14.09.2015, 18:49
Druhá půlka páté sezóny je tu a hned se silnou epizodou tématicky i jinak přímo navazující na jednu z nejlepších MLP epizod, Suited for Success!
Tato epizoda znovu komentuje aspekt života kreativce. V SfS nám bylo představeno pět archetypů zákazníků a jak se s nimi vyrovnat, a Canterlot Boutique navazuje střetem umělce a byznysu. Tento střet vychází ze základní teze, kterou je dobré mít probranou při práci na nějakém snu - z definice úspěchu.
Zatímco pro Sassy Saddles byl úspěch, když butik vydělal co nejvíc peněz a znalo ho co nejvíc poníků, pro Rarity je úspěch radost z kreativity sdílená s poníky jedoucími na stejné vlně.
Zajímalo by mě, jak vypadaly předchozí úspěšné butiky Sassy Saddles, protože její plán počítal s velkým řetězcem, dodávajícím masám. A s tím v ruku v ruce jde i to, že čím více poníků se kreativec snaží zasáhout, tím více se musí přibližovat průměrnému vkusu. Pokud si za příklad vezmeme jinou značku Hasbra, Transformers, tak její filmy míří na vkus úplně každého. Nelze se pak divit, že kritici a geekové, tedy nadšenci s vkusem jasně definovaným, takovým vlažným koncem v podstatě ničeho zvětšiny pohrdnou, zatímco se na ně hrnou lidé s vkusem nevyhraněným, avšak vědíc přesně, co od díla očekávat.
Jak bylo vidět na reakci zákaznice, poníci často nenakupují něco, co je nové, originální a odvážné (a tedy má hodnotu pro umělce a kritiky, přicházející do kontaktu s tunami umění každý den), nýbrž něco, co je známé a bezpečné, a tudíž se za to nestydí utratit peníze.
Ápropos, peníze. Stejně jako v SfS je i zde o penězích jediná zmínka. Což je dle mého moudré rozhodnutí - MLP ekonomika je trestuhodně nerozvedená, ale zároveň Amy Keating Rogers ukazuje, že na tak důležitý aspekt nezapomíná. Cesta, kterou si Rarity (jejím typickým stylem plným přílišného dramatu) vybrala znamená, že si její módu bude moci dovolit pouze někdo, kdo se o módu opravdu zajímá. Cena je totiž také jednou z mála možností, jak regulovat poptávku (počet poníků ochotných za její dílo zaplatit) tak, aby jako jediný dodavatel vlastního salonu zvládla ukočírovat nabídku (množství šatů, které dokáže ušít a zároveň stíhat všechny její návštěvy Ponyvillských lázní). Což je naprosto v pořádku. Její cíl totiž nebyl, aby si dobré oblečení mohlo dovolit co nejvíce poníků, nýbrž aby tvořila na míru individuálním potřebám (které už se naučila zvládat v SfS).
Pokud by si se Sassy Saddles sedla a probrala její byznys plán, nejspíš by zjistila, že s ním zažije úspěch, avšak jiný, než jaký by byl ten její. Rarity by totiž nemohla být bohatá rentiérka, žijící z výnosů její dokonale nastavené firmy. Rarity je umělkyně, a její potřeba tvořit je nevyčerpatelná.
Pokud bych to měl přiblížit na příkladu z brony fandomu, stačí se podívat na merch. Byznys přístup Sassy Saddles představuje merch Hasbra. Ten je z velké části vyráběný podle průzkumů zjišťujících průměr vkusu co nejvíce rodičů a dětí, kteří si vybírají dost povrchně. Je vyrobený v takovém množství, že jeho cena je nasazená na hranici akceptovatelnou většinou cílové skupiny, dostávajíc tak merch do všech koutů světa.
Na druhé straně je Raritin přístup, projevující se na merchi, který si můžete koupit od kreativců ve fandomu, zejména na conech. Ten se trefuje do vyhraněného vkusu znalců materiálu, často se přizpůsobuje či tvoří na objednávku. Každý, kdo kdy byl na zahraničním conu jinde než v Polsku ví, kolik tento přístup ve výsledku stojí. Stejně tak většina z těchto výrobců (kromě plackařů, kteři se často blíží prvnímu přístupu) netvoří sériově ve velkém. Odhlédneme-li od autorských práv, je nám jasné, proč tomu tak je - vždyť by to na con ani neměli jak odvézt. Navíc, lidé, kteří tvořenému materiálu nerozuměli, by ho ani nekupovali.
