"Lidi?"
Purple Guy, Nightmare Moon a Bill se podívali na Charu, která ležela na gauči před televizí a zírala do stropu.
"Napadá vás někdy, jestli někdy budeme svobodný?"
"Jak jako svobodný?" zeptala se Moony.
"Já si připadám poměrně svobodně," uznal Bill.
Chara zavrtěla hlavou. "Myslím, že bychom dostali, co chcem. Vládu nad světem, and vesmírem, pomstu a tak. Chápete?"
"Jo ták, mluvíš o canonu, ne o headcanonu," uvědomil si Purple. "No... bylo by to hezký."
"Bylo by to perfektní."
"Zní to jako sen."
"Jo," přikývla dívka.

...

"Ale hej, když nic jinýho, s váma je mi o moc líp."
"Pravda pravdoucí."

Krajina byla jen otevřenou cestou. Nekonečnou cestou zalitou sluncem a vábící ho k letu.
Sledoval jeho bratry a sestry, jak na sebe vesele švitořili a proháněli se po obloze. Věřil, že by ho přijali k sobě, že by zahrnuli náklonností.
Kdyby tak mohl jen na několik momentů roztáhnout svobodně křídla a vzlétnout!
Proč by vlastně nemohl? Vždy mávat perutěmi dokáže také.
Máchaje svými pery, s nadějí zkusil zavolat na své bratry a sestry.
A najednou… všechno zhaslo.

Fluttershy si povzdechla. Nechtěla klec zakrývat, ale rvalo jí ti to srdce, slyšet jeho nářek.
Svou svobodu dostane, až se mu křídlo zahojí.

Je to tak, své znaménko jsem doteď neobjevil.
Jakže je to v mém věku možné? No, posaťde se blíž, a porozně vyslechněte mé varování.
To jsem tenkrát podlehl řečem magora, který znaménka zatracoval jako otroctví a ztrátu svobodné volby.
Až později jsem zjistil, že je to přesně naopak. Bez znaménka jste pro každého vyvrhel. Spodina. Mají vás za skoro nesvéprávného. Jako práci vám dohodí akorát tahání. Taháte vozíky plné hlíny. Odpadků. Hnojiva.
Už dávno jsem prohlédl. Snažím se dohnat ztracený čas a své znaménko získat, když zrovna netahám. Jednou se z tohoto začarovaného kruhu vymanit musím, jakože se Drožka jmenuju!

Den teprve začínal.
Saber ospale pootevřela oči a uvítalo ji ranní světlo prosvítající oknem do kajuty. Usmála se, když na matraci naproti viděla stále dřímající Secret.
Venku ji přivítala vůně moře a kormidlující Shadow s Artisem.
Tehdy ranní klid skončil.
"Áááh! Pomoc! Atentát! ATENTÁÁÁT!"
Všichni byli ihned na nohou a panicky vrazili do kajuty, z níž šel křik.
Uviděli Coral, která si s hrůzou prohlížela svůj obličej v zrcadle. "Mám kruhy pod očima! Je ze mě nestvůra!" A rozplakala se.
Všichni se na ni chvíli zmateně dívali, potom Saber práskla dveřmi a odešla. "Jednou tuhle posádku povraždím, fakt že jo..."

“Madam, přejdeme teď k onomu dni, dobře? Jestli se na to necítíte, můžu ještě počkat, ale interview s vámi byla našimi čtenáři nejčtenější informace.”
“Ale jistě, vždyť se tu jenom bavíme o vraždě mého manžela. Konec konců se to stalo už před dvěma měsíci.”
“Omlouvám se, jestli jsem vyzněl drze.”
“To máte v popisu práce, ne?
Ta celá věc je stále trochu moc živá. Přestože byl konec listopadu, v Dallasu bylo stále příjemné teplo. Už ne letišti ho vítali lidé, John byl ve velké oblibě.
Koho by napadlo, že jen o několik málo hodin později v tom autě uslyším výstřel.”

„Musíme se jí zbavit, uzurpuje si stále více moci,“ přítomné klisny mlčky pokyvovaly hlavami, zatímco Twilight pokračovala, „je ovšem nutné, abychom držely při sobě. Jdete do toho se mnou?“
„Jdeme do toho s tebou!“ Odpověděly sborově po chvíli ticha.

Odpoledne scházela Celestia po schodišti z paláce, když k ní přistoupila Twilight a trefila jí do krku.
„Co to děláš, Twilight?“ Zeptala se princezna rozzlobeně.
„Pomocte mi!“ Vykřikla Twilight vyděšeně. V tu chvíli spiklenkyně obklopily Celestii a každá jí zasáhla.
„I ty, sestro?“ Zeptala se Celestia nevěřícně, vzápětí se sesunula na schodiště. Později na jejím těle napočítali třiadvacet zásahů šlehačkovými cupcaky….