Nakonec se ve stodole sešli všichni. Byla tu štíhlá Quicksilver, která se dokázala poskládat do běžného kufru. Byl tu Thunder, nerychlejší pegas široko daleko. Byli tu i jednorožka Miracle a její parťák, obrovitý hřebec jménem Soft. A já.
“Co je to tentokrát?”
“Jo, hoříme zvědavostí!”
Přistoupil jsem k tabuli a strhl z ní špinavou plachtu. Zavládlo ticho, všichni zírali střídavě na tabuli a na sebe navzájem. A nakonec na mě.
“Ty ses musel zbláznit!”
“Vždyť… je to nemožné!”
Usmál jsem se.
“Nemožné. A proto jsem zavolal vás. My to dokážeme. Ukradneme je z Canterlotu, přímo Celestii pod zadkem. Mám plán…”