Moje člověnka pozorně poslouchala, když jsem jí vysvětloval náš vládní systém.
Dokončil jsem výklad. Chytila si bradu, spousta člověků to dělá, když přemýšlejí. "Takže někdo, kdo byl přistižen při vraždě, nemá právo na soud?"
"Ne."
"A je okamžitě potrestán popravením."
"Ano."
Přešla po mém stole a posadila na knihu třikrát tak velkou co ona. "A není to nespravedlivé? I obviněná osoba může mít obhajobu, proč zabila. Třeba sebeobrana."
"Máme rozdílnou představu spravedlnosti. Stejně tak je nespravedlivé nechat vraha žít, nemyslíš?"
"To tedy nemyslím. Každý má právo žít."
"Jako ty?" Jako otrok?
"Můj život taky není extra spravedlivý. Ale zlepšuje se."

Max se dal popsat jediným slovem. Byl prostě dokonalý.
Díky tomu, že se během roku vypracoval, se stal velitelem fotbalového týmu.
Ale to nebylo vše. Byl to i umělec. Cokoliv napsal na svůj blog, lidé to četli jako diví. A co teprve jeho překrásná hudba.
A navíc byl i sečtělí. A jeho rodiče byli multimiliardáři.
Tyhle vánoce budou dokonalé. Perfektní konec jejího roku kluků. Za dvanáct měsíců Jessica chodila s dvanácti a rozešla s jedenácti. On bude třešnička na tomhle dortu.
Max se k ním lehce naklonil, Jesicca už očekávala polibek…
"Rozcházím se s tebou." řekl prostě se zlomyslným úsměvem.

Vitalia zdálky pozorovala, jak Craftopolis pohlcují plameny. "No... to se zrovna stalo."
"Jo," přikývnul Darx vedle ní. Taky tam stála Adele a Limet, všichni se stejnými trochu vyjukanými výrazy.
"Hádám, že tam už kralovat nebudu."
"Spíš ne."
Posadila se do trávy. "Takže co teď?"
"Coby? Odvedeme tě do zámku a všechno se vrátí do normálu," usmála se Adele. "Tak ses té svobody dočkala."
Ale Vita se neusmála. "Já tam nechci. Nic tam není, jen prázdné pokoje a prázdnější tváře. Žádná rodina."
Darx se posadil vedle dívky a vzal ji okolo ramen. "Jestli chceš... přidej se k nám."
...
"To bych ráda."  

Ruch v baru se nápadně utlumil, jak se pozornost přesunula na nově příchozího.
„Copak tady pohledáváš, mladej?“
„Spravedlnost.“
„Tak to hodně štěstí. Tady najdeš tak akorát pravdu,“ ukázal jeden štamgast dozadu k vinným soudkům, pod kterými ležel teď už nevnímající pijan.
Mladík ale řečem nevěnoval pozornost. Přejel pohledem po místnosti a vydal se ke stolu s osamělým poníkem. Bez vyzvání si sedl a zahleděl se mu do tváře.
Pak sáhl pod svůj plášť.
„Za to, co jste udělal dědovi.“
Hodil na stůl měšec. Zevnitř zachrastila nemalá suma.
„A ještě vyřizuje, že jste zván na večeři, kdykoliv budete mít cestu okolo.“

Twilight nemohla uvěřit tomu, co čte. „Jste srdečně zváni na svatbu… Mého bratra?“
„Ty máš bratra?“ zajiskřily oči Rarity a přisedla si blíž, „jaktože jsme o něm doteď neslyšely?“
„Přesně z tohohle důvodu,“ zamračila se Twilight. „Slíbila jsem, že ho nebudu zmiňovat, protože nechtěl být zavalen v milostných psaníčkách.“
„A! A! Nemáš třeba i tajnou sestřičku? Kterou bys poznala třeba podle kávové skvrny velikosti gryfonského tolaru?“ vložila se do rozhovoru Pinkie.
„Hm, ne? Alespoň mi rodiče o žádné neříkali...“
„Počkat, počkat! Ty máš rodiče? Já si myslela, že jsi jen uměle vytvořený golem, jako tajný projekt Celestie!“
„Velmi směšné, Rainbow.“

Gem sledovala smutnýma uslzenýma očima oblohu z oken svého pokoje. Bydlela v nejvyšším patře jejich domu, takže měla občas pocit, že se mohla dotknout nebe. Přestože neměla křídla.
Ozvalo se slabé zaklepání.
"Zlatíčko?" řekla klisna na druhé straně dveří.
"Jdi pryč!" křikla Gem a rozzuřeně vychrlila malý plamínek.
"Cheerilee nám pověděla, co se ve škole stalo. Chceme jen vědět jestli jsi v pořádku." Řekl hlubší hlas.
Rohy dračího poníka se rozzářily a magie otevřela dveře bílému poníkovy a fialovému drakovi.
"Zase se mi posmívali. Říkali, že jsem příšera a…" Po tvářích jí stékaly slzy.
Utěšilo ji až pevné obětí jejích rodičů.

Do třídy se pomalu hrnuli studenti. Mezi posledními do třídy dorazil i Matt. Byl typickým hezounek, ale měl velkou slabost pro zvířata. Navíc byl vážně milý.
Pro tohle a mnohem více se do něj Mimi zamilovala. V aktovce skrývala dopis s jejími city.
Byla jimi tak zaslepená, že nevnímala Jessicu, sedící za ní.
Ten kluk patřil jí! Proto se pojistila. Milostný dopis nebyl tak milostný, jak si Mimi myslela. Zaměnit ho bylo snadné.
O polední pauze se Mimi rozhodla vyjevit své city.
Matt po přečtení dopisu řekl pouze: To má být pokus o vtip?
Jessica se ďábelsky usmála. Sabotáž proběhla úspěšně.

Moony se zamračila, když se už po čtvrté během jedné noci její noční můra v mysli nevinného dítka změnila v nejsladší sen. Tohle není náhoda, někdo jí sabotuje práci. Bude muset toho neřáda najít a polapit.
Rozmýšlela, o koho může jít. Trollestii už dlouho neviděla.
A pak ho v jednom snu zahlédla.
"Bill?" podivila se, ale pak se naštvala a praštila ho: "Co mi kazíš práci, mizero!"
Cipher couvnul a zahrozil pěstí: "To je pomsta!"
"...pomsta za co?"
"Za to, že mi kradeš sušenky! Nemysli si, že tě nevidím!"
"...ups?"
"Já ti dám! Pojď sem ať tě můžu zaškrtit!"
"Nikdyyyyy!"