Nikdo dovnitř nezavítal celá léta, okolí zarůstalo plevelem. A přeci se na příjezdové cestě ozvaly dvoje kroky, mladý pár se smíchem přelezl vysoký kamenný plot, poté zamířil ke hlavnímu vchodu. Tomáš vzal za mosné klepadlo ve tvaru dračí hlavy a třikrát zaklepal. ,,Vypadá to, že nikdo není doma aby nám otevřel, tak si holt musíme najít vlastní cestu'' řekl a pomocí trámu vysklil okno. Vstoupili dovnitř, před nimi se rozkládala dvě točitá schodiště. ,,Neměli bychom tady být, začínám mít divný pocit '' prohlásila Bára.
,,Neboj se, radši mi pomoz najít nějakou pohodlnou postel'' mrkl na ní. ,,KDO RUŠÍ MŮJ KLID''? ,,ZEMŘETE VETŘELCI"! pomyslel si dům. Krajinou se rozlehlo skřípění, střecha se zřítila.

Ztracená generace
Vysoká alicorní kobylka s bílou srstí a zrzavou hřívou postávala před malým hřbitovem. Bylo tam méně než sto hrobů, kolem sedmdesáti. Některé z nich byly už staré, ale všechny udržovala v dobrém stavu. Přečetla si název nejbližšího z nich. Psalo se na něm: Sparkler. Podívala se na jiný. Bylo na něm: Surprise. Na jednom viděla: Twilight Twinkle.
Konečně se podívala na řadu nejnovějších náhrobků. Přečetla si nápis na jednom z nich: Fluttershy. Na náhrobku hned vedle se psalo: Applejack. Takových tu bylo dokonce víc.
"No, čas pro další generaci..." povzdechla si Lauren a začala načrtávat na papír úplně nového poníka...

“Hey now, Apple Bloom!” Granny Smith shouted out of the window. “I told you to bring’em apples for bakin’ an hour ago!”
Apple Bloom was chattering with Sweetie and Scootaloo at the entrance gate.
“Right away, we’re on it!” she responded and the three galloped off, aiming for the clubhouse.
Stepping in, they were greeted by Applejack and her freezing stare.
“So that’s how you help the family, eh, Apple Bloom?” she started.
“Granny Smith says you’re the lost generation to the family. Better make up for it, little sister”
Apple Bloom’s eyes were suddenly flooded by tears of guilt.

“…remember Twilight, disturbing time is unthinkable. Never alter timeline in this world.” These words echoed in the princess’s head as she approached the Mirror. She returned back the Human History book and disappeared.
The Landsberg fortress was an awful place and it reminded Twilight of Tartarus. The new Mirror retained her pony shape, so she could use magic. Focusing her powers she warped right into the correct cell.
Its two inhabitants were looking at her in absolute confusion.
“Hi Adolf, hi Rudolf,” started Twilight, ignoring their unbelieving faces. “It’s time to put a little friendship in your book over there.”

Ahoj. Jak se máš?
Promiň, hloupá otázka, asi ne úplně nejlépe. Je to jen tím, že nevím, co ti psát.
Možná se divíš, kdo ti píše, a jak dopis doručil. Nesnaž se to pochopit, Pinkie sama to neumí vysvětlit, i když to umí udělat.
Jmenuji se Fluttershy. Ano, opravdu Fluttershy.
Každý tvor si zaslouží přítele. A odpuštění. Pravděpodobně už se nikdy neuvidíme, pravděpodobně časem zapomeneme. Přesto jsem se rozhodla tento dopis napsat.
Twilight by jistě nesouhlasila s tím, co dělám, a Discord by se smál, holky by nejspíš mrmlaly, ale já vím, proč tohle dělám.
Já, Fluttershy, ti odpouštím...


...Tireku.

Nervózně přecházel po obýváku. Už by tu měla být, co když se jí tady nebude líbit, co když ji nějak urazím… Znovu si přečetl dopis:

Drahý Romane, drahá Brilliant Sky,
Ráda bych vás navštívila tuto sobotu v 10 hodin. Jste zářným příkladem toho, jak spolu mohou lidé a poníci žít ve štěstí a harmonii.

Vaše princezna Celestie

Brilliant Sky tiše seděla a koukala do prázdna, když se ozval zvonek. „Jdu otevřít!“ vyhrknul Roman a už utíkal ke dveřím. Co řeknu? Vaše nejmajestátnější jasnosti… ne… Drahá princezno Celestie…
Byla krásnější, než čekal. Chvíle ticha. „Ahoj Tio,“ řekl nakonec a objal ji.

Unavený dorazím z práce domů a vím, že za necelých sedm hodin musím znova vstávat a jít tam, odkud jsem před chvíli přišel. Znova budu krmit ty hladové krky, kteří si říkají zákazníci, a budu se usmívat, ač bych jim mnohdy nejraději strčil ježka do krku.
Kdo ví, co za povedené lidičky zítra ráno potkám. Jenže nad tím už nechci teď zrovna přemýšlet. Spánek by mi mohl dodat potřebnou sílu do dalšího dne ale, ale… ne.
Mám toho všeho dost, a proto se rozhodnu udělat jediné, ač bych měl jít spát.
Zapnu notebook a League of lLegends.
Je čas zabíjet.