Rarity je tedy spíš Beáta Rajská než Amancio Ortega.
Tato epizoda znovu komentuje aspekt života kreativce. V SfS nám bylo představeno pět archetypů zákazníků a jak se s nimi vyrovnat, a Canterlot Boutique navazuje střetem umělce a byznysu. Tento střet vychází ze základní teze, kterou je dobré mít probranou při práci na nějakém snu - z definice úspěchu.
Zatímco pro Sassy Saddles byl úspěch, když butik vydělal co nejvíc peněz a znalo ho co nejvíc poníků, pro Rarity je úspěch radost z kreativity sdílená s poníky jedoucími na stejné vlně.
Zajímalo by mě, jak vypadaly předchozí úspěšné butiky Sassy Saddles, protože její plán počítal s velkým řetězcem, dodávajícím masám. A s tím v ruku v ruce jde i to, že čím více poníků se kreativec snaží zasáhout, tím více se musí přibližovat průměrnému vkusu. Pokud si za příklad vezmeme jinou značku Hasbra, Transformers, tak její filmy míří na vkus úplně každého. Nelze se pak divit, že kritici a geekové, tedy nadšenci s vkusem jasně definovaným, takovým vlažným koncem v podstatě ničeho zvětšiny pohrdnou, zatímco se na ně hrnou lidé s vkusem nevyhraněným, avšak vědíc přesně, co od díla očekávat.
Jak bylo vidět na reakci zákaznice, poníci často nenakupují něco, co je nové, originální a odvážné (a tedy má hodnotu pro umělce a kritiky, přicházející do kontaktu s tunami umění každý den), nýbrž něco, co je známé a bezpečné, a tudíž se za to nestydí utratit peníze.
Ápropos, peníze. Stejně jako v SfS je i zde o penězích jediná zmínka. Což je dle mého moudré rozhodnutí - MLP ekonomika je trestuhodně nerozvedená, ale zároveň Amy Keating Rogers ukazuje, že na tak důležitý aspekt nezapomíná. Cesta, kterou si Rarity (jejím typickým stylem plným přílišného dramatu) vybrala znamená, že si její módu bude moci dovolit pouze někdo, kdo se o módu opravdu zajímá. Cena je totiž také jednou z mála možností, jak regulovat poptávku (počet poníků ochotných za její dílo zaplatit) tak, aby jako jediný dodavatel vlastního salonu zvládla ukočírovat nabídku (množství šatů, které dokáže ušít a zároveň stíhat všechny její návštěvy Ponyvillských lázní). Což je naprosto v pořádku. Její cíl totiž nebyl, aby si dobré oblečení mohlo dovolit co nejvíce poníků, nýbrž aby tvořila na míru individuálním potřebám (které už se naučila zvládat v SfS).
Pokud by si se Sassy Saddles sedla a probrala její byznys plán, nejspíš by zjistila, že s ním zažije úspěch, avšak jiný, než jaký by byl ten její. Rarity by totiž nemohla být bohatá rentiérka, žijící z výnosů její dokonale nastavené firmy. Rarity je umělkyně, a její potřeba tvořit je nevyčerpatelná.
Pokud bych to měl přiblížit na příkladu z brony fandomu, stačí se podívat na merch. Byznys přístup Sassy Saddles představuje merch Hasbra. Ten je z velké části vyráběný podle průzkumů zjišťujících průměr vkusu co nejvíce rodičů a dětí, kteří si vybírají dost povrchně. Je vyrobený v takovém množství, že jeho cena je nasazená na hranici akceptovatelnou většinou cílové skupiny, dostávajíc tak merch do všech koutů světa.
Na druhé straně je Raritin přístup, projevující se na merchi, který si můžete koupit od kreativců ve fandomu, zejména na conech. Ten se trefuje do vyhraněného vkusu znalců materiálu, často se přizpůsobuje či tvoří na objednávku. Každý, kdo kdy byl na zahraničním conu jinde než v Polsku ví, kolik tento přístup ve výsledku stojí. Stejně tak většina z těchto výrobců (kromě plackařů, kteři se často blíží prvnímu přístupu) netvoří sériově ve velkém. Odhlédneme-li od autorských práv, je nám jasné, proč tomu tak je - vždyť by to na con ani neměli jak odvézt. Navíc, lidé, kteří tvořenému materiálu nerozuměli, by ho ani nekupovali.
Rarity je tedy spíš Beáta Rajská než Amancio Ortega.
Love and Tolerate není hloupost.
723462958
vanamartincz@gmail.com
723462958
vanamartincz@gmail.com