Smuteční průvod se táhl pomaleji než normálně. Až na jeho otce celá jeho rodina brečela.
Fire Storm vzpomínal na rozhovor se svým synem. Varoval ho, že ta válka je nesmyslná, že v ní akorát zbytečně umře. Ale Steel Storm si stál za svým. 
„Musím chránit Equestrii!“ Mladíkova poslední slova mu zněla v hlavě. Blbec… kdy by mě poslechl…
Otec se ale nemohl ubránit pocitu, že toho mohl udělat víc. Třeba kdyby neměl zraněné kopyto, mohl by být v boji s ním. Ochránit ho. Bohužel na to bylo již pozdě. Teď byl jeho synáček jen další padlý voják za svou vlast.

 „NE!“ vyjekla zoufale, jakmile z dálky spatřila, že stráž zatarasila její dům. Většina jejího lupu byla tam, sice bedlivě schován, ale každý s motivací by ho dokázal najít. A ta motivace měla hodnotu dvaceti miliónů. 

 Musím utéct. Canterlot pro ni už nebyl bezpečný. Všude ji budou hledat. Na kopytě se otočila a kvapným krokem se oddalovala od svého domova, skrze temné uličky, které skrývaly její tvář.
 Možná nějaký venkov? Bude ráda, když nebude muset zmizet na nějaký čas z Equestrie. 
Hlavou ji proběhla myšlenka. Co Sapphire? Zatknuli ho?  Ikdyž měla k němu city, svoboda ji byla přednější. On to přežije.

Vojáci v táboře brblali. Den se dávno změnil v noc a oni po celodenním cvičení měli hlad. Zpráva od kuchaře, že zásoby právě dorazily a on se hned nad ránem pustí do vaření, jelikož jde právě spát, celou situaci ještě zhoršila.
Velitel došel mezi ně a snažil se situaci uklidnit. "Musíte být stateční, být válka, mohlo by to býti ještě horší!" pronesl velitel k mužstvu.
V tu chvíli se mihl ve stínu vozů nováček a mířil ke stanům.
"Podívejte na toho nováčka! Jak to hrdě nese! To je vzorný voják!"
V ten okamžik vojáčkovi vypadl z pod kabátu bochník sýra.

„Sakra, tohle neudržíme! Roto, ústup!“  vykřikl nadporučík a zapískal na svou píšťalu.
Ve zmatku boje ho bylo sotva slyšet. Výstřely z pušek a děl byly ohlušující a kouř z nich stěžoval schopnost trefit se. Hlína a kulky létaly všude okolo.
Četař družstva bránící levé křídlo se na to zvedl a běžel k veliteli. „Pane, musíme to vydržet! Máme rozkazy!“
„Teď ale rozhoduji já četaři! Já velím ústup!“
„Nemůžeme to tu opustit! Za námi už je jen jedna obranná linie! Já a mí muži tu zůstaneme!“ prohlásil četař.
Pohled velitele mluvil jasně. Před jistou smrtí stál tváří v tvář, ale mohl jen utéct. Obrátil se zády a naposledy vykřikl „Ústu-!“

Můj první drabble, tématu jsem se prostě ještě musel chytil 

“Teď mě pozorně poslouchejte!” oslovila svoji posádku. “Přepadení banky je o trochu víc riskantní než přepadení lodi a málokdo z nás s tím má zkušenosti. Proto budete postupovat přesně podle plánu, který vám teď vysvětlím.”
“Určitě je tohle dobrý nápad?” ozval se její důstojník, Marcus. “Možná že výletní loď by byla-“
“Mlčet a poslouchat!!”
—
Vítězoslavně vrazili do prázdné budovy a vrhli se k pokladnám, když v tom se jim do cesty postavil lovec odměn Midnight Hunter a jeho dva partneři. Celá posádka zděšeně zabrzdila.
“Skvěle, kapitánko,” ucedil sarkasticky Marcus. “Co uděláme teď?”
“Teď?” Secret se na něj podívala. “Teď utíkáme.”

"Musíš se s tím tak babrat?" řekl nervózně Shadow a rozhlížel se kolem sebe.
"Mé dílo musí být dokonalé!" odvětil Dante. S vyplazeným jazykem dodělával poslední čáry malby na zdi.
"Dělej než nás někdo chytne a bude průšvih!"
"Umění chce čas Shadowe, přeci jen tohle není obyčejná malůvka," opáčil klidně Dante. "Hotovo, a teď rychle pryč!" řekl a otřel si kopýtka, než zmizel i s kumpánem ztemělými uličkami.
Nocí se z dáli nesl zvuk pádících kopyt.
"Rychle tudy!"zazněl rozkaz klisny vedoucí skupinu. Další ticho noci přerušil zvuk těl narážejících do zdi. 
"Kterej pitomec to namaloval? Mohlo nás to zabít!"