Link: https://yadi.sk/i/3UFUXI7jsO40kw

O této epizodě jsem tedy musel přemýšlet dlouho.

Jakmile je totiž někde centrem pozornosti Pinkie Pie, mám už vsugerované, že to bude snaha jen o nějakou praštěnou vtipnost. A když je to ještě spojené s Cheezem, tedy další postavou, ke které jsem zrovna moc nepřirostl, co od toho čekat?



Smysl života? Životní cíl? Tedy "účel"?


No, pan Smith si o tom myslí své, ale i tak je dobré si nějak užít i tu samotnou cestu před tím. A není vlastně i to morální poučení? Smyslem života není hledat smysl života, ale prožít ho


Je možné, že tento díl je tak trochu svázaný s epizodou předchozí. Tím nemyslím postavy, ale téma, ve stylu že jedna je Před/Během a druhá Po klíčovém rozhodnutí (prozření).


Princezny si jen uvědomily, že by možná chtěly v životě dosáhnou něčeho "víc" (spíš "jiného"), zatímco Pinkie teprve přemýšlela, jestli má vůbec její život nějaký "smysl", lépe řečeno cíl.

Všechny její kamarádky dosáhly nějakých úspěchů, ale co ona?

Existuje samozřejmě ono ohrané "někdy se sama cesta stane životním cílem", ale je to pravda.

Nemusíte nikdy dosáhnout žádného "vrcholu", nebo uznání od ostatních, stačí mít tedy jen šťastný život. A ten může spočívat prostě v tom, že budete dělat to, co vás baví. Můžete mít cíl, ale nemusíte. Některé věci ani cíl nemají. Cílem "bavit ostatní" (přinášet jim radost) nemusí být nějaká kvóta, kolik lidí musíte za život rozesmát

Stejně tak se můžete učit malovat nebo cokoliv jiného. Vlastně samo učení může být cílem. Poznáváte nové věci a místa, učíte se nové dovednosti, byť s nimi třeba nikdy ve světě neprorazíte. Důležité je, abyste sami postupě rostli.

Navíc, problémem konkrétního cíle je, že jakmile jej dosáhnete, musíte najít jiný, jinak můžete získat časem pocit prázdnoty (např. když vám vyletí děti z hnízda, a nebo odejdete do důchodu a vy najednou nevíte, co se životem).


Naproti tomu Cheeze spíš aspiruje na syndrom vyhoření (byť ten poslední podstavec by na něj taky seděl).

Stále defakto dělá to, co ho baví (nebo by mělo), dokonce dělá to, co chtěl. Ale přesto ho to vlastně nudí, resp. mu to už nepřináší radost. Stala se z toho rutina. Nemá zpětnou vazbu. Stal se z něj stroj, a další věci.

Všichni to známe asi dost dobře. Nejhorší je, když z tohoto stavu nenajdeme východisko. Pak se nám věc, po které jsme toužili, dokáže i dost znechutit (já to znám co se týče práce v kanceláři na počítači ).

Někdy pomůže prostě změnit "obor", podívat se na věc z jiných pohledů, či si udělat na chvíli "volno" a provětrat si hlavu.

Cheez se tzv. vrátil ke kořenům.

Pro některé je to prototyp "zhýralého miliardáře", který už neví, co by, ale co jsem tak četl, spousta majitelů velkých firem čelila podobným problémům, kdy vlastně vyšplhali na vrchol, a z letargie je pak probudilo až, když se vrátili o trochu zpět (někdy až na úplný začátek).

A Cheez se vlastně zachoval podobě. Své impérium svým způsobem "prodal", a tím se osvobodil od nějakého "cíle"




Opět, navzdory předpokladům epizoda celkem překvapila. Je vidět, že se poníci skutečně zlepšují (pro mne to zlepšení začalo ve 4. sezóně a od 7. je dost rapidní).


Pinkie a Cheez si ale něčím podobným už dřív prošli. Při svém prvním setkání, kdy Pinkie došlo, že nejde o to, aby byla nejlepší bavič, ale aby přinášela radost, protože jinak byla sama nešťastná.

Pokud se třeba těšíte, jak budete štatní, až něčeho dosáhnete, možná je tento přístup vadný.

Buďte spíš štatní při čemkoliv, kdy se o to "něco" budete zatím jen pokoušet. Radujte se z každého pokroku, který uděláte. Případně i z každé chyby, ze které se můžete poučit. Pak nebudete žádnou cílovou metu, zvlášť vytvořenou například jako "pokoření soupeře" (porovnání s ostatními), potřebovat

A třeba vás ani pak nebude mrzet, když svého cíle nikdy nedosáhnete (nedokončené projekty), protože se směr ubírání vaší cesty změnil zcela jinam (hlavní je, jestli jste se při snaze něco dokončit naučili - pak není důležité, jestli se dokončení povedlo či ne).

Ostatně, co je často zábavnější? Sama hra a nebo projetí cílem/výhra nad závěrečným bossem?