku prodloužené inflační fáze se vesmír stačil rozšířit podstatně více než v původním modelu; podle odhadů tato expanze činí zhruba e2000-krát, což odpovídá rozměrům vesmíru ~10^800cm. Celá viditelná část vesmíru by se pak nacházela hluboko uvnitř jediné "bubliny", takže bychom nemohli pozorovat žádné nehomogenity vznikající na rozhraní jednotlivých domén."

"Idea inflace na počátku vesmíru může mít různé varianty. Podle inflačního modelu bylo na počátku "falešné vakuum" s odpudivou gravitací, díky které se exponenciálně rozpínalo: čím více se vytvořilo prostoru s vakuem, tím více bylo energie, tím větší odpudivá gravitace a tím prudčeji vakuum expandovalo - stále rychleji a rychleji. Falešné vakuum však bylo nestabilní, jeho malé části se podle kvantových zákonitostí nahodile přeměňovaly na "pravé" vakuum, jako když se ve vařící kapalině tvoří bubliny páry. Tyto přechody z falešného vakua se projevily vznikem velmi zahřáté hmoty v bublinových vesmírech - spustily se žhavé "velké třesky" a následná expanze a ochlazování jednotlivých bublin-vesmírů. Podle této varianty inflačního modelu je náš vesmír jen jedním z mnoha dalších vesmírů, navždy oddělených stále narůstajícím objemem falešného vakua (srov. níže s obdobným důsledkem modelu tzv. chaotické inflace)."

"Další předností inflačního modelu je to, že umožňuje vysvětlit vznik zárodečných nehomogenit pro utváření kup galaxií."

Spíš bych se ptal, proč bych vůbec musel na začátku předpokládat, že byla energie/hmota všude rozprostřena stejně?

"V GUT tato podmínka není splněna - kvantové fluktuace při fázovém přechodu jsou zde příliš silné, amplituda fluktuací vychází asi o čtyři řády vyšší; místo galaxií by zde mohly vznikat jen obří černé díry."

Třeba právě ony obří černé díry v centrech galaxí nejsou pozůstatky prvních obřích hvězd, ale právě tyto prvotní černé díry. A jejich gravitace mohla pomoci s rychlejším formováním hvězd ve vesmíru ze zbytku částic (plynu). Ostatně, když si vezmete že průměrné stáří hvězdy našeho typu je 10 miliard let a vesmír je starý jen 14 miliard let, oněch prvních protohvězd, které žily statisíce nebo miliony let nemohlo vzniknout tolik, aby v generaci následující po nich (popř. v generaci třetí) už existovalo stomiliard krát stomiliard hvězd (počet galaxií krát počet hvězd v průměrně velké galaxii). Navíc, tyto protohvězdy musely být obrovské (Canis Majoris by asi proti nim byla trpaslík) - plynu měly dostatek a nikdo další jim ho nevysával - a tedy vysály asi mnohem větší oblasti vesmíru než běžná dnešní hvězda.

Vysvětlení přebytku hmoty nad antihmotou: nebo je teoreticky možné, že v námi pozorovatelné oblasti vesmíru zrovna existoval přebytek hmoty, takže znám zbyly jen baryony, a zbytek se přeměnilo na energii. Zatímco v dalších částech vesmíru desítky miliard sv. od nás mohlo být zase více antibaryonů.

"Při inflační expanzi vesmíru se nesmírně "nafouknou" kvantové fluktuace a dynamické nehomogenity gravitačních potenciálů by měly generovat i mohutné gravitační vlny... Tyto gravitační vlny... Během dlouhé expanze vesmíru, po 14 miliardách let, však natolik zeslábly, že jsou mimo jakoukoli možnost přímé detekce v dohledné budoucnosti."

A nebo vůbec neexistují.

"Představa spontánního kvantového vzniku vesmíru vede ještě k dalším zajímavým důsledkům. Dostatečně silné kvantové fluktuace podobné té, jež vedla ke vzniku "našeho" vesmíru, mohly totiž nezávisle nastat i jinde. Z prvotního vakua, které dalo vzniknout našemu světu, by se tak mohlo vynořit mnoho dalších vesmírů, každý se svými specifickými různými fyzikálními zákony. Vznikla by tak celá řada různých rozpínajících se "bublin" - řada nezávislých vesmírů"

"Podle některých unitárních teorií pole (rozebíraných v §B.6 "Sjednocování fundamentálních interakcí. Supergravitace. Superstruny.") mohou být v prostoročase dodatečné "extra-dimenze", které jsou pro nás skryté - jsou svinuty (zkompaktifikovány) do nepatrných sub-mikroskopických velikostí; v našem Vesmíru jsou rozvinuty 3 prostorové dimenze a 1 časová dimenze. Spolu s naším Vesmírem (makroskopicky 3+1-rozměrným) možná koexistují další "paralelní" vesmíry (s naším jen volně "ideově podobné") s jinými rozvinutými a zkompaktifikovanými dimenzemi."

