Spalující polední slunce vysávalo život z jinak rajského tropického ostrova i z 20ti usilovatelů o titul Mistr přežití…
„No tak týme! Zaberte nebo zase prohrajeme!“ řval Elf na modře ošátkované poníky funící přes překážkovou dráhu, zatímco vystrkával svoji spoluzávodnici k vrcholu lezecké stěny.
Gil, mokrý jak myš po nepodařeném přeskoku vodního příkopu, se vyčerpaně zadíval do vedlejší dráhy a po smutném zjištění, jaký má červená konkurence s niagrothským šéfkuchařem v čele náskok, vzdychl.
„Myslím, že dnes si na mé vysněné oplatce pochutná soupeř…“
„Koukej makat! Rýže došla, takže jestli prohrajeme, čeká nás místo sladkých pochutin akorát kaše z mořských řas!“

Twilight zamžourala do mikroskopu a jala se sledovat drama, odehrávající se v Petriho misce. Červeně obarvené buňky rychle likvidovaly ty modré a ještě rychleji se množily. Ani ne za pět vteřin byl obsah misky celý červený. Bylo to jasné – červená kultura byla smrtící. Požírala vše živé a rychle se množila. Magií uchopila brk a udělala pár výpočtů. Pokud by patogen unikl, zničil by život v Equestrii za...moment...28 dní. Polkla. Musím vzorek zničit. Uchopila magií misku, když se rozrazily dveře a v nich Pinkie.
„Nazdar!“
Twilight se lekla, přestala se soustředit a miska se rozbila o podlahu.
„No, nazdar...,“ vydechla Twilight.

„Říkáš, že se ti povedlo pokročit?“
„Však se podívej, jak se mi výcvik daří!“ prohlásila Lyra. Pak se otočila směrem ke kleci. „Zatni pěsti!“ A ukázala na postavu uvnitř klece. „Vidíš? Poslouchá mě na slovo!“
Bon-bon si prohlédla postavu a pak se odměřeně zahleděla na Lyru. „Zatnul je už v okamžiku, kdy jsi vešla do místnosti.“
„Ehh… No… Tak je to ještě lepší!“ Nasadila Lyra ten nejširší úsměv, co dokázala. „Jsme tak sladění, že dokážeme navzájem předvídat, co bude ten druhý chtít!“
Pod intenzivním pohledem své kamarádky ale dlouho nevydžela. „Tak dobrá, zítra ho vypustím zpět do divočiny,“ povzdechla si.

Všem čtyřem obyvatelům Billova domu se stávalo, že je nebo jejich kamarády někdo urážel.
"Vždyť Dreemurrová je vlastně jen malej zombík!"
"Nightmare Moon je dost béčkovej záporák."
"Bát se Ciphera?! Ha! Je to úplně bezmocný lůzr!"
"Vzhledem ke všem těm tajemstvím je Purple Guy úplně nepodstatnej!"
V takových chvílích Purple zatne pěsti.
Bill vycení zuby.
Moonyin roh zaplane modrou magií.
Chara vykouzlí z rukávu nůž.
"Vezmi to zpátky..."
"...jinak..."
"...si tě podám..."
"...tady a teď."
Často se navzájem léčí ze rvaček. Když se zeptají raněného, o co šlo, jsou všichni moc hrdí na to, aby řekli, že bránili své přátele.

Bylo už pozdě, my čtyři jsme byli jediní, kdo vydrželi v PizzaWorldu do večera. Měli jsme celou show pro sebe a patřičně jsme si ji užívali, dokud tedy nevypadla elektřina.
Teď se schovávám v nějakém kumbálu, protože roboti se zbláznili a jdou po nás.
"Jsi v pořádku?" ptá se kamarád, který mě drží okolo ramen.
"S tebou ano," uklidním se konečně.

"Eleno? Jsi tu někde?" ozval se najednou kamarádův hlas venku.
Stisk na mých ramenou najednou ztuhnul. "Obávám se, že tím naše malé rande končí."
A zmizel.

Dodnes nevím, kdo tam byl. Ale prý kdysi měli robota se simulací hlasů.

Seděl si poklidně v křesle a četl knihu při svitu lampy.
Najednou mu lampa zhasla.
S povzdechem knihu zavřel.
---
„A v této poslední demonstraci jste, vážení, mohli vidět, že subjekt nedočel ani první dvojstránku, než mu došla všechna uchovaná energie z demonstrace číslo tři.“
Mluvčí odhlédl od plátna, opřel se o katedru a zpříma se zahleděl do publika.
„Z ukázek je jasné, že výroba elektrické energie je náročná a neefektivní, její rozvod komplikovaný a nebezpečný, a možnosti uchovávání téměř nulové. Položme si tedy zásadní otázku: Má smysl do této kuriozity sypat bity, nebo raději zůstaneme u zavedené a ověřené magie?“