Link: https://yadi.sk/i/WNz80A69OTrSJA

Prekvapive velmi zabavna epizode, kterou jsem si uzil i pres burn out, ac je to teprv 2. epizoda napsana Britanny Jo Flores, tak je velmi cerstva, zabavna a skoda, ze nenapsala toho vice krom tehle a Once Upon a Zeppelin.

Ta epizoda byla super sranda   ...dost mi připomínala Lesson Zero

Nedávno zveřejněné upoutávky na nový seriál MLP Life nabízí "konspirační teorii", že tvůrci okopčili MOV sérii. Já mám po shlédnutí této epizody lepší

Tvůrci se podívali na MOV sérii, pak si vzpomněli na epizodu Lesson Zero, a řekli si, že když už seriál končí, tak vytáhnou z Flashe co se dá

Nutno říci, že co se týče Twilight, se jim to velmi povedlo. A když už byly v tom, tak je možná napadlo udělat takto celý seriál.. ?


No, a teď vážně (jak se to u mne pozná?).


V epizodě se nám setkávají mnozí staří známí, a Twilight ukazuje, že i mistr tesař se někdy utne.

Soupeření resp. soutěžení se lidstvo (ani poníci) nevyhne asi nikdy (leda bychom chtěli upadnout do letargie), protože vždy je s kým (a nebo něčím) soupeřit (i kdybychom byli mírumilovné sdílející bytosti, ještě pořád můžeme chtít natrhnout triko třeba vesmíru jako takovému ).

Ale nic by se nemělo dělat na úkor ostatních. Je pravda, že aby někdo mohl vyhrát (a nešlo by o výhru stylem "vítězem jsou všichni", která pochopitelně není nereálná, pokud si jako vítězství dopřejete například zážitek ze hry), musí někdo prohrát.

Spíš se nabízí otázka, jak moc po vítězství toužíte (a co z něj vlastně získáte), tedy kolik jste ochotni mu obětovat (a zda tedy po takovém "vítězství" nejste vlastně celkově ve ztrátě). Abych si nemusel třepit tlamku, odkáži jen na citáty o prohrách a vítězství:

https://citaty.net/temata/porazka/
https://citaty.net/citaty-o-uspechu/

Sice údajně lidé, co čtou/věří/šíří citáty (zvlášť ty hluboké) jsou údajně méně inteligentní, ale co má člověk dělat, když jsou dobré


Ale ona i Applejack a Rainbow Dash si nemají moc co vyčítat, byť ty alespoň nejsou "princeznou přátelství".

AJ, styď se, to věděla i má maminka (protože používá uši a ne ego)



Má se honit člověk na vrchol a jít tzv. přes mrtvoly? Je to otázka priorit. Zvlášť, když tady skutečně nejde o život, ale jen o nějaký titul.

Bohužel nemohu soudit jak moc je toto hraní ve stylu "do byznysu vztahy/rodina nepatří" (aneb dva rozdílné světy, kdy mimo jednu oblast berete druhého jako přítele, a v oblasti druhé se k němu chováte jako tyran, protože "o nic přeci nejde".. ale kdyby nešlo, proč se tak namáhat?),

protože já jsem, co si pamatuji, nikdy nehrál moc v týmu. Tedy tzv. kooperaci. Je snažší hrát s kýmkoliv (i tím nejbližším) spíš proti sobě, protože víte, že je to jen hra. A ať vyhrajete nebo prohrajete, cílem je se pobavit.

Ale já vlastně vím proč.. protože hrát spolu znamená se jeden na druhého spoléhat. Když hrajete sám za sebe, za své chyby si ručíte sám. Když vás ale "spoluhráč" během akce prostřelí dvouhlavňokou do zad (že, mami!) a nebo telefraguje (že, Jardo!?), přítel/ne přítel, rodina/nerodina, vyplouvají na povrch zvířecí emoce a chování

A než riskovat pošramocené vztahy, raději se podobným situacím vyhýbám. Když bych měl citovat Architekta:

While it remains a burden assiduously avoided, it is not unexpected, and thus not beyond a measure of control.

Možná je něco naše vlastní lidská přirozenost, které jsme se zatím ještě nestihli evolučně zbavit, ale to neznamená, že je konflikt nevyhnutelný. Stačí odstranit jeho příčiny, změnit prostředí, a hlavně tedy odstranit motivaci mít na něm zájem. Pokud už sám nejsem dost silný, abych se dokázal vždy a všude ovládat.



Epizoda pro mne v rámci FIM seriálu vynikla tentokrát jinak než příběhem a to právě onou animací xichtů (často právě typických pro MOV).

Starý dobrý Flash, který v rámci úspory nákladů používal dost často předpočítané animace, ukázal, že když je dost času (a peněz), dá se živě udělat cokoliv.

Pravda, pro mnohé je sám Flash v pojetí FIMu dostatečně kvalitní, ale přeci jen, pokud vedle něj postavíte klasickou animaci, CGI animaci a nebo i animaci ze samotného MLP FIM filmu, působí občas poněkud mrtvolně V mnoha případech je pro mne klíčová právě mimika tváře.

Chápu, automatizace šetří práci právě díky zjednodušení a opakování, ale kdyby někdy napadlo spojit Flash (klíčové body obličeje) se snímáním tváře, ušetřila by se práce i animátorům. Pravda, koncepce seriálu byla poněkud jiná.

Nicméně podobné oživení, jaké se tvůrcům povedlo v této epizodě, rozhodně stálo za to. Možná se mi líbí právě proto, že zbytek epizod si nekladl až takové nároky na takto precezní práci s animací, a bylo to takové "zjevení z čistého nebe".

O to víc pak ale některé klasické animace (např. chůze do ostrých zatáček) působí jako pěst na oko a připomínají staré 3D hry z 90. let (byť těm se rotace po 45 stupních povedla někdy lépe než poníkům, ale to už bych chtěl moc).