"Pro nic takového žádné důkazy nejsou a možná ani nikdy nebudou... Tyto hypotetické další "vesmíry" jsou pro nás neviditelné a pravděpodobně nemohou mít žádný vliv na náš vesmír. Žádný experimentální test dostupný v jednom vesmíru nemůže odhalit existenci jiného vesmíru nebo jeho vlastnosti."

"I pokud by takové "vesmíry" existovaly, byly by mimo naše možnosti prostoročasového poznání - byly by pro nás asi principiálně nedostupné a nepozorovatelné. Určitá možnost nepřímého prokázání existence více vesmírů by snad mohla spočívat ve srážce našeho vesmíru s jiným vesmírem. Tato událost by zanechala stopy na jinak v průměru homogenní a izotropní distribuci hmoty a mohla by být pozorovatelná jako kruhový defekt v distribuci reliktního záření (zatím mimo možnosti současné detekční techniky)."

"Ve světle podobných koncepcí se ukazuje, že tradiční (a zdálo by se samozřejmý) kosmologický požadavek, aby se Vesmír jako celek během expanze stal homogenní a izotropní, není nutný - stačí, aby tyto vlastnosti vykazovaly jednotlivé "minivesmíry", nebo alespoň metagalaxie v níž žijeme."

Bingo! Moje teorice sice pracuje v klasickém 3+1 prostoru, ale alespoň jsem rád, že se našli lidé, kteří přemýšlejí podobně jako já

"V kvantové fyzice "nic" = "vakuum" znamená prostor, v němž neustále po kratičké okamžiky elementární částice začínají a končí svou existenci ve vakuových fluktuacích. V jakési "prostoročasové pěně", v reji vakuových fluktuací, nepřetržitě vznikají a zanikají maličké submikroskopické "vesmíry". Naprostá většina z těchto vznikajících "bublinkových" vesmírů vzápětí splaskne a zanikne, avšak podle zákonitostí kvantové pravděpodobnosti jednou za čas vznikne tak velká fluktuace, která je schopna dalšího vývoje - inflační expanze."

"Proč je vesmír ve velkých měřítcích tak dokonale homogenní a izotropní? Proč je průměrná hustota hmoty ve vesmíru tak blízká kritické hustotě? Proč v jinak homogenním rozložení hmoty ve vesmíru vznikly fluktuace se spektrem vhodným pro vznik pozorovaných galaxií?"

Na vhodně zvoleném obřím měřítku nebo po zprůměrování bude všechno vypadat jako homogenní.

"Podle inflačního modelu tedy struktura vesmíru není produktem počátečních podmínek, ale je výlučně důsledkem fundamentálních zákonů fyziky - zákonů gravitace a kvantové teorie pole."

"Přímo prozkoumat či ověřit tak hluboce "dějinami zasutou" událost... samozřejmě není možné. Každopádně se musíme spoléhat pouze na nepřímé důkazy či indicie:
* Plochost a homogenita vesmíru
To se opravdu pozoruje, je to však argument a posteriori, kvůli němuž byl inflační scénář vlastně vymyšlen..."

"určité konstantní faktory, které se nikdy nemění, jsou podle našich dosavadních poznatků vždy a všude ve vesmíru stejné"

Skutečně VŠUDE? I v černých dírách?

"hmotnost elektronu me= 9,10938.10-11 kg"

Vzhledem k tomu, že kg je dán hmotností určitého počtu atomů, pokud by se změnila hmotnost elektronu (byla by někde jiná) a vážili bychom ho technikou ze stejné hmoty, nepoznali bychom to.

"* Každá přírodní konstanta má pouze jednu logicky možnou hodnotu. Zatím se však nerýsuje žádná teorie, která by dovedla takové konkrétní hodnoty (nebo aspoň poměry hodnot) předpovědět a odvodit z "prvotních principů"...
* Hodnoty přírodních konstant jsou náhodné a ustavily se v důsledku bouřlivých procesů na počátku evoluce vesmíru. Pro jejich konkrétní hodnoty není žádné jiné vysvětlení, než antropické - že tvoří vzácnou kombinaci, která umožňuje takovou evoluci hmoty, která vyústí ve vznik myslícího života ve vesmíru"

"Námi pozorované přírodní zákony by byly pouze jakýmsi "jedním vydáním" či "místní realizací" obecných přírodních zákonů"

"Občas se diskutuje i o možné proměnnosti základních přírodních konstant v čase a příp. i v prostoru, v průběhu evoluce vesmíru"

"1. Jaký je původ prostoročasu a "vakua", jehož fluktuace následně vedly ke vzniku vesmíru?
2. Jaký je původ základních fyzikálních zákonů, podle nichž vznikl a vyvíjí se náš vesmír?"

