“…that’s it!!” Twilight’s excited voice echoed in the dark library. Her mind-reader spell was ready for testing. She ran outside to the courtyards, grin on her face.
Focusing her powers, the air around her pulsed as she submerged to a nearby pegasus’s thoughts:
“…need to fly faster…weather shift deadline…Cloudsdale weekly race…oh hi Twilight!”
Twilight flinched and tried to refocus her magic, but the voice wouldn’t stop, more so other voices joined the whirr of thoughts.
“…she shouldn’t be doing…I would rather…are you okay, darling?”
“Nooooo!” Drowning in a tide of thoughts she ran to the castle, seeking her mentor’s aid.”

„Objednal jste si?“ Ženská postava se opatrně prosmýkla do místnosti.
„Ah, vítejte, prosím, přistupte blíž.“
Pokývla a několika kroky došla k muži sedícímu v polstrovaném křesle. Před ním stál stůl na němž byla položena pistole.
„K čemu to je?“ Nervózně ukázala na zbraň.
„Až pochopíte, uvidíte.“
Tázavě se na něj podívala.
„Pusťte se do práce...“
„Dobře.“ Žena obešla muže a zezadu mu přiložila konečky prstů na spánky. Zavřela oči, úpěnlivě se soustředila a prohmatávala ona místa. Náhle se rozechvěla a zbledla v obličeji. Popadla zbraň, přiložila ji k hlavě a stiskla spoušť.
Padla.
„Pochopila jste, ale střelila jste toho špatného...“

"Az uvidite, pochopite"

Chtěla toho nechat, opravdu. Jenže když tu schopnost v sobě probudíte, není cesty zpět. Zažít to znovu je prostě příliš lákavé, i když riskujete všechno. Policie nedávno zatkla a popravila několik lovců, kteří zjistili kódy k vládním databázím a pokusili se je prodat. Co můžou udělat jí, když bude číst myšlenky osobám na ulici a někdo na to přijde ? Nejspíš se dočká doživotního pobytu ve vládním zařízení, kde na ní vědci budou dělat pokusy.
Sára vyšla ven z domu, posadila se na autobusovou zastávku a zaměřila svě vědomí na staršího plešatého muže s novinami.

Byla poklidná noc. Hvězdy svítily a většina poníků spala. Princezna zavřela oči a vplula do říše snů svých poddaných. Měla to ráda. Bylo to příjemné. Vždy, když někomu pomohla vyřešit nějaký problém, jako by se i její starosti vypařily. Zaháněla noční můry a sama pak byla klidnější.
Její pozornost upoutal slabý záchvěv disharmonie. Sledovala stopu ke zdroji a plně se ponořila do neklidného snu.
„Ahoj Lyro.“
„Ahoj princezno. Už to mám! Vím, jak udělat portál do světa lidí!“
„Už zase? Spi sladce, drahá.“
Princezna zakouzlila, Lyra zapomněla a jen spokojeně objímala člověka.
„Dělám to pro Equestrii,“ zašeptala princezna a posmutněla.

Nejspíše jo, ale ona obecně tato situace je vcelku zvláštní. Nejdříve rozvedu obě věty:
1) 'Až uvidíte moje myšlenky, pochopíte, k čemu je ona zbraň.'
2) 'Až pochopíte moje myšlenky, uvidíte, k čemu je ona zbraň.'

Rozdíl mezi viděním a pochopením myšlenek je vcelku brutální. Lze to demonstrovat i v životě, zde sice nemáme schopnost číst druhým, co se děje v hlavě (což je na jednu stranu dobře, ale na druhou celkem škoda), ale i tak nám jsou myšlenky druhých ukazovány tím, že se o ně sami podělí - tohle je vidění myšlenky. Ovšem vidět myšlenku ještě neznamená, že jí plně rozumím. Proto jsem raději zvolil 'Až pochopíte', což nejspíše nedává moc smysl, ale pro příběh je to důležité. Onen muž nepotřebuje, aby si lovkyně myšlenek početla v jeho hlavě, on potřeboval, aby pochopila, proč si ji vlastně zavolal.

S oním 'uvidíte' to je trochu krkolomé, ale pro podobné otázky se jako odpověď používá.
"K čemu to je?" "Uvidíš."
Ano, přiznávám, že po této odpovědi většinou následuje ukázka, ale jaksi mě nenapadlo (a stále nenapadá), jak by se to dalo jednoslovně přeformulovat a ponechat tak důležitost onoho "Až pochopíš".

[spoiler: Tenhle krátký příběh by si obecně zasloužil více prostoru, tolik věcí tam je skryto.]

„Tak, je to tu – vlastní bydlení.“
Odložil jsem v předsíni zavazadla, sundal boty a přesunul se do obývací místnosti. Rozpřáhl jsem do vzduchu ruce a zatočil se. Užíval jsem si nabyté svobody. Byl to velký krok na cestě k samostatnosti – a seberealizace, to především. Sedl jsem si na podlahu, a užíval si onen moment, ale veškerá radost z nového bydlení se začala pomalu vytrácet. Vedlejší pokoj postrádal moji malou sestřičku, která si ode mě nechávala číst pohádky. V kuchyni nešlo slyšet matčino prozpěvování při vaření. V obýváku neseděl otec, který by komentoval nejnovější seriály.
Byl jsem sám.
„Nesnáším to tu...“

Apple Bloom was pacing nervously in a circle. “Sweetie, admit it finally. We screwed up! We are totally lost this time.”
Sweetie hung her head and sighed. “You’re right, we can’t just…ignore Scoot’s injuries.
“Right, so…I’ll go scout ahead, you take care of Scootaloo” Apple Bloom dashed through the unwelcoming woods.
She found it soon. A little old cottage with smoke coming out of its chimney. It was on a small clearing.
Apple Bloom gulped, but found courage and knocked on the door. When they finally opened, she froze in amazement. The stories were true, the tall bipedals were real.