Do Frančeskova salonu právě vstupovaly pravidelné zákaznice.
Mladý kadeřník je měl v oblibě. Každou středu se mohl těšit na historky, které si tyto dámy vyprávěly.
Tak například Paula, jejíž dcera se měla v dát za jakého-si “rádoby hudebníka”.
Nebo sousedé paní Isabeli, kteří se prý neustále hádají.
Dora pak nadhodí, jak to má ona stejně těžké a jak je její manžel občas pěkný ňouma.
Frančesko je celou doby potichu poslouchá a věnuje se jim s potřebnou pečlivostí.
Nezasvěcenému divákovi by to mohlo jenom jako klevety, ale kadeřník věděl své.
Trojice dam chodila pravidelně každou středu, neboť jindy se sejít nemohla.

Bruslařka chystala svou show. Připravovala se na ni takovou dobu, chtěla aby byla dokonalá.
A konečně nadešel čas, “jeviště” čekalo.
Vylezla a začala kroužit. Každá z jejích otáček byla přesně promyšlená a dala do toho svou maximální snahu.
Podklad byl neobyčejně klidný, přesně se k této příležitosti hodil.
A pak náhle, cosi obrovského přilétlo a ona pocítila kolaps. Zděšeně zmizela….
Malý Péťa se natáhl, aby hodil do rybníka další kamínek, ale pak si to rozmyslel.
Ten zvláštní brouček, který na vodě předtím běhal, už zmizel.
Když se na něj pak večer zeptal své maminky, řekla mu, že se jmenuje bruslařka.

Black Cloud vykoukl ze svého úkrytu mezi smetáky v kumbálu. Sprinkle měla dorazit brzy. Musela to stihnout, než loď přirazí ke břehu.
Cloud se na loď dostal na černo. Ikdyž, “loď” je silné slovo. Spíše výletní parník. Byl však brzy nalezen. Obával se trestu, ale protože se jednalo o luxusnější parník, u kterého nebylo personálu nikdy dost a se zapojil. Bez výplaty a bez možnosti odejít.
Pak se však objevila Sprinkle Shine. Mladá a lehce naivní dcerunka někoho z pasažérů.
Cloud, který si ihned všiml, že pro něj klisnička zakoukala, vytušil příležitost.
Ona pro něj přestavovala jedinou propustku na břeh.

Frederik se podíval na nádobu a v jeho očích se zračilo nadšení smíšené se vzrušením. Skoro až nábožně se dotkl skla, které ho oddělovalo od obsahu v nádobě. Popadl hadr a začal leštit sklo. Už po páté v tom dni.
Vivien při pohledu na něj jen zavrtěla hlavou.
“Nepřeháníš to trochu? Jako, pořád jsem překvapená, že nám vláda dala peníze na tohle.”
“Je to výzkum? Je. A nemysli si, tihle jednou změní svět. Tenhle mrňous je první krůček.”
Opět se zadíval na tvorečka, který se vznášel v kapalině. Připomínal přerostlou, oranžovou ještěrku. Spal, ještě nebyl připraven na vnější svět.
Zatím.

Teiglin nervózně přecházela pokojem.
"Tento den se zapíše do kroniky jako ten nejšílenější z celé historie..."
Glangil si ironicky odkašlal.
Vládkyně ho oplátkou zpražila pohledem.
"Pochybuji, že ho kdy nějaký předčí. Malé pískle všechny začaruje v kopytnatce, následně nás div nerozcupují stvůry z klestí a nakonec se tu objeví draci, pro jejichž získání Nepřítel udělá cokoli. Ještěže už tento den končí..." Alicornka se vyčerpaně sesula na lehátko.
"Být poníkem není zase taková katastrofa," zašklíbil se Gil spokojený s práceneschopnými kopyty.
Do dveří náhle vtrhl očmouzený zadýchaný poník.
"Má paní! Jedna z kuchařek objevila svůj...talent." Polkl. "Kuchyň je na popel..."