Dotaz bokem: pokud běžný životní cyklus hvězdy dokáže vytvořit maximálně železo, a těžší prvky jako zlato vznikají až v supernovách, kde vznikly ještě mnohem těžší prvky (přirozeně)?

Řešit, že vesmír má nastavené konstanty, hmotnost, velikost, rychlost rozpínání zrovna tak, že v něm vznikl (inteligentní) život dost možná nemá smysl, a mohlo jít o obyčejnou náhodu. Nebo je vesmírů několik a my prostě žijeme v tom "správném".

Ještě štěstí, že se tam nepracuje s vyšším principem. Asi podobně, jako když někdo vylučuje vznik člověka evolucí, že to "někdo" musel vytvořit. Ač nejsem odpůrce myšlenky, že lidstvu bylo skutečně pomoženo z vnějšku (mnohé indicie by tomu nasvědčovali), autoři této konspirace jaksi zapomínají na fakt, že jejich "Bůh" by nejdřív musel stvořit sám sebe (pokud by nemohl vzniknout přirozenou cestou). "Vznik života je asi tak pravděpodobný, jako když se skládkou prožene tornádo a sestaví funkční Boing". No, a jak vidíte, zrovna v jednom takovém letíme.

Podmínky uvedené jako nutné pro vznik života již byly někdy částečně vyvráceny (např. kruhová dráha není nutná - planeta je sice většinu roku buď zmrzlá a nebo sežehnutá, ale hibernující organismy jsou běžné i na Zemi, a rovněž extrémofilové, kteří přežívají ve stovkách stupňů Celsia). Rovněž atmosféra Venuše začíná být kandidátem pro místo vhodné pro mikrobakteriální život (prakticky by se dalo s velkou jistou říct, že na vodních planetách, jako je u nás Neptun a Uran, jistě život existuje, ale vzhledem k tomu, že všechny těžší prvky, které by mohli využít jakožto civilizace, spadly do nitra planety, bude se jednat maximálně o složitější viry). I příliš hustá atmosféra není problém pro život, ale jistě by (s velkou gravitací) byla problém pro civilizaci (opuštění planety). Na druhou stranu je zárukou většího bezpečí (přes 100 km atmosféru by měl jistě problémy proletět i několika kilometrový asteroid, zatímco když do Země narazí 10 km šutr, jeho druhý konec bude ještě ve vesmíru). Magnetické pole planety - viz. Mars, který ho téměř nemá, ale mohl by podporovat život pod povrchem. Europa rovněž nemá ani atmosféru, ale má (na 99 tekutý Oceán a tedy možnost života (dokonce i složitého).

Možná důvod, proč je vesmír 4-rozměrný je ten samý, proč většina živočichů má jen 4 končetiny a 2 oči, i když by z hlediska přežití jistě bylo fajn 3. oko vzadu na hlavě nebo u ptáků další pár končetin sloužící jako ruce (nepočítáme pavouky). Zkrátka všechny ostatní kombinace buď nefungují a nebo v nich nevznikl život. Otázka je, jakou výhodu by měl např. živočich, který by vnímal 4.rozměrný prostor + čas.

"Pozorovatelná část vesmíru (naše metagalaxie) není totiž z fyzikálního hlediska natolik výlučná, aby musela být považována za jedinečnou."

"Inteligentní život (pozorovatel) musí vzniknout proto, aby dal vesmíru reálný smysl a reálnou existenci tím, že jej pozoruje (měří) a účastní se tak jeho evoluce".

"Kodaňská interpretace kvantové mechaniky, podle níž určitý stav fyzikálního systému vznikne až tím, že jej změříme. Obecně: Žádný jev není jevem, dokud není pozorován."

"Inteligentní pozorovatel je cílem, který dává smysl existenci vesmíru."

Mohl by vesmír být živoucí entitou, který evolucí směřuje k dokonalosti a složitějším formám? Podobně jako organický život? I když je "Finální antropický princip" z vědeckého hlediska nemysl, i vesmír jednou zemře (stejně jako živá forma).

Pokud každý atom (s ohledem na jeho vlastnosti) vytvoří svůj rezervní, přechodný prostor, pak objekt složený s více atomů (hvězda...) má i tento prostor větší, jako balík miliardy krabic slepených gravitací a/nebo jinými vazbami má větší celkový úložný prostor než jedna krabice.

K urychlování pohybu nedochází tak výrazně, protože přestože velká hvězda vytváří velký prostor s velkou energií a výrazným vektorem, energie jejího pohybu v přechodném prostoru je rozložena do její masivní hmoty a velké rozlohy, se kterou jako celkem v ''běžném prostoru'' tolik nepohne.