„A tyto hlasy, mluví k vám už dlouho?“
„Ani ne… No, jak se to vezme… Začalo to před rokem. Šel jsem ulicí, a najednou někdo vyšel zpoza rohu proti mně. A v ten okamžik jsem to slyšel. Hlas, jako kdybych měl někoho uvnitř ucha.“
„Mhm. A ten druhý?“
„Ten se přidal o půl roku později. To se první objevoval pravidelně, druhý ho začal doplňovat.“
„A co vám tyto hlasy říkají?“
„Já nevím. Ani si nejsem jistý, jestli mluví na mne.“
„Promiňte?“
„Mluví svahilsky… Nebo nevím, já ten jazyk neznám. A když se jich na něco zeptám, tak mě začnou okřikovat.“